Okopávání kotníků pokračuje
www.inadhled.live Situace kolem SVO na Ukrajině je našimi liberálními médii velmi dramatizována a je třeba si přiznat, že se stává lehce nepřehlednou. Respektive chování Moskvy vzbuzuje i díky zprávám záměrně přibarvovaným jisté pochybnosti. Vše má působit tak, jako by bylo Rusko v jisté křeči a Kreml je stavěn do pozice váhajícího střelce, kterému dochází náboje.
Kyjevský narkodiktátor Zelenskyj tento týden bude žadonit o dalších 20 miliard euro pro svůj byznys. Zatímco se vyšvihnul na místo předního evropského miliardáře, jeho mašinérii dochází peníze. Rusové systematicky postupují v délce téměř celé fronty, což naši novináři nepřiznávají, nicméně útoky ukrajinských vojenských sil na týl se stupňují. Nejvíce se partnery snaží ukrajinská junta oslovit soustředěnými útoky na Krym a na zásobovací trasy vedoucí k poloostrovu. Už jen to, že se Ukrajincům daří narušit zásobování Krymu, může pošramotit jistou vítěznou ruskou auru. A daří li se modrožlutým dronům a raketám způsobovat škody i v rafinériích a průmyslových komplexech daleko ve vnitrozemí, zároveň vraždit civilisty, působí to tak nějak pro ruskou stranu nepřesvědčivě.
Toho mediální jestřáby okamžitě využívají a dávají jistou inspiraci politikům typu Lipavského či křiklounů z naší opozice, kteří toto vše vydávají za obrat ve válce. Zelenskyj při svém žadonění o další miliardy tvrdí, že je jeho armáda na vítězné vlně a celé to způsobuje euforii vedoucí dokonce k dalšímu zabavení lodě z údajné ruské stínové flotily. Tentokrát se toho poprvé zúčastnili Britové. Opět to vede k zamyšlení, co vše si Rusové nechají líbit, byla li to skutečně jejich loď. Jisté je, že hon na lodě mající náklad z ruských přístavů připomíná doby pirátů ve službách anglické královské rodiny.
Celé to má působit, a také působí, jako zdařilé oslabování ruské nadvlády. Na Ukrajinu míří další množství zbraní, státy NATO vyčerpávají rozpočty. Švédsko posílá Gripeny, Kanada obrněné transportéry, Američané rakety a Pavlovi i Strnadovi přispěly evropské státy na muniční iniciativu dalších údajných 5 miliard eur. Možná i proto „musí“ Petr Pavel nutně na summit NATO do Ankary, aby vyjádřil vděčnost a vypadal významně, když už česká vláda logicky a správně odmítá na tyto účely uvolňovat peníze. Rusové mezitím útočí na Kyjev, na logisticky významná centra a občas se Putin musí kousnout do rtu, to když Západ jakýkoli ukrajinský útok vydává za prohru Moskvy.
O ruské výzbroji jdou legendy. Efektivní zbraňové systémy použitelné v boji, technologicky vyspělá letadla, k dokonalosti dovedené atomové ledoborce, flotila schopných ponorek, balistické rakety a jaderná síla, to vše by měli mít Rusové k dispozici, jen to odmítají použít. Zirkony, Orešnik, Poseidon či jak se další rakety jmenují, SU.35, 57 a další výdobytky vojenského výzkumu údajně straší svět, nicméně reálně se Moskva s Kyjevem ostřelují především drony xté generace a občas odletí nějaké ty rakety, jejichž vývoj se na Ukrajině urychluje. Drony už dávno nejsou jen čtyřvrtulové vážky, jde o sofistikovaná bezpilotní letadla schopná zbořit dům i fabriku. Na frontě bojují běžné konvenční jednotky, ale novinové plátky plní především zásahy vzdušných sil.
Při proklamované ruské nátuře by se Západ měl obávat o svůj osud. Místo toho okopává kotníky ruského medvěda a je na místě se ptát, jestli ten ještě pospává a vzbudí se, nebo je prostě unaven. Putinova zdrženlivost a diplomatická obezřetnost je známá a určitě je kolem něj plno generálů, kteří by už dávno reagovali na chování Západu agresivněji. Co probíhá v hlavě kremelského génia, to netušíme, nicméně další krádež ruské lodi i ostřelování Krymu či vlažná reakce na smrt studentů v Ukrajinou zničených kolejích mu na prestiži nepřidá. NATO se musí bát, protože když tomu tak nebude, bude iniciativu zvyšovat. A protože utichly informace i o podpoře Číny Rusku a o čínském vojenském průmyslu, který jistě nespí, se nehovoří (také Peking zůstal v době vzniku íránské krize neutrální, byť se očekávalo, že se více ukáže a bude aktivnější při obraně svých zájmů), celé to působí jako důvod k stoupajícímu sebevědomí Evropy. Ta ostatně tvrdí, že se rychle blíží období střetu s Ruskem a hovoří se o letech 2027 - 2030.
Putin stárne a vyčkává. Asi ví, co dělá, přesto to z jeho strany nevypadá jako klid před bouří. Možná mají Rusové ekonomické problémy, ale také mohou pouze potichu doplňovat sklady a Ukrajina je pro ně jen trénink na okamžik, až si Merz se Starmerem budou myslet, že už jsou velcí kluci a mohou cokoliv. Jaká je realita, to se jistě jednou dozvíme. Může nás to hodně překvapit, možná bolet, ale jednou to přijde. Kdo nenechá Rusy být, většinou na to náležitě doplatí. Ale bude to tak i tentokrát? Nevyčerpává Ukrajina Rusko až příliš a dlouho? Nu….co si myslíte Vy? Nechceme být pesimisty, víme, že Západ potřebuje značně klepnout přes prsty, aby si uvědomil své místo, které už nemusí být nutně na výslunní. Je na to ale Moskva připravena?
Jindřich Kulhavý
