To je ale situace…

  Zatím umírají Ukrajinci a žoldnéři v jejich službách. I přes velkohubá prohlášení jsou ztráty na straně ukronacistického režimu mnohem vyšší, než kolik pohřbívají svých vojáků Rusové. Také progres na bojové linii či v likvidaci vybraných cílů je znatelný ve prospěch ruské armády. To pravděpodobně odmítají vnímat probruselští eurohujeři, protože liberální média tyto skutečnosti zatajují. Neustálá finanční pomoc Ukrajině by se těžko vysvětlovala, kdyby se méně pátraví občané z médií dozvěděli, že tyto peníze za a) ukradnou ukrajinští pohlaváři, za b) nepomáhají k vítězství či k dostatečně úspěšnému odporu. Zároveň se stateční politici předhání v tom, kdo bude odvážněji dělat na Rusy tytyty, aniž by jim docházelo, že se Rusko za poslední roky v rámci SVO systematicky vojensky vzdělávalo a zdokonalovalo. To samé lze tvrdit o Ukrajině, ovšem s tím rozdílem, že jí už moc vyškolených vojáků nezůstává.

  Na rozdíl od nich armády evropských států tak nějak zakrněly. Ono to v jisté míře platí i pro Američany. V Íránu dostali jisté školení a teď se ohání možným použitím jaderných zbraní, protože bleskové vítězství pomocí konvenčních se nekonalo. Kdyby podobný přístup zvolili Rusové, Ukrajina už by nebyla a Evropě by sklapnulo, protože by bylo jasné, že podobný osud by čekal i ji. Zatím se nestalo, a tak francouzské, německé a britské čivavy štěkají, Merz vyhrožuje, tupci volají po blokádě Kaliningradu a pobaltské země vytváří koridor pro průlet ukrajinských dronů mířících na Petrohrad. Také volají po podpoře Zelenského, jen už nemají moc z čeho. Navíc při jednání v Emirátech se se zástupci EU Rusové setkat nechtěli a dávají najevo, že je už EU nijak zvláště nevzrušuje. Což ještě více štěkaly přivádí k šílenství.

  Tlak na zbrojení, sankce a provokace namířené vůči Ruské federaci sílí. Zdevastovaná Evropa ztrácející na světovém ekonomickém i politickém kolbišti důležitou pozici nemá momentálně na to vytvořit na Moskvu skutečný nátlak. Vlhké sny rusobijců jak na nejvyšší úrovni, tak i z řad duchem mdlého davu neodráží realitu. Vytváření pseudoafér majících za úkol přesvědčit méně chápavé euroobčany o snaze Rusů proniknout do řad demonstrantů, nespokojených lidí a na sociální sítě napříč Evropou je často natolik směšné a průhledné, až je strašidelné, jak moc si jejich tvůrci myslí, že jsme idioti. Cíl vtáhnout evropské státy do války s Ruskem je zjevný a důvod, proč to udělat, také není tajný. Jde o rozdrobení Ruské federace, rozebrání jejího bohatství, které by dokázalo vdechnout život skomírajícímu Západu na pár dalších let. Nebo aspoň zakrýt obrovskou defraudaci. Nechtějte válku s Ruskem, byla by pro nás drsná.

  O víkendu připravuje Milion chvilek demonstraci na údajnou podporu zachování koncesionářských poplatků. Vzhledem k složení davu demonstrantů, které spojuje nenávist k Rusku, Babišovi, Motoristům, obdiv k ukronacismu a neznalost historie i současného stavu podobných poplatků v unijních státech, nikoliv tedy obava o demokracii a nezávislost médií (o tu tady nejde, protože obojí neexistuje-napojení na Evropskou komisi a liberály typu Rakušana je evidentní) bude na shromaždišti „výkvět“ této země. A protože očekáváme pokus o převrat, na který budou mít organizátoři čas do úterý 17.listopadu, Národní třída si jistě přijde na své, bude lepší se Praze vyhnout. Může docházet k střetům, provokacím, komplikacím. Petr Pavel už stihnul odsouhlasit práva demonstrujících, vyslovil pochopení a určitě se pokloní na Národní u památníku, byť v památných dnech držel pohotovost kousek od tohoto místa připraven zakročit proti tehdejším studentům. Teď je na jejich straně. A u mnohých je i oblíbencem.

  No nejsou to paradoxy?

Jindřich Kulhavý