Nebezpečí války. Jak jsme na tom?
Již dávno se říká, že příroda si dokáže často poradit a umí to i tehdy, když se jí to týká okrajově. Známé je rčení, ve kterém se říká, že pokud se rodí více kluků, bude válka. Otázkou je, umí li příroda předvídat politickou situaci, nebo je li válka důsledkem větší konkurence mezi muži a potřebou se mezi sebou vytřídit. Každopádně se zdá, že poslední dobou je kluků hodně.
Ve světě je míst, kde dochází momentálně ke konfliktům, čím dál, tím více. Dlouhodobě je dramatická třecí plocha na hranicích Izraele a arabských zemí. Zde je to dáno historií a zlepšení není v dohledu. Je až neskutečné, jak solidarita židovské obce po celém světě dokáže tento malý stát udržet na nejvyšší možné úrovni z pohledu zbraní a zabezpečení vlastních pozic, jednou se bude křesťansko-ateistická Evropa čemu učit. Nicméně válka v té oblasti je denní záležitostí a pouze islámští fundamentalisté a radikálové často zasazují rány pouze za použití sebevražedných prostředků a používání lidských štítů. O to nebezpečnější však jsou.
Dalším konfliktním místem je Korejský poloostrov. Zde na sebe již dlouho naráží rozdílná ekonomika a politika a je až s podivem, jak rozdílný přístup ty dvě země mají. Komunisté na severu přežívají jen díky zahraniční pomoci, kapitalistický jih se mohutně rozvíjí a značky, jako Samsung a Hyundai jsou světovými giganty. Přesto jsou to právě potomci velkého komunisty a diktátora Kim-Ir-Sena, kteří střílí do vzduchu a vyhrožují všem. V Asii to však není jediné místo, kde se dlouhodobě schyluje k válce. Tou občanskou v Barmě se nikdo moc nezabývá, ale Afganistán a Pákistán jsou země, které přetékají zbraněmi, navíc se nemají rádi Pákistánci s Indií. A nesmíme zapomenout na mírumilovný Nepál v područí Číny. Celá tato oblast je sudem střelného prachu s již dlouho hořícím doutnákem.
Také Afrika je velmi nestabilní, náboženské a sociální podmínky přímo vybízí k válkám. Navíc i zde je podobně, jako v Afganistánu a okolí velmi složitý terén, nebo naopak klimatické podmínky. Bohužel neustále boje zde a hlad spojený s nemocemi vyhání mnoho Afričanů z domovů a jejich cesta často směřuje právě do Evropy.
Nejstabilnější se zdá být momentálně Severní Amerika. Dvě velmoci žijící si v relativním klidu a shodě jsou v klidu, na jih od USA už to ak úplně není, ale Washington si hranice s Mexikem a země níže podhlídá. Jediným problémem je znovuobjevení Kuby Ruskem a Putin ví, jak provokovat a bratry Castry držet nadále ve své moci. Nedávno odpustil státní dluh Kuby, který byl pro nás astronomický a udělal to v době, kdy má sám problémy v Evropě. Jižní Amerika má ekonomické a sociální problémy, většinou však vnitrostátní.
Zbývá nám Evropa. Balkán byl vždy rozbuškou a je tomu tak nadále, mentalita, přítomný islám i blízkost Turecka tomu nahrávají. Také hranice s nevyzpytatelným Ruskem není příčinou ke klidu, v této zemi často rozhoduje úzká špička politiků a záleží jen na její náladě a ambicích. Navíc neustálé spory s osamostatnělými součástmi bývalého Sovětského svazu a uvědomění si vlastních ztrát z doby, kdy se rozdělil, to vše vede k obavám, co se může stát. Přidáme li závislost velké části Evropy na ruských přírodních zdrojích a jejich pravděpodobné postupné odklánění do nenasytné a ekonomicky silné Číny, obavy jsou jistě na místě.
Musíme tedy doufat, že statistika porodnosti nebude naznačovat, že kluci získávají náskok. Protože pokud by tomu tak bylo, nečeká nás dobrá budoucnost. Arzenály zbraní přesahují to, co je schopná naše planeta přežít v relativním zdraví. A přiznejme si, že z historického hlediska jsou politici a generálové pro lidstvo stejně nebezpeční. Navíc je to vše nakonec jen špinavý obchod, který odnese kompletní obyvatelstvo. Chtělo by to aspoň pár století klidu. To ale asi nevyjde…
J3.K
