Parkovací zóny

  Parkování ve městě je vždy problém. Zvláště tam, kde stáří budov už přesáhlo věk většiny obyvatel a součástí základů nejsou garáže, ale pouhé sklepy. V nových lokalitách již vícepatrové garáže dokážou eliminovat nedostatečné čtvereční metry v okolí domů, v jejich útrobách se uschová i větší množství automobilů. Ve staré zástavbě tomu tak není.

   Myšlenka upřednostnit místní obyvatele není jistě nepochopitelná, ovšem zpoplatnění i pro ně je absurdní. A ještě více nelogické je vymáhání daleko větších částek za shodné parkovací místo od společnosti sídlící v oblasti se zónou. Už samotná její existence totiž firmu negativně ovlivňuje. Zákazníci, klienti, dodavatelé, ti všichni zvažují zavítání do míst, kde zaparkovat znamená riskovat pokutu, botičku, odtah. Většina obchodů zaznamenala odliv zákazníků. Též návštěva mimozóních přátel a příbuzných je často spíše o tom, co s vozidlem. Ještě větší problém vnímají servisní pracovníci, jejichž dodávka je plná potřebných nástrojů a materiálu. Odstavit ji daleko nelze, je třeba mít obsah z vozu po ruce, navíc riziko vykradení, není li na očích, je veliké. Zabývat se nákupem krátkodobých parkovacích lístků je časově náročné. Jejich distribuce pracovala nejlépe v době, kdy jejich kopie tisknuté mimo kontrolu státních úřadů zaplavily Prahu a jejich cena byla výrazně příznivější a reálnější zároveň. Jejich existence samozřejmě stlačila příjmy úřadů na pomyslnou nulu a zásah policie na sebe nenechal dlouho čekat. Tím jsme se dostali k jedinému důvodu, proč zóny vznikly.

   Ekonomický přínos ze zpoplatnění čehokoliv je evidentní. Občas sice plní více kapsy soukromých firem, příkladem jsou velice výhodné smlouvy se společností Kapsch, otázkou je, kdo na nich nejvíce vydělává, také bitva o možnost odtahu nevhodně parkujících vozidel nahrává k zamyšlení, jak se k tomuto jobu dostat. Někdy si říkám, neexistuje li specializovaný odbor přilepený k ministerstvu financí, jehož úkolem je najít každou malou skulinku k penězům daňových poplatníků a odměny udílené za jednotlivé nápady, kde ještě přitlačit a vyrazit z nás další desátky, jsou motivačním faktorem pro úředníka.

  Možná je ideálem mít města bez aut, ale je doba, ve které k nám tyto dopravní prostředky patří, jsou součástí našeho života. A dovolím si říct, že natolik věrnou, že se spíše stane město místem bez lidí, než bez aut. Protože je mnoho těch, kteří sice jsou nazýváni Pražany, ale centru se už pár let vyhýbají. A to i přesto, že Prahu mají rádi. Možná je těch aut někde mnoho, ale patří k naší kultuře a myslím si, že už tak jsou vozidla jedním z největších zdrojů financí pro státní pokladnu i pro trezory pojišťoven a dalších institucí. Vše má své hranice. Věřím, že podobné pocity má většina majitelů vozidel, jejichž cesty do měst jsou součástí denní obživy. A parkování v centrech je jejich černou můrou.

J3.K