Do Dubaje nesmí….

  Dubaj a Abu Dhabi jsou moderní a vyspělé metropole snažící se získat status center světového obchodu. A lze konstatovat, že se jim to částečně daří.  Bohatství lze vnímat téměř všude, kam se podíváte. Nicméně i v takovýchto místech se může projevovat ekonomická krize, což se právě děje. Světové dění má dopad i zde. V letošním roce poklesly tržby místním obchodníkům i poskytovatelům služeb.  Zároveň se snížil počet turistů, ubyla především bohatá ruská klientela a navrátivší se hosté z Ruska již zdaleka nepatří mezi nejbohatší vrstvu. Je také třeba si uvědomit, že místní šejkové neobchodují s vlastní ropou, takže jejich příjmy jsou závislé na úplně jiných komoditách a obchodech.

  Přesto obě města stále patří mezi vyhledávaná místa a nadále se rozvíjí. Pokud se ptáte, kdo v nich pracuje, většinou jde o zahraniční zaměstnance.  V těch vyšších pozicích jsou samozřejmě Evropané a Američané, potkáte tu však i plno dalších národností. Především na stavbách a ve službách se vyskytuje mnoho Indů, kteří za poměrně mrzký peníz, za který Vy byste nepracovali ani u nás, budují i uklízejí obě metropole.

  Ačkoliv se nacházíme v muslimském prostředí, dá se říct, že jde o relativně tolerantní oblast. Vzhledem ke kosmopolitnímu charakteru potkáváte ženy v mini, na plážích sice nevidíte odložený vrchní díl dámských plavek, ale jinak nepoznáte rozdíl proti Evropě. O to zvláštnější je, že tu nejsou vítaní muslimové z oblastí, ze kterých naopak ve velkém proudí přes Středozemní moře na Starý kontinent.

  Zeptáte li se místních, proč není možné vidět někoho ze Sýrie, Libanonu a sousedních zemí, kterých občané nyní tolik zaměstnávají především německé, švédské a francouzské zákonodárce, odpoví Vám naprosto upřímně. Ví, že tito lidé jsou velmi problematičtí, neochotní pracovat a přizpůsobit se jakýmkoliv podmínkám a zákonům.  A protože v zájmu šejků je rozkvět Dubaje a Abu Dhabi, klid a prosperita, nikoliv rozbroje, nepokoje a náboženská nesnášenlivost, nedostanou se žádní lidé z problémových zemí přes hranice Emirátů.

  Zamyslíme li se tedy nad touto situací, ptám se. Kde vzali unijní pohlaváři jistotu úspěšné integrace utečenců do evropské kultury? Proč se jim jejich bratři ve víře brání a my je máme vítat s otevřenou náručí a téměř jim děkovat za to, že dorazili? Zkušenosti s nimi mluví o opaku. Nejen, že nechtějí pracovat, ale zároveň jsou velmi radikální v otázce náboženství, militantní v myšlení. Právě proto mají zavřené dveře do Emirátů. A bohužel, otevřené do Evropy. Nejsou ti politici tady u nás tak trochu hloupí? Naivní? Nebo v tom je něco jiného? V širokém spektru jejich ochránců opravdu najdete jen těžko někoho, kdo logicky uvažuje, myslí na budoucnost a zároveň nemá postranní úmysly. Chcete li prosperovat a zachovávat kulturní dědictví, musíte svůj domov bránit, ne otevřít dveře každému, kdo na ně zabouchá. Navíc ne nesměle, ale pěstí.

J3.K