Dějiny národa Českého - JUSTIČNÍ VRAŽDA (MILADA HORÁKOVÁ)

  Přežila nacistické koncentrační vězení, kdy byla 2. srpna 1940 spolu se svým manželem gestapem zatčena a viditelně mučena, smrt ji ale zastihla až při vykonstuovaných procesech v padesátých letech, kdy ji na smrt poslal československý lid včele s tehdejším prezidentem Klementem Gottwaldem.

  Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 na Královských Vinohradech. Milada Horáková za svobodna Králová vystudovala právnickou fakultu UK v Praze, kde promovala v roce 1926. Spolu s Františkou Plamínkovou se stala senátorkou Ženské národní rady. Hluboce věřící Milada Horáková v roce 1929 vstoupila do Československé strany národně sociální. Její politickou angažovanost zpřetrhal až nástup hitlerovského Německa. Do té doby byla Milada taktéž členkou Československého červeného kříže. V roce 1944 byla souzena v Drážďanech, kde se sama v němčině obhajovala. Prokurátorem ji byl navržen trest smrti, který byl nakonec zmírněn na osm let káznice nedaleko Dachau. V dubnu 1945 bylo ženské vězení osvobozeno americkou armádou a Horáková se díky tomu mohla navrátit zpět do osvobozeného Československa.

  Po osvobození se s Edvardem Benešem stala poslankyní prozatímního Národního shromáždění. Již v této době kritizovala poválečné lidové soudy a zejména odmítnutí Marshallova plánu na obnovu válkou zničené Evropy. I díky tomu byla sledována StB, která od konce války byla v moci Komunstické strany Československa. Již před únorem 1948 byla vyloučena ze všech veřejných funkcí. Na toto Milada Horáková reagovala vzdáním se poslaneckého mandátu, a to v den smrti Jana Masaryka.

  Přestože v té době mohla opustit Československo, stále věřila na spravedlnost a byla politicky nadále aktivní. Podporovala emigraci, možná, že tímto činem se dostala znovu do hledáčku StB a na podzim v roce 1949 byla zatčena.

  Státní bezpečnost ji i mnoho jiných politických vězňů brutálně vyslýchala. Za účasti sovětských poradců byla Milada Horáková donucena, aby před lidovým soudem přiznala to, co ji vyšetřovatelé přikázali. Vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou měl být demostrací komunistické síly. Během procesu bylo do soudní sině předáno tisíce rezolucí žádajících pro všechny zůčastněné trest smrti, tedy i pro Miladu Horákovou. 8. června 1950 státní zástupci Josef Urválek a Ludmila Brožová-Polednová navrhují pro Miladu Horákovou a další přítomné trest smrti.

  Milada Horáková se svou hrdostí odmítla žádost o milost u tehdejšího československého prezidenta Klementa Gottwalda, přesto se žádost o milost díky její dceři Janě Horákové k prezidentovi prostřednicvím jejího právního zástupce dostala. O milost ve svém životě žádali například i Albert Einstein, Winston Churchill nebo první dáma USA Eleonora Rooseveltová. Klement Gottwald ale nakonec rozsudek smrti pro Miladu Horákovou podepsal. Den před popravou Milada Horáková píše dopis své rodině a zejména své milovamné dceři Janě.

  Poprava byla vykonána 27. června 1950 zhruba v 5:35 minut ráno na dvorku pankrácké věznice. Bylo ji 48 let. Její poslední slova byla: Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zemi, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to..

.