Tisícileté dějiny české - RÝZMBURKOVÉ - PÁNI Z OSEKA

  Starý šlechtický rod pánů z Oseka neboli z Rýzmburka odvozuje svůj původ již od první poloviny 11. století. Dle historických písemností byli jejich prapředci páni z rodu Hrabišiců, o kterých se nám toho dodnes moc nezachovalo. Patrně prvním příslušníkem, tedy i zakladatelem, byl Všebor I. Hrabišic, který se podle všeho narodil v roce 1017. Dále kronikář rodu Hrabišiců píše o jeho synovi Kojatovi I., který byl prvním českým králem Vratislavem I. Přemyslovcem jmenován správcem knížecího dvora. O dalších příslušnících tohoto staročeského panského rodu nacházíme jen velmi kusé informace.

  Kojata I. patrně rozšířil své panství, a to tím, že za věrné služby získal kraj kolem řeky Bíliny. Snad první příslušník pánů z Oseka Géradr se dle pověsti zúčastnil památné bitvy u Milána, kde jako lev bojoval druhý český král Vladislav I. Přemyslovec. Jen díky kronikáři ze severní Itálie se dozvídáme, že Gérard v bitvě padl. Za toto hrdinství získali jeho další pokračovatelé rodu z Oseka několik vesnic ve zmíněném Bílinském kraji. V dobách krále Přemysla Otakara I. jistý pán z Oseka Kojata II. patrně dobyl ves Hněvín, dnes město Most. Jeho bratr Všebor dokonce založil klášter na Zderaze, tedy v Praze. Klášter stával poblíž dnešní Resslovy ulice.

  Pokračovatel slavného rodu pánů z Oseka, jistý Slávek, na severozápadu Čech založil vesnice Horní Slavkov a Ostrov, které se dnes nachází kolem deseti kilometrů od Karlových Varů. Slávek z Oseka před svou smrtí ještě stačil založit Osecký klášter, který se nachází u Duchcova pod Krušnými horami. V letech 1212 až 1222 byl nejvyšším komorníkem krále Přemysla Otakara I. Slávkův mladší bratr Boreš, jenž stál u zrodu erbu pánů z Oseka, kde při vzpomínce na památné prapředky nechal ve znaku hrábě, které měl rod Hrabišiců od počátku. V rodu pánů z Oseka se setkáváme se členy, kteří si dobrovolně vybrali dráhu církevní. Jako např. Slávek II. který se stal oseckým opatem ve zmíněném klášteře.

  Dostáváme se ke jménu pána z Rýzmburka Borešovi, který si v letech 1226 až 1227 postavil hrad Rýzmburk v Ústeckém kraji. Pravdou ale je, že staří Čechové hrad vždy nazývali Osek. Boreš z Rýzmburka se stal dvorním maršálkem ve službách krále Václava I. Přemyslovce. Stál dokonce i na straně krále při boji otce, tedy Václava I. mezi jeho synem Přemyslem, budoucím králem "železným a zlatým". V roce 1248 měl Boreš slibnou kariéru i za Přemysla Otakara II.. Dokonce se hrdinsky zapsal v památné bitvě u Kressenbrunnu roku 1260. kde král porazil uherského soka Bélu IV. Těsně před svou smrtí založil klášter nedaleko Moravské Třebové.

  Skokem se dostáváme do časů císaře a krále Karla IV. Jistý příslušník rodu Rýzmburků Boreš II. z Rýzmburka byl císařem jmenován v roce 1360 dvorským sudím a o osm let později i hejtmanem v Českých Bavořích a v Chebu. V dobách syna otce vlasti krále Václava IV. Boreš III. založil hrad a město s názvem Andělská Hora, který se dnes nachází nedaleko Karlových Varů. Rod Rýzmburků se ztrácí po bitvě U Lipan, kdy jistý Jan Boreš stál na straně radikálních husitů. Dokonce se traduje, že po bitvě musel jako chudý zeman jíti pěšky. Jan Boreš byl patrně jeden z posledních příslušníků tohoto starého českého rodu vůbec. Poslední kdo byl přímým potomkem rodu Rýzmburků byla Lidmila Borešová z Police, která držela panství v letech 1549 až 1550, nic víc se o ni ale nedochovalo, stejně jako o pokračovatelích po neblahé bitvě U Lipan. Jediné, co po tomto rodu zůstalo, je dnes již zřícenina hradu Rýzmburk.