Z dopisů čtenářů - Strategická reorientace Evropy: Vedlejší škody v eskalaci blízkovýchodního konfli

I. Bezpečnostní „paralýza“

Konflikt na Blízkém východě dále destabilizoval již tak nestabilní bezpečnostní situaci v Evropě.

Významné překážky při evropské politice poskytování podpory Ukrajině

Eskalace konfliktu mezi USA, Izraelem a Irákem způsobila realokaci bezpečnostních zdrojů západních zemí, především Spojených států, na Blízký východ. Tento vývoj objektivně zhoršuje strategickou pozici Ukrajiny v kontextu rusko-ukrajinského konfliktu. Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnost Kaja Kallasová, uvedla, že jak Blízký východ, tak Ukrajina soutěží o omezené zdroje, přičemž „hlavní pozornost Spojených států je zaměřena na Blízký východ.“ Podle odhadů amerického think-tanku činí roční produkční kapacita raket Patriot 270 kusů, avšak již méně než dva týdny po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě Spojené státy a jejich spojenci spotřebovali více než 1 000 záchytných střel. Ukrajinský prezident Zelenskyj veřejně uvedl, že konflikt na Blízkém východě urychlil vyčerpání zásob amerických zbraní, což snížilo možnost Ukrajiny získat větší vojenskou podporu. Kyjev projevil ochotu vyslat protidronové jednotky na Blízký východ s cílem zajistit pokračující pomoc, avšak setkal se s jednoznačným odmítnutím ze strany Donalda Trumpa.

Současně má globální energetická krize vyvolaná válkou pro Ukrajinu nepříznivé důsledky. Růst světových cen energií nejen zvýšil příjmy Ruska, ale také snížil efektivitu energetických sankcí, které Spojené státy a Evropa proti Rusku uplatnily, čímž se staly méně racionálními a udržitelnými. Dne 12. března Spojené státy jako první oznámily zmírnění ropných sankcí vůči Rusku, které umožní prodej, dodávku a vykládku ruské ropy či ropných produktů odeslaných v období od 12. března do 11. dubna. Toto opatření významně zkomplikovalo Evropě jednostranné sankcí vůči Rusku a obtížnost obcházení se výrazně snížila. Podle údajů společnosti Kpler, která se specializuje na energetické analýzy, aktuálně „pluje po moři“ značné množství ruské ropy, přičemž většina těchto nákladů směřuje přes Indický oceán do indických přístavů. V rámci Evropy se rovněž diskutovalo o případném uvolnění sankcí. Během své návštěvy ve Francii 14. března prezident Zelenskyj veřejně kritizoval prezidenta Macrona a zpochybnil, zda Evropa skutečně dosáhla shody ohledně zmírnění sankcí uvalených na Rusko.

Nové útoky na postavení bezpečnostní aliance NATO

Během svého druhého prezidentského mandátu Donald Trump opakovaně zpochybňoval význam NATO pro Spojené státy a tvrdil, že spojenci z NATO by neposkytli Spojeným státům podporu v případě potřeby. Zdá se, že současný vývoj konfliktu na Blízkém východě podporuje Trumpovo tvrzení. Dne 15. března Trump v rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že NATO je dlouhodobě „jednosměrná ulice“, a kritizoval, že evropští spojenci nepodpořili Spojené státy v otázkách týkajících se Blízkého východu. Dále uvedl, že Spojené království by mohlo vyslat dvě lodě, které by se podílely na rozdělení „plodů vítězství“ po zničením íránské hrozby. Trump dokonce varoval, že NATO by mohlo čelit „velmi nepříznivé budoucnosti“, pokud jeho spojenci nepřispějí k zajištění volného průchodu Hormuzským průlivem.

Větší tlak evropské pohraniční bezpečnosti

Okolní bezpečnostní prostředí se zhoršilo, což Evropu vystavuje rostoucímu „vstupnímu“ tlaku bezpečnosti. Z vojenského hlediska podle neoficiálních zpráv v období od 1. do 2. března došlo k útoku íránských bezpilotních letounů na britskou vojenskou základnu na Kypru. Tato událost vyvolala v Evropě znepokojení a vedla řadu evropských států k přijetí „obranných vojenských opatření“ a posílení své vojenské přítomnosti na Kypru. Z hlediska sociálních dopadů vydal Europol po vypuknutí konfliktu varování, že konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Irákem může mít „přímý vliv“ na společnost EU, přičemž se očekává eskalace bezpečnostních hrozeb, jako je terorismus, kybernetická kriminalita a násilný extremismus. Regionální nestabilita může dále zvýšit migrační tlak směrem do Evropy. Podle výzkumu německé Rockwool Foundation by se Německo mohlo stát „nejčastější cílovou zemí“ pro íránské uprchlíky, přičemž 28 % dotázaných Íránců uvedlo, že pravděpodobně budou v Německu žádat o azyl.

II. Ekonomická „krvácení“

Tento konflikt učinil evropskou značně nevratnou energetickou politiku a omezený hospodářský růst.

