Média klidně řeknou...Sobota nebyla…

   Jisté je, že na Hradčanském náměstí proběhla několikatisícová demonstrace v naprostém poklidu a mimo hysterických reakcí novinářů se nedělo nic, co by mělo zaměstnat policii. Redaktoři ČT a Českého rozhlasu se při počítání množství lidí ocitli v tak velkém ohrožení, že se dostali k součtu pár set účastníků. Jinde to ale možná bylo jinak.

  Obdivuji dějepisce, dávají li dohromady historické události, jejich možný průběh, a vytváří tak dějiny předkládané dalším generacím. Uvědomíme li si to, jak těžko se dá odhadnout průběh nedávných let, jak kontroverzní postavou se stali dosud nedotknutelní Václav Havel a skupina exdisidentů, co vyplouvá na povrch o restitucích Karla Schwarzenberga, jak složité je rozplést estébáckou historii Andreje Babiše, je velmi pravděpodobné, že v minulosti se mnohé stalo jinak, než si myslíme. Ani světové dějiny nemají jasno, třeba Kosovo a válka o něj má více verzí a rozhodně v něm opět svou špinavou roli hráli Američané.  

  Je zvláštní, jak je stále vyzdvihována agresivita odpůrců islámu, zatím co aktivisté z řad sluníčkářů jsou automaticky bráni jako beránci. Přitom rozeznat oba davy od sebe je téměř nemožné. Snad jedině vlnění Matěje Stropnického, stál li by v čele, by bylo rozlišovacím znamením.  Jisté je, že policie konala divně. Údajně rozklíčovala zamaskované radikály ze sobotních pražských nepokojů, kteří opět údajně útočili. Mělo by jít o osoby blízké kotli Slávistů a jsou známá i jejich jména. Nikdo však z nich nebyl zatčen, i přes množství policistů v ulicích neproběhl zásah vůči agresivním jedincům. Jsou to tedy policejní agenti, kteří spolupracují i při fotbalových utkáních, nebo jde o grázly, kteří kontraproduktivně narušují jinak pokojnou demonstraci proti přijímání uprchlíků? A kdo na straně anarchistů a sluníčkářů bude odpovědný za stejně nepřípustné chování? Tam nikoho jména policie nezná?

  Dalším nesporným faktem je, že plno diváků a posluchačů nedůvěřuje veřejnoprávním stanicím. Česká televize i rozhlas velmi tendenčně upravují skutečnosti, do diskuzí vybírají záměrně takové odborníky, kteří vyhovují záměrům vládních úředníků. Novinařina tak dostává vyloženě na frak. Bohužel lidé žijící mimo Prahu nemají moc možností, jak si ověřit skutečnost. Takže netuší, kolik lidí se kde shromáždilo, co se doopravdy stalo. Ono je to ve skutečnosti docela jedno. Horší je, že prostor v médiích nedostanou ti, kteří mají co říct k nynější situaci, vůdčí osoby těchto akcí jsou kriminalizované, účastníci demonstrací postaveni do role vyvrhelů, fašistů a xenofobů. Opačný pól zastupují demokratičtí a otevření milí lidé, jímž na srdci leží blaho každého člověka. Tito antirasisté bohužel nečtou varovné zprávy ze světa, neuvědomující si rizika a chtějící dobro pro každého. Kolik dotyčný dosud zabil lidí, to je nezajímá, je to jistě dobrý člověk. Sice nikdo neví, odkud přišel, co je zač, ale je tak hezký…. Tak nějak nám to prezentují koncesionáři placené televize a rozhlas.

  V každé společnosti se najdou dobří lidé i grázlové. Tedy i na obou stranách v situaci, kdy proti sobě stojí příznivci různých přístupů. Dav má tu nevýhodu, že s ním vždy pracuje pár dominantních jedinců. Podmanit si stádo vyžaduje charisma a umění. Někdo to má v sobě od narození, jiní se na to musí školit. Nicméně vždy se nakonec vše řeší u kulatého stolu. Defenestrace je součástí dávné historie. Jenže k tomu stolu je třeba se dostat. V roce 1989 dav dokázal prosadit jednání a i nyní je období, kdy má tento pokus opodstatnění. Bohužel k tomu ještě nedozrála doba. A šéfové médií hrají o svá křesla a o čas. Demokracie přestala existovat. U anarchie prostě lítají třísky. Zabránit tomu mohou samotní politikové. Mají ale dost odvahy riskovat změny rozložení sil ve svůj neprospěch? Nikoliv, opět jde jen o jejich koryto. Je to tak pořád stejné.

J3.K