Doutník - dar od Boha i symbol úspěchu

Rostliny tolik známého tabáku se na jihoamerickém kontinentu pěstovaly už před třemi tisíci lety před naším letopočtem. A samozřejmě se nejen pěstovaly, ale i kouřily. Domorodci věřili, že tabák má léčebné a náboženské účinky. Lidé později naopak považovali tabák za vzácný dar od boha a stoupající kouř měl údajnou schopnost přenést myšlenky a modlitby do nebe.
Ke kouření tabáku používali domorodci primitivní dýmky vyrobené z dutých částí rostlin nebo vytvářeli první předchůdce doutníků – tabákové ,,smotky“, kterým říkali cohiba. V dnešní době se tak paradoxně nazývá i jeden z nejslavnějších výrobců doutníků.

Evropané se s tabákem poprvé setkali při zámořských plavbách koncem patnáctého století. Vznikem manufaktur se poté dostaly doutníky od šlechty i k obyčejným lidem. První manufaktura byla otevřena v roce 1690 na Kubě. Malou  doutníkovou revoluci způsobila francouzská spisovatelka George Sandová, která častokrát šokovala společnost nejen svým mužským stylem oblékání, ale také zálibou v kouření doutníků a dýmek. A díky tomu se kouření doutníku trochu více rozmohlo mezi ženy. Ale i přesto jsou dnes doutníky převážně pánskou záležitostí. Jenže koupě doutníku a jeho vykouření je kupodivu až jednou z posledních fází celého jeho „dlouhého života“.

Výroba doutníku : 
Na doutníkové velmoci, Kubě, se sbírají celkem čtyři druhy vnitřních listů : ligaro, seco, volado a capote. Tyto druhy se pěstují volně bez krytí před sluncem, způsobem – CULTIVO AL SOL. Druhým způsobem je pěstování pod přikrývkou - CULTIVO TAPADO. Tímto způsobem rostou listy, které se používají jako vnější krycí, tedy ty co dodávají vzhled celého doutníku. Poctivě sesbírané listy se  převážejí do velkých sušáren, kde nastává proces přírodního zbarvení. Z původní zelené se mění dožluta a nakonec žádané hnědé. Poté se naskládají listy na sebe do balíčků a pomalu začíná fermentace. Zhruba po čtyřiceti dnech podstupují balíky tabákových listů další fázi. Jednotlivé listy se opatrně rozeberou, naskládají na látku a nechávají se dva až tři roky zrát. Následně se třídí – hlavně podle struktury, velikosti a barvy. Uřežou se z nich tvrdé stonky a zdlouhavé kolečko začíná znova - fermentace a zrání další tři roky. Po uplynutí doby se zralé listy přesouvají do výrobny. Vnitřní listy – CULTIVO AL SOL - se míchají do zvláštních směsí, z nichž poté vzniká konečně tzv. „náplň“ doutníku. Ta se smotá a zabalí do vnějšího listu – CULTIVO TAPADO a vloží do speciální formy, která vylepší tvar.  A následně přichází mistrovské kousky, ruční zavinutí celého doutníku do krycího tabákového listu. Tento typ listů je nejvláčnější a velice přísně vybírán. Je považován za „kabátek“ doutníku a musí vypadat bezchybně. Dozrávání takového skvostu trvá minimálně devadesát dní, ale někdy i několik let.
No a pak už jen zbývá nalepit typický „prstýnek“ ( proužek papíru okolo doutníku ), zabalit a odeslat do specializovaných prodejen.

Kubánské produkty značky COHIBA jsou velmi luxusním a žádaným zbožím a podaří li se vám je jich pár přivézt z dovolené na tomto karibském ostrově a vzápětí je zpeněžit, zaplatí vám do celou cestu. Nakoupíte je tam totiž za pár korun, tedy pokud se vyhnete oficiálnímu shopu. Kubánci jsou velmi chtivý západního zboží a jediné, co mohou nabídnout protiúčtem, tedy vynecháme li služby místních krasavic, jsou právě doutníky a také proslulý kubánský rum. Celníci jsou však už pečlivější, než tomu bylo před pár léty, kdy jich mohl mít pasažer v kufru i třista a nikdo nic neřekl. Při jejich nákupní ceně kus za dolat a prodejní kolem 500 Kč si to jistě dokářete spočítat.

Lze si také dohodnout návštěvu manufactury, kde kuřivo vzniká, asi vás pobaví pohled na to, jak místní ženy při práci běžně pokuřují to, za čím se s naditou peněženkou honí největší boháči světa. Plno z nich i tábák žvýká, takže jejich bezzubý úsměv vás nepotěší. Nicméně vůně doutníku před jeho zapálením je příjemná, o něco později už je to o něco horší. Kuřák požitkář je však v sedmém nebi...

J3.K