Kam jsme to dopracovali s liberály?

  Obsah článků a příspěvků v těchto médiích má často budit dojem, že momentální vláda Andreje Babiše je jen omyl, který bude záhy napraven. Naprosto nadpozemská adorace bývalé Pětikoalice a jejího prezidenta Pavla postrádá jakoukoliv kritičnost vůči naprosto zpackaném volebním období, kdy Fiala & spol. zplundrovali státní pokladnu, zatratili českou hrdost, vyvěsili tisíce ukrajinských vlajek a okradli české daňové poplatníky. Z novinářů se staly většinou prodejné děvky majících jediný úkol. Tedy najít cokoliv, co by mohlo vládu položit, znevážit či očernit.

  Vedlejším produktem je poté snaha vyvolat dojem, že by Petr Pavel měl být prohlášen za svatého, jeho blondýna blahoslavena a Zelenskyj odměněn Nobelovou cenou za mír. Nástrojem k získání pozornosti čtenářů a konzumentů vysílání jsou lži, vlhké sny a také výkřiky tupců Zdechovského, Nerudové, Lipavského či některého z dalších exotů stojících v opozici. Všichni hlasem nerozdílným jedou stále stejnou propagandu a občas se jim daří strhávat pozornost, a i někoho přesvědčit o své pravdě. No občas…. Realita je taková, že se množí příspěvky, které postrádají logickou i reálnou podstatu, což odhalí jen ti, pro které je shánění informací z více pramenů jedinou správnou cestou.

  Algoritmy fungující na sociálních sítích tak potlačují a odsouvají mnoho autorů kamsi do pozadí a naopak se objevuje více slátanin a výkřiků oslavujících Landsmannschaft, Ukrajinu,  větrné elektrárny, migraci či elektrifikaci dopravy, zatímco opačný břeh je jaksi přehlížen a upozadňován. Natolik, že se nás řada našich bývalých denních čtenářů z minulých období ptá, zda li ještě vychází naše články, neboť se jim přestaly objevovat. Naopak přibývá statusů politiků bývalé Pětikoalice kritizujících současnost a se sentimentem k době jejich vlády a líčících neexistující úspěchy liberálů.

  Doba je zvláštní. Snad nikdy jsme neměli kolem sebe tolik lidí s krátkou pamětí. To, že zapomínají na léta trávená před listopadem 89 může být způsobeno odchodem starší generace do ústraní, což to platí v pozitivní i negativní sféře vzpomínek na toto období, je jaksi očekávatelné. Ale neumět srovnávat nadšení z domnělého nabytí svobody z „devadesátek“ a měnící se prostředí směřující k návratu jiné totality, ovšem mnohem více svírající, je tragickým omylem. Ten umožňuje evropským i globálním elitám plnit jejich představy o reálném snižování populace (minimálně v některých světových regionech), o omezování volného pohybu (lockdowny za covidu, příprava patnáctiminutových měst či zkrácení řetězu nahrazovaného kabelem na dobíjení elektroaut). Záměr se daří. Vše se zakrývá progresem, obavami o klimatický stav planety a péčí o duševní zdraví obyvatelstva. A Evropa v tomto exceluje. V každé jiné době by se Leyenová a její poskoci museli bát o život, ale oni nás s klidem terorizují už plno let.

  Přiznávám, že psát v této době články snažící se přinášet informace o skutečném dění je stále těžší. Hledat čtenáře složitější a stát proti i po boku umělé inteligence tvořící jinde obsah náročnější. Léto může být v tomto směru přelomové, po mnoha letech už se mi stává, že se mi nechce zasednout k počítači a pokračovat v této činnosti. Dopředu mne žene jen uvědomění si toho, že se nechci poddat liberálnímu směřování světa, zároveň díky mnoha životním závazkům a jistým potřebám a zvykům pro mne není příliš snadné se „uhnízdit“ v jiném místě liberály nedotčeném. Budu tedy pokračovat, jen ta lehkost psaní pomalu mizí. A děkuji všem, kteří si inadhled umí ještě najít.

  Chci říct ještě jednu věc. Příčí se mi lži o všem kolem nás. Znevažování Ruska, zásluh v boji proti minulému i vracejícímu se nacismu a vyzdvihování záporů na straně jedné (ne, nejsem naivní a vím, že propaganda je všude přítomná na všech stranách). Přidejte adoraci ukrajinského režimu, barevných revolucí a liberální pojetí světa v podání WEF a Leyenové a vytváření vzájemné nenávisti dělící společnost na více spolu nekomunikujících táborů, které je prostě šíleným průvodním jevem současné doby rodící převážně debily. Rozhlédněte se kolem sebe, srovnejte to s druhou polovinou minulého století včetně těch „devadesátek“ a zkuste si uvědomit, kam jsme se posunuli. Ne, není to dobré. Evropa se změnila k nepoznání, Západ se brodí morálním bahnem a jeho vůdci jsou předobrazem degradace a zkázy. Žít v tom a zachovat si čistou mysl se stává nemožným a rozum výsadou těch, kterým se to vše příčí. Kolik z nich se umí ozvat?

Jindřich Kulhavý