Jeďte se podívat na Ukrajinu

  I když je naše země pořád ještě vcelku držící pohromadě, moc už toho neprodukuje. Továren ubylo, zemědělská družstva nahradili jiní hospodáři, staří řemeslníci vymírají a mladí se nerodí. Charakter země se mění na montovnu a skladovnickou velmoc. Ale pořád je to ještě kompaktní země s určitou aspoň nějak fungující infrastrukturou. Na Rusko si pár liberálních aktivistů usazených v politických a mediálních domech vyskakuje, nicméně na nás nikdo nereaguje a žijeme zatím v míru. Jak by to mohlo vypadat, kdyby tomu bylo jinak, to nám nyní nastiňuje situace na Ukrajině a na Blízkém Východu.

  Rusové postupně srovnávají se zemí Kyjev a místa, kam si nacisticky laděná Zelenským vedená junta ukládá zbraně, případně je tam vyrábí. Zároveň se zaměřují na objekty skrývající armádní velitelství. A samozřejmě existuje riziko, že se občas musí přidat mezi cíle obslužná dopravní infrastruktura, podezřelé sklady a jiná místa, kudy proudí vojenské vybavení mající v popisu práce zabíjet či ohrožovat Rusy. Prozatím se to týká Ukrajiny, ale pokud budou eurohujeři provokovat, a dokonce zkusí obsadit třeba Kaliningrad, je otázkou dnů, kdy se to samé může udát v kterékoliv evropské zemi.

  Rusové nejsou Izraelci likvidující Gazu bez ohledu na děti, ženy a starce. Jestliže Izrael plošně zničil města, vesnice, Rusové to dělají s mnohem větším citem. To platí pro Ukrajinu, nemusí se to týkat okopávačů kotníků z Evropské unie. Nicméně Vladimír Putin i přes jasný signál, že na EU útočit nemá v plánu, naznačil, že pokud by přesto vojska NATO zkusily překročit jistou linii, byl by přinucen použít sílu a sáhnul by i po jaderném arzenálu. To by znamenalo efektivní utlumení života v celých oblastech a bylo by závislé na zvolené velikosti atomové hlavice.

  Vzkazuji tedy všem chciválkům. Zajeďte se podívat do Kyjeva, vynásobte si ten pohled deseti, představte si, že jste uprostřed se svou rodinou a případně ještě, nebude li to dost, se můžete přihlásit k armádě. Možná by stálo za to ještě navštívit nějaký zdravotnický ústav, v němž se učí torza bývalých mužů znovu nějak žít bez chybějících končetin. To abyste tušili, co to znamená projít válečnou vřavou. Uvidíme, pohrnete li se i po tomto zjištění do boje s nadšením odpovídající Vaší papírové statečnosti. A je li Vám nad čtyřicet, může sebou vzít syna, abyste si umožnili vidět umírat po svém boku toho, koho byste měl mít nejradši. Také uvidíte, jak dopadne váš domov, město, vesnice kvůli nenávisti jiných.

  Proč toto vše píšu? Mám dost všech těch nažehlených panáků v kvádrech hovořících s lehkostí a zaujetím o válce jako o výletu na Karlštejn. Okamžitě bych zrušil ochranu ústavních činitelů a jejich rodin v případu mobilizace, aby si nebyli tak jistí tím, že by se jich netýkala. Chci žít v míru, něco budovat, tvořit, mít ještě budoucnost pro sebe i lidi, které mám rád. Válka je možná pro mocné cestou k vlastnímu obohacení, ale pro ostatní je to utrpení, bolest, smrt.

Jindřich Kulhavý