Tisícileté dějiny české - STŘEDOVĚKÝ BULVÁR

Co nám napsal letopisec Vavřinec o králi Václavovi I. ? A můj osobní náhled na tohoto významného českého krále.

  Na den sv. Doroty mučednice 6. února LP 1228 byla bazilika sv. Víta svědkem jedinečné události. Byl zde mladším králem korunován třiadvacetiletý Václav I., syn krále Přemysla Otakara I. Královskou korunu mu při slavnostním obřadu na hlavu vložil sám mohučský arcibiskup Siegfried, do jehož arcidiecézi patřilo České království.

  Mnozí diváci této korunovace si kladli neodbytné otázky: Jakým bude Václav I. panovníkem? A jestli se vyrovná se schopnostmi svému mimořádně silnému otci! Odpovědi se dočkali již brzo. Kolem roku 1230 Přemysl Otakar I. po třiatřicetiletém, mimořádně úspěšném panování v Praze zemřel a Václav I. se po něm chopil vladařského žezla. Tehdejší letopisec Vavřinec z Újezdu, jenž dlouho dlel na dvoře krále Václava I. o něm napsal toto:

  ,,Král Václav v prvním roce a po více letech svého panování velice jako dobrý křesťan miloval duchovenstvo řeholní a s větším zalíbením, nežli jeho královský otec ctil kostely boží a jejich služebníky. Během času, když se již jeho královský otec odebral na věčnost, dal obezdít město pražské a jiné trhové vsi, donucuje řeholní ale i světské duchovní ke stavení hradeb a příkopů měst a vsí, které jim podléhají. Za jeho panování vládl mnoho let dobrý mír, Loupeživé bandy, zloději a násilníci a mnozí jiní zlosynové přestali činiti těžkosti a obtíže, nebo ti, kteří je činili, chyceni podstoupili hrdelní trest. Taktéž za jeho časů byla v Čechách vynalezena hra v turnaje" Kronikář a letopisec Vavřinec z Újezdu chválil krále Václava I. ještě v jiných spisech, ale ty se bohužel celé již nedochovaly.

  K této charakteristice, kterou nám Vavřinec do dnešních dnů zachoval, je však zapotřebí dodat, že král Václav I. byl už ve dvou letech díky otcovu příklonu k římskému králi Filipovi II. zasnouben s jeho o něco starší dcerou Kunhutou, se kterou se také později opravdu oženil. Jeho manželství, bylo šťastné až harmonické. Svědčí o tom i fakt, že v době, kdy Václavova mladší sestra Anežka (sv. Anežka Česká) žádala krále, aby její tělo bylo jen Bohu zaslíbené, tak to byla právě Kunhuta, která Václava za Anežku prosila. Takže je patrné, že měl hlavně doma harmonický klid.

  Král Václav I. se v řadě ohledů podstatně lišil od svého otce. Já sám jsem o něm kdysi v jedné knize napsal asi toto: Václav I. nebyl bez nadání a energie, třebaže se svému otci rovnat nemohl a více nežli on, jak se zdá, podléhal svému okolí. Král Václav I. se nijak nevyžíval ve vladařských povinnostech. Naopak, rád se od nich na dlouho vzdaloval do samoty a projevoval se způsoby, které by mohly svědčit o jeho patrné psychické labilitě. Podle mého zjištění kromě toho, že nesnášel zvuk zvonů, také, jak jsme zjistili, neměl rád zlato a panicky se bál výšek. Jeho zálibou byl lov divoké zvěře. Tato záliba ho dokonce připravila o jedno oko. Závěrem bych napsal, že to byl možná jediný panovník z rodu Přemyslovců, který trochu uměl německy a latinsky nejen číst, ale i psát.