Velmi zásadní změny k ničemu dobrému

  Ptáte li se na důvod, tedy je to proto, že liberálům došel dosah sociálních sítí a začali se prosazovat i tam. Profesionálně vedené internetové časopisy s širší redakcí a pravděpodobně i financované jiným způsobem, než tomu je u blogerů, kteří si vše platí sami, jsou obsahově shodné s tím, čím nás krmí stálice mediálního nebe typu ČT, Prima a Nova. Jejich názvy jako Armádní zpravodaj, Deník N, Forum24 jsou relativně nové a budí dojem odbornosti, ale nemají daleko názorově k Seznamu. Jen množstevně přebíjejí původní autory, které si musíte hledat. Tyl (za covidu ztratil na atraktivitě, ale vrací se), Větvička, Vidlák a pár dalších to mají mnohem těžší.

  Kdysi jsem psal o jiných věcech. Začínal jsem úvahami o vztazích, sportu, později přinášel aktuality, rozebíral aktuální události. Čtenářská obec se postupně mění a lidé přichází i odchází. Stejně tak je to s čteností. Bývaly to i desetitisíce denně, ale s množstvím nových titulů to pokleslo. Na druhou stranu mne sdílí více serverů a články čtou lidé i v USA a Západní Evropě. Nestěžují si, protože mne to neživí. A přiznávám, že už mne to tolik nebaví, protože v éteru je tolik informací, často navíc zkreslených, že si lidé musí sami vybírat, čemu chtějí věřit a čemu nikoliv. Bohužel je jejich mysl často zneužívána k roztříštění soudržnosti společnosti, což vede k současnému stavu. Evropská komise převzala moc, Evropský parlament jí slouží a jednotlivé státy se vzdaly vzdoru, práva VETA a nechaly se zotročit. Zákon padajícího lejna pak způsobuje to, v čem žijeme a co se mění.

  Psaní článků má pro mne jediný důvod. Je jím snaha působit na lidi a vysvětlovat jim, že cesta, po které jdeme, není dobrá. Důvodů k tomu je hodně. Mohlo by mi to být vlastně jedno, ale mám děti, takže není. Těch rozdílů mezi mým dětstvím a mládím a jejich nynějším je propastný. Jistě, něco je vývoj, ale když vidím, k čemu to vede, nezávidím jim. Navíc jim život ničí i část mé generace držící moc. Bohužel, jestliže dříve vynikali chytří lidé, vážili si odborníků a géniů, dnes jsou ve vedeních především sráči. Platí to u politiků, v podnikání a na úřadech. Také silové články společnosti ovládají sluhové globalismu bez vlastního názoru.

  My jsme jako děti a mládež vyrostli na klepadlech, v neustálém pohybu a úprku, naše činnost byla často rodičům díky nedostupnosti do provalení se skryta a dokázali jsme si řešit problémy sami. Obdivovali jsme auta, motorky, zpěváky a skupiny, zároveň jsme byli díky způsobu života manuálně zručnější, psychicky i fyzicky odolnější. A i přes dlouhodobou propagandu se nás na Václavák v roce 1989  dostavil milion. Chybou bylo, že jsme skočili na špek v podobě přednastartovaného Václava Havla. Nynější generace objímá stromy, nezná své pohlaví, cítí se být koněm či psem, nechce děti a krátká sukně v závodním depu je odměněna pokutou. Je potlačována přirozenost, holky a kluci se seznamují přes za nás neexistující internet a na schůzce se diví, že ten filtr na ksicht v restauraci nefunguje. Nakupovat se chodí na počítač a oči k mobilům jsou přilepené. Silná auta jsou nepřítelem a pojízdné vysavače středem zájmu motoristických odborníků. Jako by bývalí pijáci whisky přešli na latté a ještě na to byli pyšní.

  Máme před sebou složité období. Je uměle vytvořený nedostatek ropy, zlato mění hodnotu v průběhu hodin, zdravotnictví jde do háje (moje včerejší zkušenost mne přesvědčila o tom, že stáří bude dřina, protože nikoho nebudete zajímat). A co je nejhorší? Všichni ti úlisní politici přetahující se o vaše hlasy jsou ve skutečnosti mnohem drsnější, než byli komunisté. Takové svině, jako tu máme nyní, neměli za socialismu ani oni. Navíc fungují jako bumerang. Přestože už v minulosti posra.i vše, co mohli, jsou zase zpět a jedou dále. Kradou, podvádí, spolupodílí se na zakázkách, lžou a kandidují. A vždy se k nim přidá další ještě větší pitomec, který jim vleze do řiti. Peckovou nevyjímaje. O dění v Bruselu a Štrasburku ani nemluvě, protože tam už nás obyčejné lidi nemají za nic jiného než za dojnou krávu a poslušné otroky. Bohužel, lidé jim dávají za pravdu.

  Nebrečím. Divím se. Necháme se vmanipulovat do války, do chudoby, do nebezpečí na ulicích, do chození pěšky. A ještě se najde banda idiotů progresivců, kteří tomu budou tleskat. Přemýšlím, kde vznikla chyba. Byl jí rok 1989? Nemyslím. Začala se rodit dříve, a ne u nás. K nám už byla hezky zabalená dodána, líbivě předložena a dochucena. Ale ještě se s tím dalo něco dělat. Takže průšvih nastal vstupem do EU. Od té doby jedeme z kopce. A upřímně? Tu hubu si nameleme ještě pěkně. Ale jestli se aspoň někdo odvážný to změnit probudí, to nevím. Bojím se, že i kdyby ano, globální elity mu vysvětlí, ať jde zase spát. Když pokryly Epsteina a dění kolem něj, zabily ho rychlostí blesku, zlikvidovaly Kaddáfího a další vládce jdoucí proti systému, nečekejme úspěch od Franty Vomáčky. Žádný jedinec nedokáže přinést změnu. To musí být lavina vzešlá z množství nespokojených. Ta neexistuje, protože spokojených je vlastně většina. Jen díky tomu, že jejich inteligence nestačí na rozeznání marastu, který je obklopuje. Omlouvám se za nedostatek optimismu.

Jindřich Kulhavý