Opalovat nebo bělit?

  V našem euroměřítku je opálený člověk hezký. Snědá kůže o něm vypovídá, že je dostatečně bohatý na to, aby se mohl válet a opalovat na pláži. V horším případě bohatý na tolik, že má čas a prostředky chodit se opékat do solárka. Kožaři šílí a rvou si vlasy, opálení se pyšní svým zbarvením. Je jedno, jestli mám zdravou kůži, hlavně když jsem snědý……..

  Jenže na jiné části naší Země je to naopak. „Buďte krásně bělostní“, „Dokonalá bělost pro muže a ženy“ , „Bělost je cool“ apod.,  hlásí do světa asijské kosmetické salony. Díky tomuto trendu více jak polovina Asiatů používá bělící prostředky. V Číně a Hongkongu dávají až 2/3 mužů jasnou přednost ženám světlejší pleti a v Malajsii a Singapuru jsou přesvědčeni, že světlejší verze je jednoznačně atraktivnější.

  A co je k tomu vede? Podobné smýšlení jako nás Evropany, jen obráceně. Světlá pleť je v těchto zemích (počínaje Arabskými emiráty a konče někde kolem Japonska) považována za symbol bohatství, protože tito lidé mohou trávit veškerý čas ve stínu svých paláců a okrasných zahrad. A tam se neopálí. A pak existuje ještě jeden důvod – vysoká, bílá, štíhlá a dlouhonohá dívka s úzkým nosem, plnými rty a dlouhými rovnými vlasy. Ideál, který byl naroubován do celého světa. A že tomu tak není? Ale ano! Stačí se podívat do nějakých asijských magazínů o kráse a pleti.

  Bělení je zkrátka fenomén, který zasáhl i Spojené státy. Bohužel i někteří chudí černoši, Hispánci a míšenci věří, že být světlejší jim dává větší sociální možnosti. Vždyť už otrokáři si jako své milenky vybírali světlejší nebo hnědé ženy více než černé. A pokud vznikl nějaký potomek, byl zase o něco světlejší, což mu dávalo určitá privilegia.

  Tato představa bělosti zasáhla hlavně všechny afroamerické rodiny. Bílý zítřek je cesta k úspěchu. Co na tom, že ne všechny prostředky jsou medicínsky v pořádku a že levné kopie obsahují velké procento rtuti a dalších jedovatých příměsí. Nevadí, hlavně být bílý! Speciálně Afroameričané mají za ideál lehce hnědou kůži. Takže vlastně skoro takovou, jakou my docílíme opalováním na plážích nebo solárkovým masakrem. A jsme zase doma, kruh se uzavřel.

  Rozhlédnete li se kolem sebe, i vy potkáváte lidi s různými odstíny pleti. V létě je to celkem pochopitelné, ale v zimě vysolárkovaní jedinci působí nejen nepřirozeně, ale i nezdravě. Navíc pokožka mnohých z těch, kteří podlehli paprskům , které produkují solárka, vypadá mnohem starší, vystupují vrásky a přidá li se i hrozba vzniku rakoviny, je těžko pochopitelné, kolik lidí se tomuto grilování věnuje. U bezdomovců je jejich zabarvení také nezdravé, tam zase chybí jakákoliv péče o pleť, jejich obličeje navíc často zdobí alkoholem zbarvený nos do ruda. Nakonec tedy můžeme konstatovat, že stejně, jako v mnoha jiných případech, je nejlepší být někde uprostřed. Je třeba pochopit, že nejsme všichni stejní a ne vždy se každá investice do změny vyplatí. Navíc přirozenost je tou nejlepší cestou.

P.S.  Největšími „úpravci čehokoli“ ,  je Venezuela. Chirurgické zákroky jsou tu na denním pořádku. A za lidové ceny. V Latinské Americe se stěží najde jedna Miss, která by neprošla nějakým zdokonalením. A požadavky jsou stereotypně stále stejné – zvětšení prsou, zmenšení popř. redukce zadku a stehen, odstranění celulitidy, zmenšení, zúžení a celková modelace nosu a pochopitelně narovnání vlasů a bělení. Brazílie je také známá tím, že se zde prodává absolutně nejvíc vlasové kosmetiky z celého světa. 

J3.K