Agresivita mezi lidmi opět stoupá

  Poslední ukázkou totální manipulace s povědomím občanů naší republiky byly volby v Maďarsku a přístup k nim ze strany našich ,,demokratických“ elit hlásících se k evropskému libaralismu. Pirátka Richterová v televizi vysvětlovala, jak zatímco u nás je umožněno všem včetně opozice vyjadřovat názor i v televizi, rádiu a dalších médiích, Orbán dle ní údajně něco takového neumožňuje. Po tomto jejím prohlášení říkáme, že je místopředsedkyně poslanecké sněmovny Richterová prolhaný fracek. V době, kdy jsou mazány nejhlasitější weby stojící svým obsahem proti vládám zneužívajícím své postavení ke covidovému a Ukrajinu popularizujícímu teroru, k vyprazdňování státní pokladny či k pošlápávání lidských práv zakotvených v Ústavě ČR, také k předvolávání k výslechům na Policii ČR lidí, kteří upozorňují na rozvinutý systém mediálních lží, si Richterová dovolí říct, že Orbán nepustil do televize opoziční politiky. Tato zástupkyně strany, která má ve vládě či ve vedení Parlamentu ČR více lidí, než dostala hlasů (řečeno obrazně), naprosto ignoruje, že byl Viktor Orbán zvolen i přes obrovské investice do opozice ze zahraničí výraznou většinou. Dosud největší, kterou kdy získal, a to je déle sloužícím předsedou vlády, než byla kancléřka Merkelová. Richterová a další kritici voleb v Maďarsku mohou tak akorát šoupat nohama.

  Podobně, jako nedávno při covidohysterii, která navíc přijde opět zpět, hrají důležitou roli na psychickém stavu společnosti média. Lži a manipulace sice k válečné propagandě patří, ovšem to, co se tu vytváří v rámci nastavování všeobecné nenávisti proti Rusku, hraničí se vším, jen ne s nestranným přístupem k informacím. Plno lidí vychází z protisovětské nálady z dob socialismu, přestože u mladší generace se jedná o přenesené dědictví, o němž ve skutečnosti moc neví. Husákovy děti si pamatují o něco více, ale protože v té době prožívaly relativně pohodové dětství a mládí, jsou jejich vzpomínky ovlivněny především tím, že ve srovnání s dnešní mládeží měly poněkud hodnotnější život. A o to bohatší, že zažily i polistopadový nový začátek. To by bylo vcelku dobré, kdybychom se obloukem nevraceli zpět k době, kdy se za odlišné názory zatýkalo a trestalo. Vše má svůj vývoj. Mění se toho většina. Západ zasáhla vlna jistého druhu neomarxismu, Evropská unie je momentálně novodobou RVHP, což Husákovy děti prostě vnímají. Aspoň ty přemýšlivé. Spojené státy nadále drží velmi agresivní linii, Evropa se centralizuje a směřuje k rušení národních států.

  Mění se i Rusko.  Bývalý Sovětský svaz byl za Borise Jelcina nejen před krachem následujícím rozpad, ale také velmi zaostalý. S příchodem Vladimíra Putina, který měl ostatně velmi blízko k Merkelové, snad i proto, že oba pracovali pro tajné služby a naší lustrací by ani jeden z nich neprošel, se mnohé začalo měnit. I když to odpůrci Putina nechtějí slyšet, vrátil tento politik Rusko zpět do hry a udělal z něj opět velmoc. Za relativně pár let dokázal zlikvidovat zadlužení, narovnat ekonomiku, skoupit akcie mnoha firem, zmodernizovat armádu a získat vážnost. Jediné, co se mu skutečně nedařilo, bylo udržet NATO a USA dostatečně daleko od ruských hranic. Ve chvíli, kdy i do tohoto ,,šlápnul“, zároveň navázal hodnotu rublu na zlato a vzápětí po vyloženě nepřátelských reakcích Západu začal dělat pořádek na dlouho jím varované Ukrajině, a nakonec začal prodávat suroviny za svou měnu, čímž se pustil do války s petrodolarem, už nebylo možné čekat nic jiného, než spuštění štvavé protiruské kampaně jdoucí za dosud těžko představitelné hranice. A přidáme li i vyzbrojování Ukrajinců, což je otevřený nepřátelský krok vůči Rusku, který může ve finále přispět k rozpoutání daleko většího konfliktu, můžeme očekávat cokoliv, jen ne nic dobrého.

  Tomu napomáhá i nenávist vzbuzovaná mezi lidmi. Jestliže se Západ nijak z Ukrajinců nadšený diví tomu, co se u nás děje, tedy naprosto neakceptovatelná solidarita s Ukrajinci, která už rozděluje logicky národ (ti přemýšliví, podobně jako u covidu, politikům a médiím v ničem nevěří), pak naše vláda odebírá peníze dětem, sportovcům, školství a seniorům (1.5 mld amatérským fotbalistům, slevy na jízdném, atd.) a ,,investuje“ do zbraní pro Ukrajinu a do Ukrajinců samotných. Vytváří jim nadstandardní podmínky v tolika sférách, že se Češi musí cítit být občany 2.kategorie. Někomu to dochází, jiným běžně přilepeným na TV obrazovkách nikoliv. Naprogramovaná nenávist k Rusům přechází v idiotství projevované sezením na silnicích, vyvěšováním ukrajinských vlajek a třeba i tvrzením, že ruské suroviny nepotřebujeme. Naprostá ztráta pro realismus a chápání naší situace je možná tím, co nenávist ještě prohlubuje a co média přiživují. Společnost je opět rozdělena, vzájemná agresivita stoupá. Jestliže covid rozbil mnohé, tak ukrajinská krize to dokončila. Teď už by nás nespojilo ani Nagano.

Jindřich Kulhavý