Věda,technika,degenerace

   Každoročně v lednu se již 23 let vydávám s přáteli do Alp. Našimi cílovými destinacemi bývají nejlepší evropská lyžařská střediska. Snažíme se je střídat a občas zařadíme nějaké nové. Což se stalo i letos. Vzhledem k dlouhodobé tradici našich výletů cestu dobře známe a jen nově dostavené dálnice občas přinesou lehké zaváhání. Pro jistotu jsou tedy v permanenci navigace.

   Tentokráte nás čekalo dosud nenavštívené alpské sportovní centrum. Protože demokracie je kontraproduktivní, vždy pověříme jednoho člena výpravy zajištěním všeho potřebného, v podstatě cíl cesty dostaneme elektronickou poštou. Lenost nám velí nezabývat se mapou a spolehnutí na moderní techniku je automatické. Kdysi by bylo nemyslitelné vyrazit na cesty bez autoatlasu, nyní už je vše jinak. Jezdíme nikoliv ve skupině, jen si cestou zavoláme. Důsledkem toho tentokrát tři ze čtyř aut skončily nezávisle na sobě s půlhodinovým rozptylem u hromady sněhu uzavírající průsmyk. Víme o tom, že tyto cesty jsou v zimě uzavřené, ale protože jsme ignorovali přípravu a dali pouze na nastavenou navigaci, de facto jsme netušili, kudy jet. Paradoxem bylo, že se to přihodilo třem posádkám najednou.

   Tento příklad mne přivedl k uvědomění si toho, kolik věcí díky technice děláme automaticky. Naše instinkty pomalu mizí a jsme závislí na elektronice. Té se podřizuje i dříve nemyslitelné. Děti v některých školách se už neučí psací písmena, kde by na ně za pár let narazily? Kalkulačky otupily naše matematické znalosti, nepamatujeme si v telefonech uložená čísla a hesla, hledat v mapě je pro plno lidí nepředstavitelná věc, každý mobil nás přeci dovede. Elektrické a plynové krby se zapínají na dálku, štípání dřeva časem zmizí, bohužel. Vaříme z polotovarů, auta parkují samotné, umí nás udržet v našem pruhu a přibrzdit, když před námi jede něco pomalejšího. Letadla ovládají autopiloté. Máme tu převaděče z řeči do písma, ani ta tiskací písmena jednou psát nebudeme. Pračka i sporák mají časovač, když něco nevíme, najdeme Wikipedii.

   Ale…co se stane, až jednou vypnou proud? Budeme schopni žít? Nejsme až příliš obklopeni technikou? Jsme to pořád my, nebu už jen torzo živočichů, kteří žili kdysi v přírodě? Teď bychom v ní umřeli. Možná už jsme nastoupili cestu do míst, odkud se nikdy nedokážeme vrátit. A zabránit tomu je asi nad lidské síly.

J3.K