Kam se schovala konstruktivní opozice?

  Nulová sebereflexe namistrovaných představitelů Pětikoalice brání jakémukoliv pokusu snažit se být užitečnými této zemi. Přestože existuje mnoho důkazů o tom, že Fialova vláda vedla republiku do záhuby a k závislosti na Německu, přičemž razantně rostlo zadlužení státu a nikdo z tehdejší vlády nebyl schopen či ochoten se vzepřít v čemkoliv Bruselu, nepociťují ani náznak hanby a studu. S arogancí jim vlastní přehlíží kriminální činnost řady svých předáků zúčastněných v kauzách Kampelička, Dozimetr, Bitcoiny, kšefování s byty, naopak neustále dokola kriminalizují Andreje Babiše a zcela účelově i Tomia Okamuru a celou SPD, Filipa Turka a rádi by zdiskreditovali i velkého nepřítele Jindřicha Rajchla. Neštítí se vůbec ničeho a k ruce mají i největší liberální a mainstreamová média.

  Vyhrnuté rukávy a jistou úroveň používání podpásových úderů lze v politice očekávat v době předvolební. Tato sféra není prostředím gentlemanů a se zvyšujícím se počtem žen dochází k daleko zákeřnějším praktikám. Právě „dámy“ jsou taktizováním spojeným s hranými i skutečnými emocemi pálivým kořením politiky. Ptáme se naprosto upřímně a možná s jistým náznakem vulgarity, ale jinak to nelze. Znáte snad větší mrchy v politice , než je v evropském měřítku Leyenová, Merkelová, Lagardeová, Kallasová či naše Jourová, Němcová, Decroix, Černochová, Richterová, Pekarová Adamová, Nerudová a plno dalších? Velmi často je u nich nedostatečná míra inteligence, znalostí či schopností nahrazena asertivitou, nasazením, ženskou lstivostí a zcela obludnou bezcitností. Projevuje se to jak v předvolebních bojích, tak i po dosažení cílů v podobě obsazení důležitého postu.

  Bohužel Pětikoaliční destrukční tažení českou politikou pokračuje i po prohraných volbách. Neschopnost Fialy & spol. přiznat nejen porážku, ale i naprosto šílené důsledky vlastního hospodaření před nimi, jsou vizitkou nulové sebereflexe. Nečinnost Policie ČR a justice v nejevidentnějších případech krádeží, defraudace, korupce a zneužívání postavení čelního veřejného činitele dávají těmto lidem křídla, za která by se nemusel stydět ani Red Bull, ale i jistotu beztrestnosti. Jak jinak může vylézt Fiala z brněnské díry a opět šířit své lži, Rakušan v klidu spát třeba i s novým šifrovaným telefonem pod polštářem či Kupka vést nově ODS, přestože se ukázalo, že za něj se kilometr dálnice stavěl 2x tak draze než za předchozí vlády? Kde se bere drzost nedostudované právničky, exministryně spravedlnosti a bitcoinové uklízečky Decroix se pohybovat v Parlamentu ČR a ještě se k čemukoliv vyjadřovat. Kde se v něm vzal exprimátor prahy Hřib, za nímž skončila naprosto zdevastovaná pražská doprava a kterému chodili desetitisíce korun, aniž by údajně tušil, odkud jsou. Kde skončily miliardy určené na digitalizaci spravovanou Bartošem, když nic nefunguje. Pokračovat by šlo donekonečna, že páni Stanjuro, done Pablo (Blažek), Lipavský, Kubo a další…

  Přesto tito lidé nadále pouze kritizují současnou vládu, hází jí klacky pod nohy, schovávají se za generálská záda hradního zbrojařského lobbisty, vytváří hrdiny ze Zdechovského, Foltýna, Oganesjana, Mináře, Novotného, Vetchého či komediantů, s nimiž žijí v symbióze. Stvořili Milion chvilek, zlanařili Lukačeviče (Seznam) a spoluvytvořili silnou mediální zónu představovanou novináři schopnými naprosto znevážit jejich řemeslo. Co naopak nevidíte, je konstruktivní práce pro blaho České republiky. Naopak. Piráti si jezdí poplakat a stěžovat do Bruselu, Petr Pavel pomlouvá naši vládu všude, kam přijede, zároveň rozprodává zemi a vyváří reklamu zbrojovkám (především vlastněných Strnadem), navíc infiltruje do škol. Nikdo z nich není v politice proto, aby posunul naší zemi vpřed, vrátil jí hrdost, prosperitu, samostatnost a úctu. Pavel by ji rád viděl v evropské federaci a s eurem, stejně tak celá opozice. Oni jsou schopni popřít i popřít i historická fakta, 2.světovou válku i Benešovy dekrety. Opravdu toto může ještě někdo volit?

  Ne, nejsme naivní a v Babišovi zdaleka nevidíme Mesiáše. Momentálně je ale to menší zlo než Fialova skvadra. Jedná se o hrozné zjištění, protože potřebujeme úplně něco jiného. Rovné, pracovité, tvrdé a nezkorumpované předáky, vůdce a politiky schopné se porvat jak s místními škůdci, tak i s agresivním prostředím evropské i světové politiky. Za nás nemohou vystupovat Niedermayer, Vondra, Kolář mladší, Gregorová, Zdechovský a další kolaboranti. Potřebujeme realisty, kteří se nesloží při prvním zadupání, neohnou hřbet a zároveň nemají oč přijít, jsou nevydíratelní. Postkomunisté, Havlisté, liberálové…to vše jsme zkusili. Chceme novou krev, generaci jestřábů bránících a budujících novou Českou republiku. Dokud je nenajdeme (a pár jich tu je), nebudeme mít šanci mít se lépe, nezískáme ztracenou prestiž a nic nezměníme. Tak to bohužel je.

Jindřich Kulhavý