Třicet nejschopnějších Čechů na hradu? Ale no tak…

  K některým vládním návštěvám patří i doprovod obchodníků navazujících nové kontakty v zemích, s nimiž je spojen zájem nejen politický.  Čína jako nejlidnatější stát světa stojí o zvýšení vlastní prestiže po léta potlačované vlastní politickou a ekonomickou izolací. S nástupem komunistického kapitalismu (ano, zní to protichůdně) a pochopením tržních mechanismů prolomila tato země určité tradice a rázem se stala štikou ve vodách ekonomiky. Poměrně rozsáhlé bohatství těch nejmocnějších i rychle se rozvíjející střední třída přivábily přední renomované společnosti na místní trh, zároveň se zvyšují možnosti investic v tomto státu, a naopak čínské firmy se postupně snaží dostat na trhy světové. Pomalu si otvírají dveře tam, kde to lze.

  O spolupráci se světovou velmocí stojí většina těch největších hráčů včetně USA, Německa, Velké Británie a dalších. Teoreticky tedy můžeme být rádi, že se čínská hlava státu zastavila i v Praze a díky tomuto diplomatickému úspěchu pravděpodobně přitečou do České republiky desítky miliard korun. Mnoho odpůrců se rozčiluje, máchá ve vzduchu tibetskou vlajkou, mluví o nedostatku demokracie v samotné Číně, ohání se odkazem Václava Havla. Jistě, z pohledu pravdoláskařů není vše ideální, nicméně přístup státníků daleko významněji postavených států naznačuje, že ekonomický potenciál Číny je daleko aktuálnější, než vnitropolitické nepravosti. Historie samotného Tibetu je u nás navíc velmi zkreslována a rozhodně není vše tak, jak si vyvěšovatelé jeho zástavy přejí.

  Daleko horší jsou slova Miloše Zemana o pozvaných špičkách podnikatelů na hradní recepci. Výrok o tom, že bylo pozváno třicet nejschopnějších byznysmenů, kteří jsou pro tuto zemi potřební, zatímco ty neschopné stát nepotřebuje, vehnal slzy do očí nejedné citlivé duši. Pojďme se zamyslet nad tím, čím jsou dle prezidenta někteří ze zúčastněných schopní.

  Namátkou třeba Pavel Nedvěd. Z vesnického kluka se stal fotbalovou legendou, to i přesto, že po světových hřištích běhá plno talentovanějších hráčů. Jeho píle, energie a sportovní morálka z něho udělaly ikonu a na hradní shromáždění elit se dostal právem. Je vynikajícím reprezentantem této země a i v době, kdy již není aktivním hráčem, dokáže v mnohém být nápomocen.

 Jak to je však s našimi podnikateli? Dostat se mezi jejich špičku ve většině případů nebylo jen otázkou píle. Hned na začátku si přiznejme, že startovní čáru měl každý z nás někde jinde. První skupinou těch později vyvolených byli bývalý funkcionáři KSČ, jejich děti, agenti STB. Oplývali především včasnými informacemi z různých oblastí, u některých byl dopředu připravený kapitál, ale především provázanost kontaktů, vzájemné protislužby a krytá záda jim posunuly pomyslný start o mnoho délek před ostatní a již od začátku byli nedostižitelní. Navíc při páchání nekalých transakcí byli vždy zvláštním způsobem očištěni. Jména jako Toman, Babiš a jim podobní hovoří za vše.

  Druhou partou jsou bývalí bílí koně vrcholných politiků. Tvrdí se, že Petr Kellner je tím, za kým se skrývá Václav Klaus. I zde jsou důkazy nedosažitelné, nicméně zázračné zbohatnutí Kellnera, Janouška, za nímž se v oparu objevuje postava Pavla Böhma, a dalších mnoha podnikatelů je vždy podezřelé a jen výjimečně se jedná pouze o téměř nadpřirozené schopnosti dotyčných.

  Třetí částí ,,významných‘‘ jsou ti, kteří dokázali okrást o peníze občany, stát i banky v době privatizace. Tehdejší doba připomínající čas pistolníků rozplakala nejednoho střadatele, majitele kupónové knížky i lidi z davu, kteří se rozhodli jít za štěstím krok po kroku. Velmi rychle byli předskočeni dravci, kterým slovo morálka bylo vždy cizí, nyní se však vyjímají na piedestalu slávy a bohatství. Takový Pavel Tykač by mohl vyprávět. A zdaleka není sám. Ani zde nebyla soudní a policejní vůle dostatečná k tomu, aby jim byly podvody prokázány. Spolčení s justiční mafií je jednoznačné.

  Úplně na konci řady úspěšných jsou restituenti. Moralista Václav Havel napomohl svým blízkým o něco více, než na co měli nárok, nicméně i ti ostatní se tak dostali do výhody. Někteří ji prošustrovali, jiní se z ní odpíchli ke krásné budoucnosti.

  Zbývají ještě skuteční dříči a lidé s talentem, kterým se vyplatilo jít za svým snem a dokázat se poctivě vyšvihnout mezi elity. Tito lidé jsou přeurčeni k projevům naší úcty a většinou jim zůstala pokora.

  My všichni ostatní jsme dle Miloše Zemana a potažmo i Andreje Babiše nepotřební. Jen sám do sebe zahleděný hlupák může něco takového prohlásit. Většinu skutečných hodnot vytvářejí téměř bezejmenní lidé. Zeptejte se hvězd z hradu, jakým způsobem funguje fréza, jak se musí nastavit soustruh, která plodina patří do které země, co vše se musí udělat proto, abychom se mohli dívat na televizi. Nedostáváte dotace, nikdo vám neodpustí daně, platíte pokuty a hlavně…většina z vás dře bez výhledu na možnost jednou vlastnit v garáži zaparkované ferrari, lodí přivázaných u mol v luxusních destinacích, či nadpozemsky krásně prožitého důchodu.  Možná jste dle těch nahoře pro stát nepotřební, ale žijete poctivě. A to je někdy daleko více. Babiši, Zemane ( to i přesto, že prezident občas svým názorem příjemně překvapí, což u Babiše neplatí), jděte do háje. A obávám se, aby těch cca 230 miliard korun slíbených Číňany neskončilo opět jen v kapsách těch třiceti vyvolených. I když na hradě nebyli všichni výše jmenovaní...

J3.K