Krystal...pervitin

  Pokud si myslíte, že jde o výdobytek dnešní doby, velmi se mýlíte. Tato droga se vyskytla už v naší dávné minulosti. Vrátíme se trochu do historie. Amfetamin byl poprvé vyroben v Německu v roce 1887 a pervitin, účinnější a z hlediska výroby jednodušší látka.

   Byl vyvinut v roce 1919 v Japonsku. Krystalický prášek je rozpustný ve vodě, což z něj dělá perfektního kandidáta na látku podávanou pomocí injekční stříkačky. K rozšíření užívání pervitinu došlo v průběhu 2. světové války, kdy ho obě strany používaly k udržení bdělosti svých jednotek. Vysoké dávky byly podávány japonským pilotům kamikadze před jejich sebevražednými misemi. Po válce dosáhlo injekční zneužívání pervitinu téměř epidemických rozměrů poté, co japonská veřejnost získala přístup k rezervám určeným pro vojenské účely.

  V padesátých letech minulého století byl pervitin předepisován jako pomocný prostředek při dietě a jako antidepresivum. Protože byl snadno dostupný, byl užíván vysokoškolskými studenty, řidiči kamionů a atlety jako stimulancium, které nevyžadovalo lékařský předpis.

   Tím se užívání drogy ještě více rozšířilo. Tento vývoj se dramaticky změnil v šedesátých letech spolu se zvyšující se dostupností těch forem pervitinu, které byly určené k injekční aplikaci, samozřejmě směrem k ještě většímu užívání drogy. Americká vláda látku později v sedmdesátých letech prohlásila za ilegální pro většinu účelů. Výrobu a distribuci drogy poté kontrolovaly z větší části americké motorkářské gangy. Většina soudobých uživatelů žila na venkově a nemohla si dovolit mnohem dražší kokain.

   V Československu se pervitin nelegálně vyráběl již od poloviny 70. let. V 90. letech založily mexické zločinecké organizace zabývající se prodejem drog obrovské laboratoře na území Kalifornie. Zatímco tyto velké laboratoře dokážou vyrobit až 25 kilogramů substance za jediný víkend, lze zaznamenat i rozvoj malých soukromých laboratoří v kuchyních a bytech, kterými si jejich majitelé vysloužili přezdívku „vařiči“. Odsud se droga rozšířila po celých Spojených státech a Evropě, včetně České republiky. Na asijském kontinentě se nejvíc této drogy vyrábí v Thajsku, Myanmaru (dříve Barma) a Číně. Nyní se zaměříme na účinky a následky užívání. I když některé vypadají sympaticky, to co následuje po dlouhodobé aplikaci fakt úsměvné není.

   Člověk pod vlivem pervitinu nepociťuje únavu, hlad, potřebu spánku. Jeho myšlení a pohyby jsou zrychlené až překotné, mnohdy ovšem na úkor jejich kvality. Osoba, která jej užila, zaznamená obrovský příval energie, kterou však často nemá jak rozumně vybít. Dále přináší zvýšené sebevědomí. Bolest není cítit či je snesitelná a neuvědomovaná. Mozek registruje mnohem více informací z vnějšku, než by mu obranné mechanismy za normálních okolností dovolily přijmout. Málokdy je ovšem schopen takové množství podnětů smysluplně a užitečně zpracovat. Psychika také dostane pořádnou injekci, takže se intoxikovaný jedinec může cítit uvolněný, nestresovaný a bez zábran. Proto je pervitin vyhledáván osobami s nízkým sebevědomím. Seznámit se najednou vůbec není problém. Droga jakoby vytáhla stavidla rybníku energie, která má každý z nás ve svém mozku. Bohužel po vyčerpání veškeré dostupné energie (i za pomoci opakovaných aplikací třeba několik dní v kuse), je zle. Přišel tzv. dojezd. Uživatel je podrážděný, agresivní, ospalý, psychicky roztěkaný a rozhozený, musí se z toho pořádně vyspat a začne se opět těšit na další tah.

   Mnoho „pikařů“ tvrdí, že nejsou na droze závislí, neberou přece každý den, ale „jen“ víkendově. Toto schéma je ale pro závislostní užívání pervitinu naprosto typické. A poté přijde závislost, která není jenom fyzického charakteru. Největší neštěstí je silná psychická závislost, uživatel touží po intoxikaci, vyhledává prostředí a lidi, mezi nimiž je konzumace běžná. Jeho rozhozený biorytmus se brání běžnému pravidelnému režimu (zahrnujícímu kupříkladu chodit pravidelně do práce), takže se uživatel často propadá sociálně (ztrácí zaměstnání, vyhodí jej ze školy, rozejde se s ním partner apod.). U déledobějších uživatelů se objevují téměř vždy velké psychické problémy. Myšlení se stává chorobně podezřívavým, uživatel se postupně stává paranoidním. Některé tyto stavy přivedou až za hranici šílenství, rozvíjí se u nich v lepším případě toxická, v horším klinická psychóza (schizofrenie apod.).

  Ani tělesně to není žádná sláva, uživatelé bývají chorobně vyhublí. I to je bohužel důvod, proč je pervitin tak oblíben u adolescentních dívek, bažících po anorektickém těle Elišky Bučkové. Můžeme mít rádi experimenty v rozumné míře, což rozhodně neplatí pro tuto drogu. Můžete si myslet, že zkusit ji neznamená s ní pokračovat. Ale je třeba upozornit, že pervitin zprvu přináší pozitivní pocity, na které se snadno zvyká. Tím je naprosto agresivně nebezpečný, na hezké se snadno zvyká, bohužel závislost přichází potichu a o to zákeřněji. A to jsme se vyhnuli popisování rizik s aplikátory, tedy injekčními jehlami a stříkačkami, takže před tím, než budete chtít experimentovat s čímkoliv, zapojte zdravý rozum, totiž život je vzácný! Za paranoidní stavy, riziko přenosu nemocí a ztrátu smyslu pro realitu to opravdu nestojí.

Z.Z