Zase vše u ledu….

  Nejjednodušším způsobem, jak něco zahrát do autu, je vytvoření náhradního problému, kterému se dá dostatečná publicita. Někdy se ani nic nového vytvářet nemusí, prostě se vynoří něco staršího. Tímto se nyní stal spor o 338 miliónů Kč mezi ČSSD a advokátem Altnerem. Nebudeme se nyní zabývat tím, jakým způsobem se chová odsouzený dlužník, sociální demokraty prostě dohnala historická liknavost a vždy neposkvrněně se tvářící Bohuslav Sobotka se dostává do situace, v níž se za jeho předsednictví strana dostává na buben. Hledá tedy řešení a nikoho by nepřekvapil nátlak na samozřejmě naprosto nezávislé soudce, kteří by mohli pro něj nepříjemný rozsudek zvrátit.

  Celá tato aféra má však ještě další stránku. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán je elitním členem týmu Andreje Babiše. A dostáváme se k tomu, k čemu jsme chtěli. ČSSD se rázem přestala zajímat o střet zájmů ministra financí, o jeho Čapí hnízdo a dotaci, která byla zneužita. Skoro to vypadá, jakoby verdikt soudu o pohledávce pana Altnera byl načasován na chvíli, která právě přišla, a rozsudek zahrál do karet právě Babišovi.  Budeme li uvažovat dále, právě nyní si ČSSD musí vyhovět nejen s koaličními partnery, ale vzhledem k situaci s každým, kdo jí pomůže.

  Existují dvě možnosti. Jednou je rozhodnutí soudu nejvyšší instance, které sníží výši oprávněné pohledávky advokáta Altnera, na odůvodnění pracuje jistě tým právníků najatých Sobotkou. Masáž příslušných soudců možná jede na plné obrátky. Tou druhou je potvrzení rozsudku a povinnost uhradit výše uvedenou částku. Pak ale bude třeba co nejrychleji naplnit stranickou pokladnu, k čemuž se může hodit být zadobře s těmi, kteří k tomu mohou přispět. A protože i v politice je něco za něco, může být opomenuté Čapí hnízdo s bonusem přihraných desítek státních zakázek Agrofertu držhubným koaličnímu partnerovi, tedy podnikatelskému sdružení ANO za to, že přimhouří oko tam, kde se mohou potencionálně vyskytnout peníze pro ČSSD. Zároveň by nikoho nepřekvapilo, kdyby si v parlamentu odhlasovali například zvýšení příspěvku jednotlivým stranám za každý hlas získaný ve volbách plus přidání kulantních částek směřujících každoročně na konta stran ze státního rozpočtu.

  ČSSD je nyní tedy tak nějak nefunkční. Přitom je doba, kdy každý den je velmi důležitý. Migrační krize pokračuje, být součástí EU je kontraproduktivní. Samotní šéfové této organizace se třesou strachy o budoucnost, nejen Velká Británie se rozhoduje, zdali zůstat a řada lidí u nás doufá, že se Britové rozhodnou pro odchod. Tím by se strhla možná lavina a nakonec by německá kancléřka Merkelová s tureckým prezidentem Erdoganem mohli chodit na kávu sami dva a řešit letecké spoje mezi Istanbulem a Berlínem. Všude jinde by byly zpět hraniční kontroly. Ovšem i v Německu se snaží kriminalizováním vůdce Pegidy bojujícího statečně proti islámu odvést pozornost od vládních přešlapů. Tento systém funguje prostě všude. Jen tentokráte jde o celoevropský problém, který vznikl na popud německé kancléřky a jejích amerických nadřízených..

  Taktizování politiků a jejich pravidelné řiťolezectví je do očí bijící. Jde o obor, v němž náš předseda vlády patří k elitě. Výrok o tom, že teď má důležitější práci, než prosazovat zákon o střetu zájmů, který by měl přibrzdit A.Babiše v rozebírání nší země, znamená jednu jistotu. Stranické a osobní záležitosti jsou důležitější, než ty státní a národní. Tentokráte jde o pár stovek miliónů, takže je projev umění ohýbat se poněkud evidentnější. Přiznejme si, že máme to, co tu velká část lidí zvolila. Myslím si však, že až tak velký průšvih jsme si nezasloužili…..

J3.K