Když máma odjede
www.inadhled.cz Představte si situaci. Jste součástí rodiny, kde většina věcí funguje normálně. Oba rodiče jsou zaměstnaní, děti aktivní. Muž se stará o dům, vozový park a sportovní vyžití potomků, také o vše, co k němu patří, žena o kuchyni, nákupy, pořádek.
Myslím, že normální situace. Co nastane, když táta odjede třeba na dva týdny pryč? Jisté je, že trávník na zahradě zůstane neposečený, kdyby na domě upadl komín, určitě zůstane ležet na zemi, vypuštěné kolo u vozidla partnerky by počkalo na opravu po návratu hlavy rodiny. Rybičky a papoušek před sebou mají neradostnou perspektivu hladovky. Utržené prkno v plotu by zvěstovalo dosud trvající nepřítomnost správce domu, v krbu by byl chlad a negrilovalo by se, protože zapálit dřevěné uhlí není snadné. Bazén by v klidu zarůstal ŕasami, čerpadlo ve studni by se nehnulo, protože systém zavlažování je moc složitý. A kdyby vypadnula elektřina, drnčel by telefon na druhém konci světa, kde že je jistič? To už nemluvím o katastrofách typu prasklá voda, nefunční pračka a exploze televize. Děti to berou celkem normálně, odpadne jim tátova přísnost, fullservis pokračuje. Stýskat se ale po pár dnech začne, chybí tátova kreativita při vymýšlení blbostí, táto, máma byla nervózní.
Pokud odjede máma dětí, prvotním úkolem otce je postarat se o potomky. Soupis domácích potřebných prací vypadá takto. Rozvrh obou dětí do školy, zajištění věcí na tréninky a tělocviky. Pračka pere takto…(upozorňuji, že pračku vymyslel muž), k svačině dělám toto, to mají děti rády. Nezapomeň…. následuje soupis deseti věcí, které jsou nad slunce jasné. A hlavně pořádek!!!! Vše ostatní žádná změna. Děti se kapku obávají o kvalitu poskytovaných služeb, také bude chybět pomocná berlička v podobě zastání u mámy při případném průšvihu. Jenže…. První den dva se najíždí na úsporný režim.
Muž ví, že perferktcionalismus ženy je často pouze umělým vytvářením vlastní důležitosti a zaměstnanosti. Ranní svačina je otázkou polovičního času a dětem najednou nevadí chleba se salámem. Ten si nakonec dají rády občas i k večeři. Vyprat není problém a při správném pověšení se ani žehlit moc nemusí, hlavní je čistota a vůně. Navíc nevzniká obávaná hromada, muž ví, že je třeba vše likvidovat v zárodku.
Potomci najednou zvládají myčku, úklid svých věcí, přípravu do školy. Hrozba trestu, který jim máma neodpáře v případu, že by něco zapomněli v přípravě, z nich dělá v okamžiku daleko samostatnější. Také vysavač mlčí a nikoliv denně, ale až po téměř týdnu zvládá svou práci. Na interiéru není rozdíl znát, to proto, že si děti hned po sobě uklízí, musí se předejít hromadění práce. Občasné telefonáty v podobě kontroly je třeba eliminovat tak, aby si děti nemohly stěžovat na to, že něco musí. Za dva týdny si zvyknou.
Po návratu matky se lecos mění. Překročením prahu bere do ruky úklidové prostředky a vidí neviditelné. Morálka synů a dcer opět padá dolu a jsou na zabití o něco více. Pubescenti postupně pod dohledem maminky opět brzy začnou spoléhat na její péči, muž se zahloubá a tím ignoruje nesmyslné řeči o tom, jak je protějšek přetížený a myslí si své, ví, že to je jen o vhodné organizaci práce, také o správné výchově a vedení k samostatnosti. Nastolená cesta dětí k uvědomnění si vlastních schopností a možností je přehnanou péčí a na pohled velkou láskou navedena do slepé uličky. I přes radost z návratu paní se nemůže dočkat toho, až sám někam odjede, případně partnerka opět opustí na nějaký čas rodinný krb. Ten klid, i když v částečném tempu, za to stojí.
J3.K