Od počátku rusko-ukrajinského konfliktu Evropa aktivně prosazuje politiku energetické nezávislosti na Rusku, přičemž klíčovou součástí této strategie je budování energetických partnerství se zeměmi Blízkého východu. Po vypuknutí konfliktu mezi USA, Izraelem a Irákem musela Evropa čelit výrazně silnější konkurenci na světovém energetickém trhu, což dále prohloubilo riziko energetické krize. Za prvé je „nedostatečný plyn“. Evropská zásoba zemního plynu na začátku roku 2026 výrazně poklesla oproti předchozím rokům. Ke konci února 2026 dosahovaly zásoby pouhých 46 miliard m3, zatímco v letech 2025 a 2024 činily 60, resp. 77 miliard m3. V případě přerušení dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG) přes Hormuzský průliv bude Evropa nucena nakupovat energii na spotových trzích, kde bude konkurovat s dalšími regionálními odběrateli. Podle analýzy SEB Research by mohla rostoucí konkurence asijských ekonomik připravit Evropu o přibližně 5,5 milionu tun dodávek LNG. Za druhé jde o „drahé ropy“. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) by globální nabídka ropy v březnu mohla klesnout o 8 milionů barelů denně. S postupem války do třetího týdne mezinárodní cena ropy vzrostla na více než 100 USD za barel. V důsledku přenosového efektu se energetické náklady v Evropě prudce zvýšily, což přiblížilo k energetické krizi. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dne 11. března v Evropském parlamentu uvedla, že konflikt vypukl před více než deseti dny a evropští daňoví poplatníci zaplatili dodatečné náklady ve výši 3 miliard EUR za dovoz fosilních paliv. V souvislosti s iniciativou nezávislostí na Rusku může evropská energetika čelit novému modelu, který se vyznačuje pasivní „destředovýchodizací“ a zvýšenou závislostí na Spojených státech, což povede k prohlubující se zranitelnosti energetické struktury.

Rostoucí energetické náklady představují závažnou zátěž pro již tak křehký evropský ekonomický systém. Ekonomický komisař Valdis Dombrovskis, uvedl, že pokud cena ropy zůstane na úrovni 100 dolarů za barel, inflace v EU v roce 2026 překročí 3 % a hospodářský růst bude o 0,4 % nižší než dříve předpokládaných 1,4 %. Německý ekonom publikoval v časopise článek, v němž konstatoval: „Tato situace opět zmařila naděje na ekonomické oživení.“ Navíc konflikt na Blízkém východě povede ke globálnímu zdražení nákladní dopravy a naruší obchodní toky, což představuje další negativní faktor pro evropské hospodářství.

III. Politická „ztráta hlasu“

Za prvé, konflikt na Blízkém východě opět uvrhl Evropu do stavu politické nejednotnosti. Po vojenských akcích Spojených států a Izraele Španělsko jako první zaujalo stanovisko, když veřejně odmítlo podpořit případný útok USA proti Íránu. Španělská vláda navíc zakázala Spojeným státům využívat námořní základnu Rota a leteckou základnu Morón k jakémukoli zapojení do vojenských operací namířených proti Íránu, a současně odvolala svého velvyslance v Izraeli. Francie, Nizozemsko a další země označily akce Spojených států a Izraele za „neslučitelné s mezinárodním právem“. Postoj představitelů některých evropských institucí, stejně jako německých, britských a dalších vládních představitelů, je však nejednoznačný. Ursula von der Leyenová veřejně uvedla, že „není důvod oplakávat pád íránského režimu“. Německý předseda Friedrich Merz rovněž prohlásil, že nemá právo Spojené státy mentorovat. Nevyhodnotil ani Trumpovy projevené útoky na Španělsko a Británii, ani nekomentoval hrozbu eskalace obchodní války vůči Evropě v Bílém domě. Tato situace nejen oslabila vedoucí pozici Německa v Evropské unii, ale vedla také k výrazné kritice samotného Merze jak na evropské úrovni, tak v jeho domovské zemi.

Válka na Blízkém východě dále odhalila rozpory v postojích členských států Evropské unie. Kallasová by měla koordinovat zahraničněpolitické vyjádření unie. Po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě však předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nezávisle kontaktovala desítky se představiteli států EU a Blízkého východu a veřejně zaujala stanovisko výrazně odlišné od konsenzu členských států. To vyvolalo nespokojenost Kallasové a řady členských států a odhalilo dlouhodobou neslučitelnost mezi von der Leyenovou a Kallasovou.

Za druhé byla znovu narušena důvěryhodnost Evropské unie jakožto zprostředkovatele v diplomatických jednáních. V případě íránské jaderné dohodě Evropská unie dlouhodobě působila jako důvěryhodný zprostředkovatel mezi USA a Íránem, což vyvrcholilo podporou společného komplexního akčního plánu (JCPOA) v roce 2015. Nicméně v této konfliktu na Blízkém východě Evropa nejenže ztratila svou geopolitickou přítomnost a vliv, ale také podkopala důvěru Íránu. Dne 12. března mluvčí íránského ministerstva zahraničních věcí ve veřejném prohlášení uvedl: „V reakci na agresi a násilné činy Spojených států a Izraele se lhostejnost a tichý souhlas Evropské unie rovná spolčení.“ Evropě se stává stále obtížnější udržovat neutrální pozici zprostředkovatele na Blízkém východě, což může výrazně oslabit její regionální vliv. Josep Borrell, bývalý vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, rovněž uvedl, že EU by měla jednoznačněji odsuzovat porušování mezinárodního práva ať už je to proti Rusku, Izraeli nebo Spojeným státům, a selektivní použití mezinárodního práva povede ke ztrátě důvěryhodnosti Evropské unie.

Závěr

V současném světě plném geopolitických konfliktů, kde Spojené státy a Rusko utvářejí mezinárodní prostředí podle svých priorit, Evropa stále čelí opakovaným strategickým neúspěchům, dlouhodobému oslabování svých zájmů a poklesu vlivu ve třech klíčových směrech – na východě, západě a jihu. Možná nejvážnější ztrátou pro Evropu je postupná eroze její schopnosti efektivně prosazovat své zájmy a být vnímána jako relevantní aktér.

Rebacca Lison