Co s tím budeme dělat?

  Strašení válkou už není jen výstřelek vládnoucích evropských vrstev. Veškerá jejich propaganda směřuje ke stupňování provokací. Vzhledem k ekonomickému a morálnímu úpadku EU je nakonec válka možná to jediné, co tu udělá pořádek. Nikoliv však tak, jak si liberálové přejí, případně jak se tváří. Jejich hrdinství nevychází z reality. Pokud si myslí, že dění na Ukrajině jí je, mýlí se. Zásadně. Rusové i přes válku považují Ukrajince za blízké příbuzné a v podstatě se o tom přesvědčují na každém metru dobyté ukrajinské půdy, ze které vyhnali nacisticky smýšlející svoloč. Mnoho lidí je vítá. Vlhký sen Petra Pavla o návratu Krymu pod kyjevskou diktaturu, stejně tak Luhanska a Donbasu, je nesmyslným přáním jdoucím proti potřebám tamního obyvatelstva. Rusové vedou boje humanitárně, lze li to tak nazvat. Šetří životy civilistů a pomáhají jim, je li to jen trochu možné.

  Západní chciválci si myslí, že by Evropané v případu ozbrojené reakce Ruské federace na provokace čelili konvenčnímu vedení boje. To je zásadní nepochopení situace. Rusové mají velikostí dostatečné a zároveň bohaté území. Nepotřebují Evropu jinak než jako obchodního partnera. Nejsou na zbytku kontinentu závislí ekonomicky, materiálně, nábožensky, kulturně ani politicky. Takže by jim mohlo být v podstatě jedno, že je na plno let z této části světa měsíční krajina. A prostředků k jejímu vytvoření mají dostatek. Důvodů méně, ale ty vyrábí svou nenávistnou kampaní právě evropští liberálové. A riziku nevystavují sebe, protože rychle utečou, ale všechny ty, kteří jim pomohli k moci. Sami jsou zajištěni a únikové cesty mají připravené.

  Válka je sama o sobě příšerná věc. Není to jako ve hře, kde máte více životů. Vezmeme li v potaz, že rukou, nohou a dalších potřebných orgánů máme jen omezený počet a nic s tím neuděláme, nechceme šlápnout na nášlapnou minu, potkat granát nebo se nechat navštívit kulkou. Vůbec se nám nechce pozorovat na vlastní oči atomový hřib. Přesto ve volbách vybíráme mezi těmi, kterým je toto úplně jedno. Na obou stranách. Od kolika z nich jste slyšeli, že jakákoliv válka je špatným řešením a je třeba proti i sebemenšímu jejímu náznaku se vzepřít? Pětikoalice kydala na Kreml kýble špíny. Babišova vláda dělá to samé a vezmeme li to do důsledku, i stejně za to zbrojení utrácí. Opticky některé záležitosti ukončila, ale ty hlavní jedou dále. Včetně protiruských blábolů.

  Válka je zase o kus blíže. Liberálové jsou naprosto průhlední a samotní popisují scénáře, které by měly přinutit Kreml k akci. Blokáda Kaliningradu, možný zneužitý ukrajinský dron znamenající porušení hranic NATO, zabavování či ohrožování ruských obchodních lodí, krádež ruských aktiv, neustále pokračující vyzbrojování kyjevské junty adorující nacistické předky, to vše je důkazem ztráty rozumu vůdčích politiků. Ostatně i dosavadní pokusy zmanipulovat mysl občanů formou nahraných ruských ataků. Dron v Lipsku, převráceny traktor v Polsku, odpálený plynovod… za vším z toho byl vždy úplně někdo jiný než Rus. Ovšem pitomců věřících těmto smyšlenostem se stále najde dost.

  Pokud něco máme opravdu chtít, pak je to mír, prosperita a lepší budoucnost. Nechceme posílat děti na frontu, vidět je umírat či mrzačit. Ale, jak už jsem výše předeslal, hrozí mnohem horší scénář. Ten semele nás všechny. Osvícení bude krátké, procitnutí buď nemožné nebo bolestné. Rady typu dělejte si zásoby aspoň na x dní jsou tragickým omylem těch, kteří doufají, že se schovají do sklepa a za tři dny z něj vylezou v bezpečném světě bez Ruska. Nikoliv. Rusové nejsou naši nepřátelé. Ty hledejme úplně jinde. Ve vládách, úřadech, médiích, mezi omezenci typu Petra Pavla a jeho přívrženci. To jsou strůjci války, kterou si přejí. Tentokrát už vlastně ve volbách až na minimum výjimek není koho volit. Snad jen toho, kdo řekne NE válce, NE EU, NE všem těm bruselským hovadinám a NE nenávisti vůči Rusku. Stačí tak málo.

Jindřich Kulhavý