Elba - Potápění na Elbě – 1. část
Elba. Co se mě vybaví když slyším nebo čtu toto jméno. Samozřejmě ostrov, dlouhá a pestrá historie, starověkem počínaje, přes devítiměsíční intermezzo s Napoleonem až po současnost, někdy trochu hektickou, jindy romantickou, ale pro nás především potápěčskou. Jen tak mimochodem, když už jsme se dotkli Napoleona, tady na něj zpravidla nedají dopustit, památky s ním spojené se opravují, dokonce platí i některé jeho zákony. Zkrátka mají ho rádi a pak, kšeft je kšeft, ne?
Pokud zavítáte na tenhle ostrov, pak to bude v některém přístavišti trajektů, většinou v hlavním městě – Portu Feraio. Tady je centrum veškeré ekonomiky, úřadů, obchodu, školství i služeb. Návštěvníky spíš zajímá staré město, přístav, dvě pevnosti, v jedné bydlel i Napoleon, dokud mu nepostavili reprezentační zámeček ve vnitrozemí v San Vincenzo, asi aby neutekl, což přesto lehce zvládl a prožil si svých posledních 100 dní vlády, až dostal definitívně na frak u Waterloo.
Nás ale zajímá Elba jako destinace, místo dovolených. Pro váleče a opékače jsou zde velké i malé, pouze lodí přístupné pláže. Oblázkové i písečné. To ovšem zvládnou i na pevnině, Bibione by mohlo vyprávět. Ostrov je ale naprosto ideální pro ty, kteří chtějí prožít volné dny aktívně. A to nejen v souvislosti s vodou. Každý rok navštěvují Elbu motorkáři, trekaři, především však cyklisti. Objet celý ostrov na kole je povinnost. Pak se nabízí celé vnitrozemí, hornaté, členité se sítí šotlinových cest až pod nejvyšší horu Monte Capano (1019 m). Je to opravdu zážitek.
Doménou možností pro aktívní, adrenalínové zážitky je, samozřejmě, moře. Je to tady ráj pro jachtaře, surfaře, vodní kajakáře a hlavně potápěče.
Pojďme si tedy objet Elbu jako potápěči a přiblížit si alespoň ty nejznámější a nejatraktívnější místa ponorů. Už když vyjedete z přístavu Piombino a trajekt nabere směr na Porto Feraio, uvidíte po levé straně dva ostrovy. Potápí se tady málo, protože velká turistická centra Elby jsou daleko a většinou na druhé straně ostrova. To je ale velká chyba. Léta jsme sem vyjížděli z Cava, protože jsme tady mělio čtyři roky potápěčskou bázi. A já osobně na tyto lokality nedám dopustit. Nejdřív bude trajekt míjet ostrov Cerboli. Je vzdálenější, asi 10 km od Cava a snadno ho poznáte podle zbytků pevnosti, chránící příjezd k Elbě. Potápění je tu excelentní. Je zde nejméně 7 tunelů, jeden z nich protíná pravý cíp ostrova. Jsou v různých hloubkách, krásně barevné, plné života. Ve 30 metrech leží značně zdevastovaný vrak jekési rybářské lodě. Ale trajekt už pluje dál a blíží se k druhému ostrůvku Secca del Frate. Je na něm funkční maják. Potápění je zde klidnější, jednodušší. V malé zátoce občas relaxují při pikniku rodinky na lodích. Při zdejších ponorech je to o rybách, murénách, úhořovcéích, někdy barakůdách a občas jsme zde viděli i trnuchy.
Když se trajekt blíží k Elbě a začíná ji zprava míjet a pluje nad podmořskou horou, padající od 7 až do 40 metrů. Je to oáza života v Piombínském průlivu a tím i ráj pro potápěče. Kromě množství fauny jsou tu i tunely a jeskyně a u vchodu do jedné z nich leží stará, kamenná kotva. Ta dala této lokalitě i název – La Ancorone. Kousek dál je mis Secca di Capo Vita a pobřeží je zde provrtáno chodbičkami, kterými se dá dlouho proplavávat. Blížíme se k Porto Feraiu a a vítá nás ostrov Lo Scoglietto. Tady je několik zajímavých potápěčských možností, daných zejména masívní, dlouhou a hlubokou stěnou s převisy ve 40 metrech. Pestrý život se stálými obyvateli, zejména kanici, barakůdami, murénami, atd. je tu samozřejmostí. Každý by měl pozdravit i sochu Ježíše ve 30 metrech. Mezi ostrovem a přístavem jsou v zátoce absolutně nepřírodní, ale zajímavé věci. Vrak plachetnice, zbytky německého letadla Junkers JU – 52, slavné Tante Ju, kterou létal i Hitler a pak neromantické, čistě technické objekty, životně důležité pro chod ostrova. Kabely, potrubí s vodou, odpady a kdo ví co ještě. Je to tu jak ve Verneově Ocelovém městě.
Pokračujme severní cestou, kde se potápí málo, ale jsou zde některá zajímavá místa, Secca di Santa Lucia, Secca del Semaforo, Scogloi della Nave a hlavně malý ostrůvek Punta della Madonna.
Když se pobřeží začíná ztáčet k jihu, stává se pobřeží nepřístupné, míst k potápění ubývá. Ze silnice, kopírující břeh už můžeme vidět Korsiku, vzdálenou asi 35 km. Zajímavé to pro nás, potápěče, začíná být v městečku Pomonte na jihozápdní straně. Je zde totiž jedna z tradičních atrakcí, vrak lodi Elviscott. Je to vrak asi 60 metrů dlouhé nákladní lodě ve velmi příjemné hloubce asi 13 metrů. Zvládnou to tedy i začátečníci a uvidí opravdový vrak se vším všudy, strojovnou, můstkem, kuchyní, stožáry, atd. Loď se potopila v roce 1972 a o důvodech nehody se stále spekuluje, mlha, chyba kapitána, pojištovací podvod, vyberte si. K vraku se dá lehce doplavat z blízké pláže a zase se bezpečně vrátit. To snad stojí za návštěvu, ne?
Pokračujme dál po jižní straně, protože směřujeme k rekreačním střediskům Marina du Campo a Lacona, kde je potápění nejrozšířenější a je zde nejvíce lokalit k ponorům přímo stvořených.
V laconě také sídlí naše potápěčská báze a tři domy s ubytováním. O tom ale až příště.
NAUI Representant
NAUI Course Director 45179
petr.vecera@volny.cz
facebook - Petr Večeřa
