Je to buzerace s příchutí moci

  Dopravní pravidla vymezují povinnosti i práva účastníků silničního provozu. Jejich dodržování je hlídané policií a stanicemi technické kontroly. Protože žijeme v úchylné době plné restrikcí, jsou majitelé vozidel omezováni stále více a koridor možností individualizace a využití je zúžován na jen těžko únosnou míru. Přidejme ještě boom uniformních elektrovozidel vedoucí ke sterilitě, kterou je sledování délky dojezdu místo radosti z prosté jízdy. Dalo by se říct, že radost z ní mizí a nastupuje uspokojení z něčeho úplně jiného. Ze schopnosti zapadnout do škatulek přednastavených byrokraty.

  Právě ta uniformita je cílem práce bruselských úředníků. Přesvědčují lidi pomocí všech dostupných nástrojů o tom, že být něčím výjimečný je protispolečenským aktem. Všechna opatření vedou k nastavení maximální poslušnosti a degenerativní účinky tohoto přístupu nesou své ovoce. Uvědomte si, kolik lidí naslouchá médiím, věří politikům a snaží se žít podle předepsaných osnov. Nejde jen o dění na silnicích, myslím to všeobecně. Nikdo už proti  ničemu neprotestuje, a když, musí to mít zorganizované. Kdo za pořádáním psedoprotestních akcí stojí, to už řadě lidem ani nedojde. Přitom rebelovat organizovaně je jistý protimluv. Vy všichni jste ochotni vzdát se hotových a svobodu přinášejících peněz, používáte karty, digitální identitu, všude se musíte registrovat, v obchodech vám není divné, že musíte být členem klubů konzumentů. Vytváření stáda je v plném proudu.

  Policie je sluhou mocných a bylo tomu tak vždy. Ne, že by všechny složky v ní se nacházející byly v zásadě protilidové, nicméně pochopit důvody vstupu do tohoto sboru je někdy těžké. Vnímáte li tendence chování řady těch, kteří se schovávají za heslo „Pomáhat a chránit“, pak víme, že některým se pomáhá a chrání je více, než je tomu u běžného občana. Takoví politici jsou nedotknutelné (že, Rakušane), zatímco jiní jsou podezřelými už jen tím, že se vyskytují v nějakém prostředí. Dodržování pravidel, která však tvoří malá část elitně se chovajících politiků, je striktně vyžadováno i tehdy, když v případě použití logického myšlení musíte konstatovat, že se jedná o naprostou pitomost. Tvrzení, že zákon je zákon a pravidla se musí respektovat, jsou li nastavena, tak naráží na selský rozum a občas i na pud sebezáchovy. Jenže současná generace je vychovávána k naprosté poslušnosti.

  Zpět k prý ilegálnímu srazu tuningových aut. Tito jejich majitelé se vzpírají poslušnosti. Jistě, přístup některých je nad jistý rámec, nicméně  je to dané mírou ochoty postavit se příkazům. Vymykají se normám, což je má degradovat pod úroveň poslušných. A naopak policisté mající moc a právo využívat ji i tam, kde mohou svou snahou zalíbit se elitám zašlapat jakoukoliv snahu odlišit se od masy, dávají svou energii do likvidaci jistého druhu protestu. Vynalézavost příslušníků policie tak směřuje proti všemu, co kreativní majitelé upravených vozidel vytvořili. Zda li přitom policisté nepřekračují zákony, to už nikoho nezajímá. I tak už jsou nastavená pravidla proto, aby byli ve výhodě.

  Je velmi křehká hranice mezi tím, co je únosné a co nikoliv. Vždy se najde pár pitomců překračující je, ale soudit celou komunitu je stejné, jako třeba tvrdit, že každý potetovaný člověk je grázl (nemám tetování rád, ale už lidi dle toho tolik nesoudím). Úpravy aut a jejich individualizace jsou přirozeným krokem. Hvězdy motorsportu jsou vzorem, sportovní auta zase znakem úspěšnosti. Výkonné motory jsou logicky díky sníženým restrikcím hlučnější a adrenalin vyplavený při driftu je odměnou za to, že ho umíte. A jestliže je zmenšován prostor pro všechny tyto průvodní jevy patřící k autům, je logické, že rebelové hledají možnosti, jak najít nový. Kdysi byly tuningové srazy hojné, nikdo účastníky příliš neotravoval a plno kluků se na nich manuálně vyučilo. Úprava běžných aut mající příčinu přiblížit se obyčejným lidem k vysněným hvězdám či k úspěšným je logická.

  Policejní buzerace tak není ochranou klidu a zdraví. Jisté výstřelky účastníků mohou být za hranou a jsou jistě důvodem k zásahu, ale zašlapat podstatu celého konání akce je z mého pohledu zbytečnou ukázkou síly. Sám mám značné výhrady k dopravním a technickým pravidlům určovaným politiky. Vnímám s despektem ty bezvýhradně je dodržující a schopné nahlašovat ostatní, kteří berou tato opatření  jako často neúměrně omezující a eliminující schopnosti, úsudek a individualitu. Naprosto chybí rovnováha a schopní se musí příliš silově přizpůsobovat neschopným. Chápu, že při množství aut jsou pravidla třeba, ale i tam, kde jich je podstatně omezenější množství, lidé žijí a paradoxně často bourají mnohem méně. Včerejší pokus zlikvidovat sraz tak prostě vnímám jako další ukázku toho, kam jsme se od devadesátek dostali. A rozhodně to není nic dobrého.

Jindřich Kulhavý