Bodový systém řidiče pošle rychleji na koloběžky

  Přestupky způsobované řidiči se dělí do několika kategorií. Na některých se shodneme s těmi experty, u jiných se dá polemizovat, jsou však i takové, jejichž škodlivost je v určitém rozsahu rozhodně nižší, než nám předkládají dotyční znalci. Bylo by zajímavé porovnat najeté kilometry odborníků tvořících nový bodový systém a ostatních, kteří za volantem sedí denně a jejichž roční nájezdy se počítají v mnoha desítkách tisíc kilometrů. Zároveň by bylo třeba vzít v potaz podmínky, v nichž srovnávané skupiny využívají automobily. Když totiž občas posloucháte dopravní experty, přemýšlíte, mají li vůbec řidičský průkaz. Pravdou však zůstává, že mezi jednotlivci za volantem jsou obrovské kvalitativní rozdíly a samotné absolvování autoškoly z nich člověka schopného čelit okamžitě všem nástrahám silničního provozu neudělá. Výborným počinem je tak praxe v USA, kde je umožněno řídit motorová vozidla mladším osobám pod dohledem starších a zkušenějších tak, aby se tito mohli lépe ,,vyjezdit‘‘. Řada rodičů by to u nás jistě s povděkem přijala.

  Pojďme se podívat na kategorie dopravních přestupků dle jejich závažnosti nikoliv z pohledu zákonodárců, ale spíše ze strany těch, co hodně řídí. Do kategorie těch skutečně nebezpečných rozhodně patří jízda v křižovatce na červenou a ignorace nebezpečí na železničních přejezdech. V tom se shodneme všichni. Existence semaforů totiž dává vyniknout schopnosti přestat dávat pozor a ten, kdo má zelenou, prostě často jede, aniž by se soustředil na to, kam. Proto vjet do křižovatky na červenou je prostě poloviční vražda, to i proto, že to nebývá v pomalé jízdě. A to samé platí pro přejezdy. O podobném lze hovořit i při nedání přednosti v jízdě, což platí především tam, kde se kříží silnice, na nichž se na té hlavní jede rychleji. Přednost zprava bez značek také plno lidí ignoruje, ta se však používá naštěstí jen na místech, kde se jezdí pomalu. Tedy většinou. Idioti v Praze sedící na radnicích občas zkouší změnit místní režim a třeba na Jarově v Praze 3 odstranili řadu značek v místě, kde to je nelogické a připravili řidičům občas chvilky, kdy je skoro třeba vystoupit a dohodnout se, kdo pojede první.

   Do této kategorie patří i psaní sms a jejich čtení, případně surfování po internetu za jízdy. Jde o zlozvyk, kterého je třeba se zbavit, protože jeho nebezpečnost je obrovská. Bohužel někdy jsou na silnicích naprosto nesmyslná rychlostní omezení a lidé se za volantem při jejich dodržování nudí a sáhnou po mobilu. Jde o nešvar, se kterým se bude těžko bojovat a jeho riziko je šílené. Samotné telefonování, s tím se dá žít, ono totiž sice také vyžaduje pozornost, nicméně pro většinu lidí není problémem. Horší je, že řada řidičů, a především řidiček, při hovoru reaguje na podněty z přístroje a úplně nesleduje dění kolem sebe. Handsfree na tom nic nemění. Ti zkušenější to však berou natolik automaticky, že jim to nedělá problém. Mobily jsou všeobecné zlo a platí to i v autech. Řada nevysvětlitelných dopravních nehod s tragickými následky je způsobena vzetím mobilního telefonu do ruky ve chvíli, kdy máte mít oči úplně jinde. Podobné to je však i se zapalováním cigarety, padajícím popelem či svačinkou, při které se snažíte zachytit do klína se řítící drobky. To jsou všechno činnosti, které ovlivňují Vaši pozornost. Postihovat z toho cokoliv je však díky tomu, že jste v autě, a není to tedy vidět, velmi složité.

  Nesporným průšvihem je alkohol a omamné látky, také některé léky. Nulová tolerance u alkoholu je tvrdá, zbytkový alkohol do 0.2 promile by asi mohl být odpouštěný. Vše ostatní je však za čarou a tresty jsou v pořádku, byť na každého tyto okolnosti působí jinak. Někdo po dvou pivech je naprosto v pořádku, jiný nedojde k autu. Tady je bohužel třeba brát v úvahu to, že řidič musí být zodpovědný a jeho povinností je být připraven reagovat, což alkohol, drogy a léčiva ovlivňují.

