Dějiny národa Českého - NERADOSTNÉ DĚDICTVÍ KRÁLE VÁCLAVA II. A OTČÍM ZÁVIŠ Z FALKENŠTEJNA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Neradostného dědictví se ujal mladý král Václav II. jako dvanáctiletý chlapec, když se vrátil z braniborského zajetí. Panovnická moc byla podlomena, královské statky rozkradeny a rozvráceny, hospodářství zničeno, země prožívala doslova hladomor. V této strašlivé době umírá i dcera krále Přemysla Otakara I. a Konstancie
Uherské Anežka Česká (svatá Anežka). Stále ještě propukaly spory a boje mezi českou šlechtou. Král Václav II. sám měl podlomené zdraví, trpěl snad i hlady. Pro svůj nízký věk nebyl ještě sám schopen převzít otěže vlády, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se spoléhat na českou šlechtu a hlavně biskupa pražského Tobiáše z Bechyně. V úsilí o získání vlivu na samotného mladého krále Václava s nimi soupeřila skupina vedená Vítkovci. V jejichž čele stál Záviš z Falkenštejna.
Nahrál k tomu ten fakt, že si Záviš získal nejen přízeň, ale také srdce královny-vdovy Kunhuty Uherské v Opavě. Tato romance byla završena svatbou, a tak se Záviš stal vlastně otčímem a poručníkem samotného mladého krále Václava. A musím napsat, že měl na mladého krále velký vliv. Což byla jeho jistě promyšlená taktika. Závišovi se totiž podařilo z větší části restituovat královský majetek a omezit zločiny, které v té době svíraly České království. Závišovo postavení neoslabilo ani úmrtí královny-vdovy Kunhuty LP. 1285. Jeho hvězda začala zapadat až poté, kdy jménem českého krále Václava II. vystoupil na nároky na část alpských zemí. To se citelně dotýkalo císaře římského Rudolfa I. Habsburského, který alpské země považoval za své dědictví.
Prostřednictvím své milované dcery Jitky (Guty) v té době již manželky krále Václava II., začal Rudolf I. ovlivňovat postoj českého krále vůči Závišovi z Falkenštějna. Ten měl ostatně ještě velké množství nepřátel z řad české a moravské šlechty. Patrně největším nepřítelem Záviše byl nevlastní syn Přemysla Otakara II. Mikuláš Opavský. Spojenými silami všech zmíněných se podařilo samotného krále Václava II. přesvědčit, že Záviš byl hlavním viníkem smrti jeho otce na Moravském poli. Svým protivníkům Záviš sám poskytl volný prostor k intrikám, když se na delší čas vzdálil z královského města Prahy.
A tak začal doslova hon na tohoto českého významného šlechtice. Záviš tehdy nic netušíc pobýval na uherském dvoře, kde se také oženil s dcerou uherského krále Ladislava IV. Nepostřehl, jak se mezitím změnilo jeho postavení u mladého krále Václava II. a v samotné Praze. V okamžiku, kdy se chtěl znovu vrátit, byl uvězněn a odsouzen ke ztrátě hrdla. O jeho popravě jsem zde již psal, takže se k tomu již v tomto článku nebudu vracet. Faktem je, že smrtí Záviše z Falkenštejna byl definitivně Václav II. brán jako český panovník v celé Evropě. Jeho život vám zde budu podrobně popisovat tak, jak jsem ho zachytil ve Zbraslavské kronice. To ale až příště.
