Dějiny národa Českého - DOBA JAGELLONSKÁ V ČESKÉM KRÁLOVSTVÍ

  Popravdě řečeno, příchodem Jagellonců začala vláda spíše konstituční monarchie, kdy šlechta držela hlavní slovo v rozhodování. Po smrti silného a "husitského" krále Jiřího z Poděbrad zvolili čeští páni mladého a nezkušeného polského katolíka Vladislava Jagellonského.

  Země byla v době jeho volby rozdělena na dva tábory, jedni stále uznávali Matyáše Korvína, druzí mladého nezkušeného Jagellonce Vladislava. Boj o moc tak mohl začít. Když přišel mladý Vladislav do Prahy, nebylo mu ani 16. let. Musel naslouchat radám české šlechty a byl spíše jen loutkou v moci jihočeských pánů. Sám byl Vladislav tichý, dobrosrdečný a hlavně až moc dobrý, asi proto se mu posléze začalo přezdívat "Král Dobře" (REX BENE).

  Válku mezi Vladislavem a Matyášem, která probíhala mezi léty 1478 až 1479, vyřešila mírová smlouva, která se podepsala v Brně a Olomouci, kdy Vladislav, teď již jako král Vladislav II., používal oficiálně titul českého krále, a Matyáš Korvín vládl spíše na Moravě, kterou si ponechal jako markrabě moravský až do své smrti. Za tuto dohodu pak musel Vladislav II. zaplatit sumu 400 tisíc zlatých. Vladislav se tak mohl ujmout celé země a navíc získal titul uherského krále. Přesto to v tomto soustátí vypadalo jako v konstituční monarchii. Vladislav bez šlechty nic sám nerozhodl. Jediné čeho docílil, byla převaha katolických pánů v úředech, hlavně v Čechách.

  Pokus o převzetí katolické moci v Čechách propukl 24.9. 1483 povstáním proti králi a katolické šlechtě. Zkorumpovaní, úplatní a zároveň s katolíky sympatizující konšelé v Praze byli za dramatických okolností, při nichž nechyběly ani defenestrační scény, pobiti nebo popraveni utrakvisty. Krev tekla jak na Starém Městě, tak na Malé Straně. částečně bylo ušetřeno jen Nové Město pražské, kde povstání v zárodku potlačil král Valdislav II. Přesto Vladislav II. musel potvrdit změny v pražských městských radách a sen o nadvládu katolíků zejména v Praze se rozplynul.

  Hořkost prožila katolická strana i s Vladislavem v Kutné Hoře, kdy musel uznat "kompaktáta", tedy základní zemský zákon o svobodě náboženství, který chtěla katolická šlechta zrušit. Vladislav se od té doby stáhl spíše do ústraní a veškeré rozhodování přenechal raději kališnické a utrakvistické šlechtě. Začala tak doba "konstituční monarchie"

  Jinak tomu nebylo ani za krále Ludvíka Jagellonského, který se narodil Anně z Foix a Vladislavovi 1. července roku 1503. Na trůn tento mladý český král nastoupil jako ditě v deseti letech. Ludvík, stejně jako jeho otec, raději než v Praze vládl v uherském Budíně a do Čech jezdil jen občas. Ludvík byl v Čechách se svou manželkou jen při vlastní korunovaci na českého krále a nutno dodat, že to pro něho byl doslova šok. Česká šlechta se k němu a k jeho manželce Marii Habsburské chovala spíše jako k sobě rovnému.

  Bez dvorské okázalosti a protokolu byl manželský pár přivítán v Praze, kdy někteří šlechtici si s králem dokonce podali jen ruku, což bylo pro Ludvíka doslova šokující. To však ještě mladý Ludvík Jagellonský netušil, že tato návštěva v Praze bude jeho poslední. Při válečném tažení proti osmanským Turkům byl král český a uherský zabit, tedy spíše se utopil v bažinách u Moháče. Jeho smrtí tak skončila krátká doba Jagellonců. Tato etapa v českých dějinách byla spíše ukázkou zkorumpované české šlechty a dvou slabých panovníků, takže náši zemi nic pozitivního nedala.