Dobrý den pane Jindřichu,
Toto jsou zlatá slova:
O volbách však psát nechci. Jejich výsledek považuji za ukázku neschopnosti většiny analyzovat realitu. ANO podceňuje opozici a není schopno si na ni vyšlápnout tam, kde by právo mělo hody. Nevýrazní ministři (opravdu vede Metnar vnitro?), Pětikoalici sloužící justice a média, její spolupráce s Hradem a vnímání vlastních koaličních partnerů jako přítěže jsou špatnou vizitkou Babiše. Přidejme řadu nesplněných slibů, obří schodek, trvající koncesionářské poplatky, tanec na důchodech a eurohujerství spojené s neschopností se vzepřít Bruselu, opustit proukrajinskou linii a jednat s Moskvou. ANO je tak de facto na stejném břehu, jako zločinci ze STAN, ODS a jejich satelitů. Voliči bohužel nechápou, že Pětikoalice a ANO nám rozhodně život nezlepší, přesto jim dávají svůj hlas
Senátní volby jsou pro mě obrovským zklamáním, bez ohledu na výsledek 2. kola. Já prostě nechápu, že už jsme tak otupělí nebo zkorumpovaní, že nám ani takové Dozimetry nevadí??? i díky lidem jako jste Vy.
Ztracená léta v komunální politice?
Blíží se volby a já jsem trochu uvažoval o minulých létech strávených v komunální politice, která jsem dlouho považoval za ztrátu svého drahocenného životního času a energie. Co mě k tomu vedlo?
Po tzv. „revoluci“ jsem se stal kooptovaným členem ZO a Rady do nejbližších voleb. Snažil jsem se nastartovat jiný směr obce, ale pak jsem se musel věnovat práci ve škole, která za mého vedení vzkvétala, a na obec mi už nezbývalo sil.
Po dvanácti letech jsem na 12 let znovu vstoupil do komunální politiky, protože na obci k očekávanému pozitivnímu posunu nedošlo. Pomohl jsem vrátit Vaška Vojtíška, kterého si jinak vážím, na místo starosty v naději, že teď konečně dojde k očekávané změně. Podařilo se nám sanovat obecní dluh a vrátit obci lesy. Ale to bylo vše. Má snaha zavést řádné hospodaření a zaměřit pozornost obce taky na jiné místní části nenašla podporu. Územní komise, kterou jsem založil a která se věnovala problémům MČ, byla po čase zrušena. V hospodaření obce nadále docházelo k plýtvání, ať neúmyslnému či úmyslnému. Když jsem po návratu z prodělané encefalitidy zjistil, že všechny ušetřené peníze byly za mé nepřítomnosti „rozházeny“, odstoupil jsem ze ZO, protože jako člen vládnoucí koalice jsem se na tom nechtěl podílet. Byla to i má chyba, neboť jsem naivně podcenil setrvačnost obecního – nadneseně řečeno - „deep state“. Tedy historické provázanosti určitých skupin, rodin, podnikatelů v obci. Z tohoto období mi zůstala jen hořká pachuť a i trochu lítosti nad ztraceným časem, který jsem mohl věnovat něčemu užitečnějšímu.
Naděje svitla, když jsme s Pavlem Skálou a později s Lojzou Šimčíkem, vytvořili blok, který dával programovou naději na opravdovou změnu. Po několika volebních porážkách, pomluvách, soudech i šikanování, kdy nám například nebylo umožněno v místním rozhlase vysílat pozvání občanů na předvolební setkání (den před vysíláním se rozhlas záhadně „pokazil“), jsme v minulých volbách konečně uspěli a v obci dochází k nebývalému rozvoji.
Když to shrnu, s trochou hořkosti musím uznat, že v obci se nikdy nevybudovalo tolik jako za Rosti Harazina. Na to navázal až dnešní starosta. Nemusíme být se vší spokojeni, ne vše se povede, ledacos by mohlo být jinak, ale obec nezpochybnitelně vzkvétá. A co mě, podleského patriota, nejvíc těší, že i místní části jsou brány jako rovnocenný partner a ze strany obce cítíme skutečnou podporu. A tak si myslím, že zas tak ztracená léta to nakonec nebyla…
