Dějiny národa Českého - LADISLAV ,,LÁLA

11. 07 2022

www.inadhled.live   Autorka: Jitka Čížová

  Kdo by neznal legendárního herce Ladislava Peška?

  Lála, jak se herci přezdívalo, se v divadle pohyboval už od dětství. Poprvé se objevil na place jako tříměsíční nemluvně v Pikové dámě. Ale hezky od začátku.

  Ladislav se narodil jako Ladislav Pech 4. října 1903 v Brně do slavné umělecké rodiny. Jeho rodiče Ladislav a Ema byli herci, maminčin předek Václav Thám byl navíc zakladatelem slavné české divadelní společnosti. Temperament a mrštnost si na divadelní prkna přinesl ze hřiště, původně totiž snil o kariéře fotbalisty. Jako dítě z komediantské rodiny byl však předurčen divadlu.

  Hrál mnoho dětských postav, ke své nelibosti většinou dívčích. Při kočovném životě rodičů ale často střídal školy, což ho poznamenalo. „Ztratilo se pero. Jaképak vyšetřování, ukrad ho ten novej, ten komediant Pech,“ vzpomínal na ponižování ve škole Pešek v knize Tvář bez masky (1977). Rodiče si pro něj ale vysnili dobře placené povolání, a tak se dal na studium na živnostenské škole. Ačkoliv měl po ukončení studií nastoupit do práce, rozhodl se jít za hlasem srdce a přihlásil se na brněnskou konzervatoř. Jako zbraň tehdy zvolil smích: „Přinutím je, aby se smáli. Sobě. Třída je hlediště, surovec je protihráč“, rozhodl se kdysi chlapec.

  Mnohé vtipné kousky ze školních let pak Pešek použil jako Áda Čuřil či Vojtěch Kulík v oblíbených komediích Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. V pozdějším věku se ve filmu objevil třeba jako chudý muzikant, který „s písničkou jde jako ptáček“, v pohádce Obušku, z pytle ven, či jako kouzelný dědeček v komedii Já už budu hodný, dědečku!. V rodném Brně vystudoval Pešek konzervatoř, kde mu učitelkou byla i jeho maminka a krátce rovněž Leoš Janáček. Již ve čtvrtém ročníku byl angažován do Národní divadla v Brně. Brzy nato, v roce 1929, se Peškovi otevřely dveře pražské „Zlaté kapličky“, jíž zůstal věrný až do roku 1976, kdy sám odešel do důchodu.

  Pešek učil na Pražské konzervatoři. Nebylo mu tehdy ještě ani 40 let, ale nabídku přijal. V roce 1945 byl herec také mezi prvními profesory nové Akademie múzických umění. „Jeho výchovné metody nás denně překvapovaly, jako když najednou otevřete všechna okna dokořán,“ vzpomněl na svého učitele z konzervatoře Vladimír Ráž

  A jak to měl s láskami ? Pešek si velmi hlídal svůj osobní život. Měl velmi bohatý osobní život, který si ale pečlivě hlídal. Jeho láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, s níž několik let žil. Stal se obětí vydírání jedné ze svých fanynek, která mu nejprve posílala zamilovaná psaní a básně. Když na ně herec nereagoval, začala mu vyhrožovat sebevraždou. V dopisech se podepisovala jako Divá Bára, což udělala schválně ve spojitosti s rolí Štěpničkové, která si v Babičce zahrála Viktorku. Psychicky narušená žena pocházela z židovské rodiny. Peškovi, který její city neopětoval, začala vyhrožovat, že pokud si ji nevezme, sáhne si na život. Jednou měla dokonce spolykat tubu barbiturátu. Senzitivnímu herci se nešťastnice zželelo, a tak se rozhodl ji navštívit. A tím začalo peklo. Dívčin otec trval na tom, aby si ji herec vzal, jinak ji bude mít na svědomí. A tak s „Divou Bárou“ Lála uzavřel formální sňatek, který ukončil až po válce. Svou životní lásku nakonec našel v jedné profesorce, s níž měl dceru Zuzanu.

  Na konci života herce trápily nemoci, přesto vystupoval dál, dokonce i v důchodu. Zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let dne 13. července 1986. Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov.

Speciály

Tipy