Umění odpočívat

  Jistě jste si při svých cestách na dovolenou všimnuli lidí kolem sebe. Ležíte u moře, možná jste na sjezdovce, případně obědváte a nedaleko Vás je pán, paní a přes telefon energicky řeší pracovní problémy, na stole má notebook a zuřivě píše odpověď na mail. Neodkladnost některých řešení je zjevná u lidí, kteří jsou majiteli vlastních společností, případně pracují ve vedoucích funkcích managementu větších firem, bohužel ale i plno jiných, pro zaměstnavatele důležitých lidí. Jejich vysoké nasazení v průběhu celého roku by mělo být odměněno příjemnou dovolenou, prvoplánovaným odpočinkem a relaxem. Je tomu tak však?

   Doba, v níž pokročila komunikační technologie tak daleko, že neviditelné vlny, po nichž běhá emailová pošta, internet nalézající se často uprostřed pralesa a mobilní telefony, z nás udělala dostupné v každou hodinu na téměř každém místě světa. To často degraduje naši investici do krásné dovolené. Naplánovat si ji je často práce několika měsíců, jindy jde o momentální nápad a odjezd během pár dní. Pokaždé se samozřejmě snažíme mít doma vše vyřešeno. Postaráme se o hlídání domácích zvířat, zalévání květin. To samé se snažíme udělat v práci. Vyřídíme korespondenci, delegujeme. Nadřízeným oznámíme náš záměr odpočinout si a nabrat sílu použitelnou v dalším pracovním období.

   Zabalíme a odjezd by měl být okamžikem vypnutí elektronických komunikátorů se zaměstnáním. Jedeme přeci vyčistit hlavu. Opak je často pravdou. Už odjezd bývá hektický. Do poslední chvíle myslíme na řešení problémů, zaručeně se nějaký vyskytne v den odjezdu. Původně plánované tři týdny se smrsknou na 11 dní. Tomu nahrávají omezené lhůty pro vyzvednutí doporučené pošty a vybrání datových schránek. Zde nás nešetří ani státní orgány a tyto směrnice nejsou zrovna tolerantní.

   Hektické dny před odjezdem neznamenají, že po celou dobu dovolené bude klid. První dva dny vypadají pozitivně, je víkend, telefony mlčí, ale v pondělí v deset dopoledne to začne. Jako by nikdo nerespektoval soukromí, právo na odpočinek, nabíjení baterií. Vypnutí mobilního telefonu považuje zaměstnavatel za porušení povinností, podřízení se bez Vás cítí nejistí. Vy ležíte na lehátku a řešíte v daleko větším stresu, než by byl ve Vaší kanceláři. Hledáte nejbližší wifi bod, to pokud Vás zaměstnavatel rovnou nevybaví datovým roamingem, zapínáte počítač a pokračujete. Odpočinek nikde, sluníčko, moře, v zimě sníh, nic z toho Vám nepřináší tu pravou radost. Očekáváte konec dovolené, uvědomujete si napětí a Vaši blízcí vnímají, jak moc jste myšlenkami jinde.

   S nynější dobou se vytrácí u mnoha jedinců umění odpočívat, relaxovat. Ti z nás, kteří jsou ochotni v zaměstnání nasadit vyšší tempo, v něm často neumí polevit. Tlak na ně vytvářený je často plíživě likvidační. Ne každý zaměstnavatel si uvědomuje, že nejlepší výkony podá odpočatý a vyrovnaný člověk. A k tomu je třeba relaxovat. Pracovat ve stresu s obavou z možnosti udělat chybu, selhat je kontraproduktivní. Bohužel se z tohoto způsobu stal standart. Jedinou možností je tedy vypnout vše, co nás spojuje s prací, tedy i vlastní myšlenky a vyčistit hlavu. Lze to vždy? To už si musí říct každý z nás sám. Ale pokud to jen trochu jde, udělejte to.

J3.K