Yakuza - japonská šlechta nebo odpad?
www.inadhled.cz Každá země má své podsvětí a v něm pracuje mnoho zločinců různého kalibru. Začíná to prostými dělníky zločinu, tedy násilníky a zloději, pokračuje přes odbornější funkcionáře mající za úkol strašit a odstraňovat konkurenci a neposlušné, na vrcholu jsou tvůrci a myslitelé, kteří často patří k váženým občanům a mají kontakty až k poitickým špičkám. Pojďme nyní navštívit Japonsko.
Sedíte za stolem a provinile se díváte kolem sebe. Před vámi leží bílý šátek a tanto, ostrý japonský nůž. Potí se vám čelo a víte co máte dělat. Neexistuje jiná cesta. Levou ruku pokládáte na stůl a zavíráte dlaň, kromě malíčku, který necháte trčet ven. Ostří nože přikládáte na kloub malíčku, nadechnete se, skousnete zuby a …… zatlačíte.
Ucítil jste, jak se nůž zabořil do vašeho prstu a narazil na kloub, musíte zatlačit víc ….. a nakonec nůž prošel až do konce. Uříznutý kousek malíčku zůstal ležet na stole. Opatrně ho seberete, obřadně zabalíte do šátku a spolu s hlubokou úklonou jen posunute před šéfa – hlavu celé rodiny. Nyní vám bylo odpuštěno. Pro tentokrát. Začínáte znovu.
A co že se to vlastně stalo? Zklamal jste a nesplnil nějaký zadaný úkol - možná jste se nezastavil na rohu u zelináře a nepřinesl to, co rodině dlužil za ochranu, možná jste nepotrestal tu lehkou holku, co včera vydělala tak málo a možná jste nedotáhl do konce tu popravu frajírka, co se tak nevybíravě vyjadřoval o vašem šéfovi. Je to v podstatě jedno. Prostě jste zklamal a musel následovat trest. Buďte rád, příště můžete dopadnout hůř.
Historie s barvou krve
Historie Yakuzy je značně nejasná a komplikovaná. Historická fakta jsou smíchána s mýty a pověrami tak úzce, že vše může vypadat jako pravda a zároveň i jako výmysl. Japonský kodex je založen na dobré cti a pověsti a stejná pravidla vyznávají i členové Yakuzy. Nikdo se jim nesní vysmívat a brát jejich jméno na lehkou váhu. Chtějí být spojovány s povědomím, že jsou posledními z těch, kteří tento kodex cti dodržují a plně respektují.
Jedna skupina tvrdí, že členové Yakuzy vždy svůj vznik proplétali s lidovými hrdiny a mytologií a tvrdili, že i oni pocházejí zejména z vrstvy běžného obyvatelstva. A právě z běžných vrstev se už v 17. století vytvářely skupiny k ochraně proti potulným samurajům bez pána, tzv. roninům.
Jiní jsou více pragmatičtější a prohlašují, že japonská mafie je složena z lidské spodiny. Gambleři, obchodníci se zbraněni, pasáci, vrazi.
Ať již je historie jakákoliv, dnes pro Yakuzu pracují takoví lidé, kteří v drahých oblecích a luxusních autech hledají uznání a respekt, bez řečí vykonávají nařízení svého pána a jsou pro něj ochotni obětovat i vlastní život.
Může za to Amerika?
Pojem Yakuza se začal používat až ve 20. století. Tehdy tato organizace získala moc a začala pomalu prorůstat vládní politiky. Dnes je toto spojení natolik pevné a důležité, že ani jedna organizace bez druhé není schopna vlastní existence. A na samém počátku nestojí nikdo jiný, než Spojené státy! Ty měly totiž po skončení druhé světové války obavy, jak vzrůstá vliv levice a představa zestátnění podniků bylo jejich noční můrou. Yakuza se tak jevila jako ta nejlepší, kdo dokáže odvrátit vliv komunistů. Takže na počátku „práce“ Yakuzy stálo stávkokazectví, nájemné vraždy odborářů a vydírání.
Bez špinavých šatů, ale s tetováním
Lidé z Yakuzy jsou dnes trochu jiní – nenápadní, obleky šité na míru, drahá auta a relativně slušné vystupování. Jejich obživou už ale také takřka není kšeft se zbraněmi a drogami, ale obchod daleko výnosnější a na pohled klidnější – vydírání velkých i menších firem.
Pod padnoucími obleky a košilemi s naškrobenými límečky se však skrývá i něco jiného – stylové tetování. Může dokonce pokrývat i většinu těla. A nejde jen o zálibu v tomto zdobení. Daleko více jde o znak a symbol postavení v jejich hierarchii. Podle tetování se dají poznat zásluhy, počet zabitých nebo postavení, která člen Yakuzy dosáhl.
Původně bylo tetování prováděno bolestivě a časově velmi náročně, pomocí bambusového trnu. Dnes se jednak používají metody moderní a jednak se i od tetování ustupuje. Důvod je jednoduchý – netetovaní členové jsou méně nápadní pro justici.
Zvyk je posvátný
Každá ilegální organizace má svá pravidla, zvyky a rituály. Má je i Yakuza. Tím asi nejznámějším je rituál popsaný na začátku, tzv. yubitsume (létající prst). Proviněný člen musí přinést oběť šéfovi v podobě článku prstu. Pokud se však proviní zásadněji, nemusí vše skončit jen u tohoto článku prstu.
Dalším zvykem je také již zmíněné tetování těla. Následuje sebevražda, tzv. seppuku. (Sebevraždu vyjadřuje i slovo harakiri, ale to se používá spíš v hanlivém označení.)
Yakuza dále vyznačuje hodnoty giri, což je morální povinnost pomsty a nindžó – schopnost ochrany a soucitu pro obyčejné lidi.
Yakuza a film
Každý jistě viděl nějaký film s tématikou Yakuzy. Ale i režiséři, producenti a autoři si musí uvědomit, v jakém světle je představí. Jeden z případů, kdy režisér Juza Itami představil Yakuzu jako spolek primitivních lupičů a hloupých zabijáků ve snímku Mimbo no Onna, pro něj neskončil právě dobře. Po premiéře byl napaden a pořezán v obličeji. Nedal si však pokoj a natočil další snímek, Murutai no Onna. Téhož roku v prosinci zemřel – vypadl z okna.
Pokud chcete vidět poměrně zdařilý film o Yakuze, podívejte se na snímek režiséra Takhesiho Kitany – Ohňostroj. Tvrdí se o něm, že je bývalý člen Yakuzy.
J3.K
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
