Paroubek v Sýrii o evropské politice - vzpomínka

 V rámci své několikadenní oficiální návštěvy Sýrie přednesl 26. února 2008 bývalý český premiér a současný předseda ČSSD Jiří Paroubek přednášku s tematikou evropské zahraniční politiky. Přednáška, jejíž přesný název zněl „Směry rozvoje evropské politiky ve vztahu k arabskému světu“, se konala ve stranické budově syrské socialistické strany Baas v Damašku. Zájem o přednášku byl nad očekávání velký, vedle zástupců české diplomacie a české menšiny žijící v zemi zaplnili konferenční sál syrští novináři a pravděpodobně i státní zaměstnanci.

Navzdory svému názvu hodnému europoslance nebo alespoň současného premiéra se však Paroubkova přednáška dotýkala dané problematiky jen okrajově, a to zpravidla v podobě diplomatických klišé o přání úspěšné spolupráce a dobrých vzájemných vztahů.

Paroubek, který se domnívá, že jeho strana má „zodpovědnost za svět“, naopak systematicky představil přítomné veřejnosti historii, cíle a úspěchy své vlastní strany a opakovaně z jeho úst zazněla věta: Až se vrátíme k moci… Jen velice obecně vyjádřil postoje - nikoliv evropské či národní, ale čistě stranické - v otázce vztahů k arabskému světu. Přestože název přednášky hovořil o postojích evropské politiky, Paroubek vyjádřil přání ČSSD v protikladu k postojům a politickým sklonům současné vládnoucí strany ODS.

Přednáška postrádala jakoukoliv jasnou strukturu či hlavní myšlenku (pokud jí nebyla reklama ČSSD). Paroubek chaoticky měnil téma vlastního projevu z národních otázek na otázky mezinárodní, týkající se však převážně našich nejbližších sousedů, případně jižní a jihovýchodní Evropy, zejména pak Balkánu. Pozornému posluchači se tak nabízí úvaha, zda tentokrát nestojí před branami Vídně místo Turků Arabové.

Na to, v jak politicky citlivé zemi a z jaké pozice Paroubek svou přednášku o evropské politice vůči arabskému světu zamýšlel přednést, jednoznačně podcenil přípravu a jeho projev obecně vyzněl amatérsky (což se bohužel pomalu stává mezi českými politickými představiteli pravidlem). Zatímco hlavní téma nebylo de facto zmíněno, Paroubkův projev byl plný květnatých podobenství jako „papírový tygr“ či „pouštění kouřové clony“. Syrským posluchačům hodil Paroubek rukavici a pustil se na tenký led, když uvedl, že cílem jeho strany je rovnováha ve spolupráci s arabským světem a s Izraelem a že v otázce vážných hrozeb zastává česká politika stejná stanoviska jako EU a pravděpodobně i Sýrie, přičemž za vážné hrozby uvedl globální terorismus a šíření jaderných zbraní.

Po ani ne půlhodinové přednášce došlo na dotazy z řad posluchačů, přičemž téměř všechny otázky zazněly arabsky, nikoliv česky. Přítomní živě reagovali na zmínku o Izraeli a terorismu. Některé dotazy v této citlivé záležitosti byly dokonce pořadateli tzv. zahrány do outu nebo je Paroubek takticky přehlédl, když došlo na odpovědi. Syrské publikum bylo rozrušeno a domáhalo se, poměrně logicky, vysvětlení, v čem spočívá česká podpora palestinského lidu, co dělají čeští představitelé, kteří mají Paroubkem tolik opakovaný zájem na mírovém uspořádání blízkovýchodního regionu a uvědomují si klíčové postavení Sýrie při stabilizaci této oblasti, proti bojům v jižním Libanonu, co udělali pro to, aby byla Sýrii navrácena zabraná území Golanských výšin.

Zcela v protikladu k místnímu vnímání politických událostí na Blízkém východě, kdy se Sýrie snaží spolupracovat s Libanonem tak, aby zabránila průniku západního politického vlivu do destabilizované země cedrů, Paroubek pronesl, že evropská politika považuje Sýrii za komplikující prvek ve stabilizaci Libanonu v otázce prezidentských voleb.

V rámci přednášky o politických tendencích Evropy vůči Blízkému východu pohovořil Paroubek také o Slovensku, o tom, jak jsou podle průzkumů veřejného mínění Slováci jednoznačně nejpopulárnějším cizím národem v ČR a o tom, jak se v důsledku toho v EU nacházejí „dvě židličky pro jednu zemi“.

Zazněly také otázky týkající se umístění amerického radaru na českém území, na něž Paroubek zareagoval v souladu s dlouhodobě zastávanými negativními stanovisky ČSSD. Vyjádřil své přesvědčení, že k realizaci tohoto zbytečného a nepodloženého projektu nedojde.

V odpovědích na otázky přítomných zmínil také Kosovo a svou návštěvu v americkém Kongresu, aniž by se konkrétně Kosova či USA dotýkala některá z položených otázek. Zatímco vyjádřil své přesvědčení, že vítězství demokratického kandidáta v právě probíhajících amerických prezidentských volbách povede ke generální revizi americké zahraniční politiky, což bude „blahodárné pro tuto (blízkovýchodní) oblast“, v otázce Kosova prohlásil, že jeho nezávislost považuje za předčasnou a že „nerozumí americkým zájmům v prosazování nezávislosti tohoto nejchudšího regionu Evropy“.

Celkově Paroubkovo vystoupení vyznělo jako reklama vlastní strany socialistického rázu před hostitelskou Baas, nikoliv jako nástin rozvoje evropské politiky ve vztahu k arabskému světu, kterému se vedle neustále opakované spolupráce a zájmu na mírovém uspořádání věnoval pouze, v arabském prostředí tolik delikátními, zmínkami o Izraeli.

Jana B.

Damašek, 26. únor 2008