 Výše uvedené považujeme za skutečně nebezpečné, protože tím ohrožujete ostatní. Často je zmiňována nepřiměřená rychlost a její nepřizpůsobení stavu a povaze vozovky. Je třeba rozlišovat následující. V místech s vysokou frekvencí možného střetu s chodci je její omezování naprosto v pořádku a překračování zbytečný hazard. To platí v blízkosti škol, bydlení, zastávek. Univerzální padesátka ve městě je však na mnohých místech, která jsou daleko od chodců, často úplným nesmyslem a jinde, kde místní úředník dá třicítku, je padesátka naprosto dostačující. Daleko více devastující je oprávnění chodců běhat po přechodech bez jakéhokoliv omezení. Zde by mělo platit pravidlo, že chodec musí na kraji přechodu zastavit a rukou dát najevo záměr přejít. V tu chvíli mu přednost náleží. Kolikrát jste zastavili a chodec se otočil a pokračoval v chůzi po chodníku? Zvláště nebezpečné jsou přechody na víceproudých komunikacích v jednom směru. Zde je třeba pozornost všech účastníků, a ne zodpovědnost nechávat pouze na řidičovi, před kterým se zpoza jiného auta vynoří postava na poslední chvíli.

  Nepřiměřená rychlost jinde, to už je oříšek. 130km/hod na dálnici je prostě nesmysl, se kterým je těžké se smířit. Jistě, existují úseky, ke je oprávněná, nicméně na dlouhých rovných úsecích to postrádá logiku. Moderní auta už opravdu mnohé umí a uspávačka v podobě stotřicítky je prostě pro ty, kteří jezdí pravidelně a daleko, šíleně otravnou. Ale co třeba stanovit rychlost dle pruh? Na dvouproudých v pravém do 130ti a v levém do 180ti, tam, kde jsou pruhy tři, dát třeba i neomezenou, nebo aspoň 200? To by přeci nebyl žádný problém a policisté by zároveň ve svých dálničních stíhačkách mohli snadno kontrolovat všechny účastníky provozu. Navíc by na určených místech mohli předjíždět i kamiony trochu vyšší rychlostí své pomalé kolegy. Pokud jde o okresky, devadesátka je flustrující a 110 by bylo aspoň na silnicích druhé třídy logičtější. Takto jedou všichni devadesát a předjetí je bez porušení předpisů de facto nemožné.

  Výše zmiňované lze považovat za nejčastěji diskutované. Naopak na pásy si většina lidí zvyknula a ti, kteří ne, tím nikoho neohrožují. Je to jejich věc a chtějí li se nechat zabít airbagem, což se stane při čelním nárazu, když se nedrží volantu, mělo by to být v jejich dikci. Mají zase výhodu, že neuhoří a neutopí tehy, kdy dojde k nehodě a nelze pásy rozepnout. Také mohou reagovat v případu, že se dá při nehodě uhnout tělem tak, aby došlo k jeho ochraně. Někoho pásy otravují, jiní si bez nich do auta nesednou. Samozřejmě lze diskutovat o mnohém dalším, ale dnes jsme vybrali ty nejzákladnější věci spojené s bodovým systémem. U většiny lze tvrdit, že jde o přehnanou šikanu a výběr peněz od účastníků silničního provozu. Řada řidičů hodně auta a motocykly využívajících jezdí podle citu, a nikoliv striktně dle pravidel. Přitom jsou mnohem méně nebezpeční a podstatně schopnější včas reagovat na rizika, než všichni ti dopravní experti a výběrčí daní. Mimochodem, poloviční počet bodů pro mladé řidiče je de facto šikana. Aroganci mládí nelze pouze trestat. S tou je třeba pracovat. Ale rozhodně ne tímto způsobem. Sebrat řidičák kvůli jediné chybě je prostě demoralizující a vychová to z nich pouze úzkostlivé řidiče neschopné naučit se improvizovat. A právě improvizace za volantem zachrání mnoho životů. Více, než jich sebere.

Jindřich Kulhavý