Dějiny národa Českého - CÍSAŘSKÁ PRAHA V DOBĚ RUDOLFA II. HABSBURSKÉHO

20. 10 2022

www.inadhled.live   Autor: Aleš Hroník

  Na chvíli se vydejme na Pražský hrad v době Rudolfa II. Spatříme, jak se za krátkou dobu Praha rozrostla a zvýšil se i počet obyvatel. A proč to vlastně všechno? Císař a král český Rudolf II. přesídlil přece z Vídně do Prahy!

  Když LP 1583 Rudolf II přesídlil do Prahy, nastěhovaly se sem i tisíce lidí, neboť i služebnictvo přišlo s rodinami. V Praze vypukla doslova bytová krize. A zájem o volné domy či byty ve městě byl veliký zájem, trochu to připomínalo dnešní dobu. Především tu byli úředníci dvorských úřadů. Další byla skupina čestných hodnostářů a služebníků, kteří vykonávali funkce, jakými byli číšníci, jídlonoši, komorníci, kráječi, panoši, stolníci. Jenom v blízkosti císaře bylo v Praze na 97 osob, a to ještě na konci jeho vladařské éry se počet těchto lidí zdvojnásobil. Náklady na tyto draze placené služby ročně vzrostly na 85 tisíc zlatých. A k tomu se samozřejmě museli tehdejší ekonomové nějak postavit, takže došlo k radikálnímu zvýšení daní.

 Dalším, kdo se v Praze staral o Rudolfa II., byla jeho osobní ochranka. Takzvaná pěší a jízdní stráž, šlo zhruba o 90 až 100 elitních vojáků s platem 8 zlatých měsíčně, také se jim říkalo "trabanti". Nejpestřejší skupinu dvořanů představovala kategorie zaměstnanecká. Do této skupiny patřil především personál kuchyně, jako mistři kuchaři, sklepníci, paštikáři, cukráři, celtáři (pekaři), nákupčí a dokonce i drvoštěp (dřevorubec). Zaměstnanecký personál doplnili lékaři, apatykáři a krásné ženy starající se o lázeň císařské milosti. V neposlední řadě to byli tlumočníci, poštmistr a zaměstnanci stájí. Zkrátka lidí kolem císaře bylo opravdu hodně.

  Jak je vidno, tak císařský trůn byl personálním stavem neuvěřitelný kolos. Na sklonku Rudolfovy vlády činila částka na provoz jeho početného dvora astronomických 230 tisíc zlatých ročně, plus nemalé náklady na stravování, a zejména jeho milované alchimisty a šarlatány. K velké skupině u dvora patřilo i mnoho umělců a kejklířů. Jejich gáže byla srovnatelná s náklady na stravování, asi také proto jim prostý lid říkaval "vyžírkové bez domova". Jejich prací bylo starat se o zábavu celého císařského dvora. V roce 1612, těsně po smrti císaře Rudolfy II., bylo na výplatní listině uvedeno ještě několik malířů, sochařů a mědirytců, jakým byli Hans von Aachen, Jakub Hoefnagel, ten se těšil u císaře velké oblibě, dáte Jiljí Sadeler, sochař Adrian de Vries a Alessandro Abondi. Jen těmto umělcům byla po smrti císaře vyplacena částka 42 tisíc zlatých.

  Asi nejoblíbenějším dvořanem rudofínské Prahy byl dánský hvězdář a matematik Johanes Kepler. Jeho plat byl měsičně 240 zlatých, což v té době byl plat srovnatelný s dnešní hlavou státu. Ano, i taková fakta patří do obrazu rudolfínské éry v Praze. Nutno ještě dodat, že bohužel dnes nemáme srovnání na náklady panovnického dvora v době císaře a krále Karla IV, nebo v době Jiřího z Poděbrad, ale jsem přesvědčený, že byly jistě srovnatelné, zejména v době Karla IV., který stejně jako Rudolf, miloval rušný život kolem sebe. Rudof II. Habsburský žil v Praze v letech 1583 až 1612, kdy zemřel. Byl to poslední panovník který sídlil v Praze, pak se bohužel na 306 let stala Praha jen stínem císařské Vídně. A pokud v ní byl nějaký ruch, tak jen válečný.