Četba u dětí
www.insdhled.cz Jedním z ukazatelů vyspělosti národa byla vždy úroveň vzdělání, jehož součástí je literatura. My dříve narození jsme čtení považovali za naprosto běžnou věc, a i když se samozřejmě lišila frekvence návštěv v knihovně, každý z nás měl aspoň jednou v životě kartičku do knihovny.
Čtení knih vždy zvyšovalo pozdější schopnost komunikovat, navíc se projevilo v umění napsat dopis, ovlivňovalo psaní bez pravopisných chyb. Čtenářské deníky byly plné májovek, cestopisů, Tři mušketýři a jiná klasická díla v pozdějším věku nechyběly v žádné knihovně. Jména slavných spisovatelů se střídala s těmi moderními. Remarque, Hayley, Balzac, Vaňková, Däniken, Souček, Sienkiewicz, Dumas, Chandler a plno dalších byli skoro povinností a jejich díla znala většina z nás.
Nynější generace je až na výjimky jinde. Sportovní aktivity dostaly jiný řád, škola je náročnější, vytížení rodičů větší. Na smysly dětí působí nejen obrovský přísun televizní a filmové produkce, množství elektronických her a konzolí, ale i kultura samotná pokulhává. Produkce se zaměřuje především na akci, vše je rychlé, sportovní, aktivní. O samotné kráse se mluví minimálně. Občas se objeví až kýčovité fotografie, komunikace mezi lidmi probíhá na internetu, obrazy, knihy, časopisy najdete v elektronické podobě. Chcete li něco zjistit, nelistujete v encyklopedii, ale zadáte heslo na wikipedii, nebo jej vložíte do jiného vyhledávače. Ztratili jste tím poezii hledání a zároveň objevování jiných věcí, než jste původně hledali.
I přesto existují výjimky. Jde většinou o děti rodičů, kterým nikdy sport a akčnost nic neříkaly. Jsou od mala vychovávány v prostředí literatury, hudby a jiných druhů umění. Je to dobře, ne každý může být vrcholovým sportovcem. Škoda však je to, že v mladé generaci téměř neexistuje něco mezi těmito extrémy. Tak, jako to bylo v dřívějších dobách. Sportovali jsme, četli a tím věděli o životě a historii více, než třeba jen tuší nynější generace. Někdy nechápeme jejich nezájem o to, co nám připadá, jako klasické vzdělání. Boj pedagogů se zdá býti předem prohraný. Bohužel, doba je taková a rozmach elektronických médií vede k lehké degeneraci. Naštěstí jen z pohledu nás starších, naše mládež si s tím snad nějak poradí. Klasické knihovny se pomalu stávají muzeem a fosilií. Jak víme, lze převést v nich uložená díla do elektronické podoby. Jen si nebuďme jistý, pomůže li to k jejich šíření mezi mládež. Jak je možno vypozorovat v hromadných dopravních prostředcích, i tam do knih v podobě čteček hledí především starší generace jdoucí s dobou. Z knih se stala často dekorace a občas i zbytečně zabírají místo. Ale občas stojí za to po nějaké sáhnout a vzpomenout si, jaké to kdysi bývalo…
J3.K
