Dějiny národa Českého - KATOVSKÉ ŘEMESLO (KAT)

23. 09 2022

www.inadhled.live   Autor: Aleš Hroník

  Říká se práce, jako práce, ale práce mistra kata byla nezáviděníhodná a smutná. Kat se dostával na pokraj společnosti. Ale na druhou stranu, vždyť on plnil jen příkazy vrchnosti. Popravoval, ale také mučil lidi, které vrchnost nebo samotný panovník odsoudili. V době raného středověku se tomu říkalo hrdelní právo. Při práci mu pomáhali pacholci, kteří povětšinou odsouzeného jen na samotnou popravu připravovali. Kat byl nejen muž ostrého meče, ale také díky své popravčí práci léčitel. Znal velmi dobře lidskou anatomii. Jeden z proslulého klanu pražských katů Mydlářů dokonce spolupracoval přímo s doktorem Jeseniem vyučujícím na Karlově univerzitě. Jaký paradox, že se oba později sešli na popravišti, ovšem nikoliv v roli, kterou si představovali.

  Dá se tedy říci, že lidem od bolesti často pomáhal, přesto byl ale ve svém běžném životě dosti omezován. V hostincích či v kostelech na mše mu bylo vykázáno jen jediné místo, kam musel spolu se svou ženou chodit jen v černém. V některých větších městech mu byl povolen jen jeden jediný kostel, kam směl chodit na mše. V Praze to byl kostel sv. Vavřince, který stával vedle rejdiště u Vltavy. Dnes tam na jeho místě stojí budova Rudolfína. Ani soukromí kat moc neměl. bydlel většinou až za městem v domě, kterému lidé říkávali "katovna". Docházeli za ním různí mastičkáři, jednou pro radu, jindy pro produkty, které sám vyráběl.

  Na druhou stranu bylo katovské řemeslo dobře placené. Honorář za provedenou práci povětšinou platila městská rada s rychtářem. Mistr kat měl i svou vlastní účetní knihu, kde měl ceník za vykonaný úkon (popravu, právo útrpné, výslechy atd.). Do dnešní doby se nám zachoval ceník z Prahy v době krále Karla IV. Tak třeba za samotnou popravu si kat účtoval 30 kop českých grošů. Za právo útrpné (mučení) 15 kop českých grošů, k tomu ještě dostával týdenní plat ve výši 8 českých grošů. Je patrné, že katovské řemeslo hodně vynášelo a kat přesto, že patřil do spodiny společnosti, byl bohatý muž.

  V době středověku se popravovalo převážně stětím hlavy či oběšením. Kat musel odsouzeného nejdříve srozumět s jeho úkonem, posléze, pokud si to odsouzený přál, byl pomazán olejem, tak aby hlavně při stětí hlavy rána nebyla tak citelná. Patrně nejhorší popravou bylo tkzv. lámání v kole nebo čtvrcení zaživa. Takto byli popravování povětšinou vrazi nebo notoričtí lapkové. Při čarodějnických procesech byl odsouzený upálen, jak zněl verdikt inkvizice. I zde si mohl odsouzený zaplatit mírnější úkon tkzv. právo kata, kdy byl odsouzený těsně před upálením katem, nebo pacholkem řetězem uškrcen tak, aby necítil plameny. Dalším spíše ostudným úkonem pro odsouzené bylo vypálení cejchu nebo dání na pranýř. To se týkalo zejména povětrných žen, helbrechtnic nebo helbrechtníků. Teď by byla plná náměstí podobně souzených.

  V českých zemích se katovské řemeslo dědilo. Hodně znám byl katovský klan rodiny Mydlářů, který na našem území působil po čtyři generace. Poslední z rodiny Mydlářů Jan popravoval 27. českých pánů na Staroměstském náměstí dne 21. června LP 1621. Jeho syn údajně skončil sám na popravišti, ale to už nemůžeme potvrdit. Dalším známým katem byl Jan Pipenger, který jako kat působil v Praze na Malé Straně. Ve své funkci malostranského kata popravil celkem 50 osob. Sám zemřel na tuberkolozu 13. ledna 1888 v Praze. Patrně nejbrutálnějším katem byl Karel Huss, který působil nejen v rodném městě Most, ale také v Chebu a Kynžvartu. Mezi lidmi se o něm říkávalo, že sbíral kosti odsouzených a vystavoval si je.

  Dnes je katovské řemeslo díky zrušení trestů smrti známé už jen v pohádkách či historických filmech. Tedy aspoň v naší zemi. Poslední poprava na našem území se konala v 80. letech 20. století. V zahraničí se však popravuje dále. Známé tím jsou Spojené státy, Čína, Saudská Arábie.

Speciály

Tipy