Venku je teploučko…
…rozhodně nemrzne, přesto uplynulé horké počasí zanechává neblahé stopy na přemýšlení lidí. Nedávno jsem se stal nechtěným účastníkem diskuse na téma – Za komunistů bylo lépe.
Nebudu nyní řešit, kdo to říkal, nicméně ona byla prodavačkou v Tuzexu a on ředitelem Restaurací a jídelen. Možná už to napoví. Tuzex byl něco, jako prodejna luxusního a nedostatkového zboží a nakupovalo se v něm na poukázky zvané bony. To pro později narozené. Bony šlo získat buď oficiální výměnou za západní valuty, nebo sehnat u veksláků a riskovat okradení, napálení, nebo bylo možno dostat dva roky natvrdo. Přesto zboží v Tuzexu bylo podpultové a jistě pochopíte, že zaměstnanci si bony sehnali snadno a zboží z prodejny mělo cenu zlata. Takže to jen pro upřesnění, proč bylo někomu lépe. Nyní si cokoliv koupíte kdekoliv a prodavač je pouhým nástrojem k prodeji, i když různě kvalitním, tím neznevažuji jeho práci. V dávné době na správném místě byl však tím, kdo měl klíč od pokladnice. Vím to, sám jsem byl zaměstnancem Domácích potřeb Praha. A věřte mi, že barevná televize, mrazák a další skvosty se vyvažovaly vším, co mělo hodnotu. A dalo se i směňovat za jiné nedostatkové zboží, třeba dámské vložky, pomeranče, pravou svíčkovou nebo džíny právě z Tuzexu. To už nemluvím o správné motivaci při přijímačkách na školu a o plno dalších sférách…autoservisy nevyjímaje.
O řediteli Restaurací a jídelen nemá ani cenu mluvit, dlouhé prsty lidí na těchto postech byly nutností a předpokladem, výplaty a další bonusy znamenaly nové auto každý rok, vilu a plno dalších výhod. Dohromady to tedy byla šikovná rodinka. Bohužel rozjezd po revoluci se dal i z těchto pozic zaspat, případně byl problém v nepochopení změny stavu věci a potřeby nejen utrácet, ale i vydělávat, což už nebylo tak snadné. Ze státního se bralo lépe, než z vlastního, pracovat u soukromníka bylo také horší, navíc nastala doba přebytku. Vzhledem k národnímu zvyku, chcete li něčeho dosáhnout, je třeba mazat a musí být z čeho. Když není, dobrá známost již tak často nestačí, jde životní úroveň dolů. To je přeci pochopitelné.
Hovor se stočil k disidentům, zde je třeba říci, že někteří lidé se zdaleka neměli tak špatně, jak se vždy po revoluci uvádělo a dokonce existovaly gentlemanské dohody. K tomuto jsem se nevyjadřoval, to i přes řadu informací, které mám. Dalším tématem bylo školství Vzhledem k mému posudku ze střední, na kterém stálo doslova – nevhodný pro studium na vysoké školy pro své politické názory, jsem se jejich úvahám jen zasmál.
Myslím si, že pokud bylo za vlády KSČ něco lepším, byla to soudržnost mezi lidmi, tiché spojenectví, výborné party v chatových oblastech, na vodě i při sportech. Kapitalismus nás vehnal do rychlého tempa, přání dostat se rychle na úroveň západních zemí často za každou cenu. Zvýšila se konkurence, nepoctivost, ale také produktivita a ziskovost tam, kde se chce pracovat. Pokud někdo tvrdí, že za komunistů bylo lépe, lže, má krátkou paměť, nebo využíval výhod tehdejšího režimu ke svému prospěchu. Samozřejmě si uvědomujeme umělou zaměstnanost.
V každém režimu se najdou prominenti, těm je samozřejmě lépe. Bylo tomu tak i za války, pohlaváři kolem Vůdce jistě netrpěli hlady, samozřejmě na rozdíl od miliónů ostatních. Podobně v nynější Severní Korei. Závěrem bych tedy řekl, že si nemůžeme stěžovat, jsem rád, že se mé děti narodily v této zemi až do této doby. Vzpomínám na mládí rád, ale kyselá pachuť v těch vzpomínkách zůstala.
J3.K
