Trochu toho koření

  Zelenskyj dostal další ťafku. O jeho drony v USA nestojí, Tomahawky mu zatím neprodají a jednat o míru v Budapešti budou bez něj. To je pro liberály z Bruselu skutečným trnem v oku. Nechceme být detailisty, ale pro Bílý dům je teď důležitější Venezuela a tamní režim. Sice tak trochu pochybujeme, že zásadním problémem jsou drogy, přeci jenom je tato jihoamerická země především významným exportérem ropy, jisté však je, že se Trump v problematice této země angažuje a vypadá to na podobný scénář, jako byl v Libyi či v Sýrii. Ukrajina tak zůstává závislá na podpoře EU, přičemž i ta vzhledem k vlastním problémům i přes obrovskou snahu Evropské komise oslabuje. Rusové naopak postupují a likvidují vše, co je spojené s vyzbrojováním a provozem ukrajinské armády. Lidé už proti Zelenskému značně reptají a je otázkou času, kdy se skutečně naštvou.

  Vnitropolitická situace ve Francii, Belgii, v Německu i třeba u nás je velmi výbušná. Ekonomika se hroutí, průmysl padá do krize, politici se hádají. V Bruselu je v ulicích armáda, protože policisté už nedokážou udržet pořádek a pouliční boje mezi klany a gangy migrantů přesahují dosavadní chmurné prognózy. Ve Francii odstupuje a vrací se premiér, země se propadá do obrovského zadlužení. Německý sociální systém už není schopen pečovat o seniory, automobilky jsou ve ztrátách a energetika je na určité hranici funkčnosti. Naprostá idiocie a fanatismus greendealových šílenců nese své shnilé ovoce, stejně tak imigrační politika a naprosto imbecilní odpojování se od ruských zdrojů a podpora kyjevského režimu jsou už jen třešničkou na hořkém liberálním dortíčku, kterým nás krmí. Pokud budou opravdu dráždit ruského medvěda bosou nohou a pokračovat v přípravách na válku, což je další meta Leyenové, pak už nás neochrání vůbec nic.

  U nás pokračuje hon na Turka a Motoristy. Progresivním liberálům toho vadí moc. Macinka jako ministr životního prostředí, protože má rád auta, což je dle nich neslučitelné s ekoterorismem a pravděpodobně by byla ukončena existence mnoha ekoneziskovek přicucnutých na státní rozpočet. Nejde totiž o přírodu, ale především o prachy. Je to stejné, jako se solárními elektrárnami, větrníky, biopalivy a jejich reálnou škodlivostí pro životní prostředí. Jenže dotace…., to je ten problém, který je pro Macinku jednoduše řešitelný a znamenal by konec příjmů pro desetitisíce aktivistů. Podobné je to s kýmkoliv v čele Ministerstva kultury, kde odvážný politik škrtající nesmyslné výdaje plynoucí do progresivistických projektů ušetří státu mnoho peněz, ale umělci se bojí toho, že jim klesne životní úroveň. Možná by snížení počtu různých herců, nezajímavých divadelních scén a dalších subjektů ukázalo, kdo je jak skutečně dobrý, schopný zaujmout i se uživit a zároveň by řadě z nich prospělo začít místo neustálého brblání chodit do práce. Jste li dobří, své platící diváky a fanoušky si najdete. Pokud ne, není důvod vás nadále dotovat. Stejně jde o zpolitizovanou proliberální bandu myslící si o sobě, že jsou centrem moudrosti.

   Dehonestace Turka je jen nástrojem. Na místo něj by mohl být ministrem zahraničí Zahradil. Bývalý europoslanec za ODS má jistě na rozdíl od zblblého diplomatického eléva Lipavského mnoho zkušeností a v ODS byl spíše za kritika vnitřní politiky této strany. Vadí však hradnímu protokolářovi Kolářovi, tím i rozvědčíkovi na penzi Petrovi Pavlovi. Takže určitě už jsou aktivovány mechanismy, jak vyřadit Motoristy ze hry o ministerstva, vzápětí dojde i na SPD. Koudelka má jistě své instrukce a BIS hledá kompromitující materiály, které by předala některým upláceným novinářům. Solidní novinář je odmítne, ovšem naše média jsou prostorem, v němž se pohybuje nejedna novinářská prodejná děvka, a to jak v dámském, tak i v pánském provedení. Jejich úkolem je vytvořit bublinu, udělat dusno, otrávit slabší povahy a po splasknutí neříct ani promiňte, my jsme lhali.

  Úkolem médií a stěžovatelů z řad umělců, ekoteroristů a dalších aktivistů je nyní přebít průšvihy bývalé vlády atakem možných nových ministrů, naštvat Babiše a přinutit ho ke změně výběru politického partnera, a nakonec odsunout i ANO od možnosti skutečně vládnout. Pokud tomu Babiš podlehne, vznikne tu hybridní vláda, kterou bude fakticky ovládat Hrad. A to tu přeci jde. Co tedy radíme? V nastalé situaci je třeba bez ohledu na vystupování Pavla jmenovat jednotlivce do čela ministerstev včetně Turka, Macinky i třeba Zahradila a zástupců SPD, dále ve Sněmovně postupovat dle slov Pekarové Adamové, tedy opozice má být zticha a šoupat nohama.  

  Dalším krokem je sestavit rozpočet tak, aby byly eliminovány dotace do politického neziskového sektoru, sáhnout k vyčištění Kavčích hor a zahájit důsledné vyšetřování rozkrádání státu minulou vládou včetně kauz Kampelička, Dozimetr, IKEM, bitcoiny a kšeftování s byty či zveřejnit trasy, kudy běhaly peníze určené pro Ukrajinu a kde končily. A trestat skutečné viníky, organizátory i konečné příjemce zdefraudovaných peněz. Snížit apanáž prezidentovi a jeho manželce. A s tímto programem jít odvážně mezi lidi a vše zveřejňovat tak, aby nedošlo k převracení faktů. Pokud toho udělá Babiš jen půlku, bude sežrán zaživa a s ním i všichni ostatní odpůrci liberálů. Zdá se Vám to ostré? Vždyť už je na to čas.

Jindřich Kulhavý