Existují jistoty?
www.inadhled.live Dnes někteří z nás oslavují státní svátek spojený se 17.listopadem 1989. Přestože ještě přetrvává názor, že to byl zásadní den zlomu vzešlý z nespokojeností lidí s komunistickým režimem, realita je úplně jinde.
Tehdejší STB naplánovala situaci, při které pomocí davu přivedeného na Národní třídu mělo dojít ke změně ve vedení KSČ, které progresivní část straníků považovalo za zkostnatělé. Všemu předcházel Palachův týden v lednu, kdy naivní odpůrci režimu jako já končili třeba i po bitce s policisty v policejních antonech a byli vysazováni na Brdech. Řada z nás poté samotný 17.listopad ignorovala, protože jsme za sebou měli pár měsíců bez osobních dokladů, problémy v práci a některým byla nabídnuta spolupráce s STB. A věřím, že pár ze zadržených bylo zlanařeno. Já osobně nikoliv, ale později po tzv. Sametové revoluci jsem byl konfrontován při vyšetřování přímo s M.Štěpánem. Dokonce jsem s ním byl asi 10 minut sám a to, co jsme si stihnuli říct, mi v hlavě zůstalo až dodnes. A bohužel měl pravdu, byť jsem to tehdy vnímal jinak. Přeci jenom výlet na Brdy, kde mne vysadili o půlnoci, jsem měl ještě v paměti. Předesílám, že Štěpána neadoruji, nicméně hlupák to nebyl, jen si šel prostě za svým. Který z dnešních politiků je lepší? A mimochodem, i ti policsté nakonec zůstali určitě ve službě a někteří jsou v ní dodnes.
17.listopad nakonec skončil jinak, než si jeho organizátoři přáli. Do centra dění byl vytažen elitní disident Václav Havel, o jehož rodině se dlouho nemluvilo. Jeden z předáků studentů Šimon Pánek se později přiřadil k nejmocnějším lidem v zemi, byť je dobře ukrytý v neziskovce Člověk v tísni. Disidentské prostředí se posunulo ke korytu, možný vůdce národa Dubček zemřel za záhadných okolností a archívy STB nechal Havel rychle skartovat, ovšem s tím, že některé složky se prostě časem na světlo boží dostaly. Většina ambiciózních straníků se rozprášila do funkcí či nových stran a zůstala u lizu. Je tedy se třeba ptát, je li skutečně co slavit, nebo si jen připomínáme den, kdy jedni doslova „vyjerali“ se zbytkem národa. Omlouvám se za ten výraz. Pozdější rozklad státu, výprodej všeho, co mělo cenu, už byly jen důsledkem rozložení mocenských sil a morálky jednotlivců.
Omáčka v podobě hrdinných eposů o disidentu, jeho boji s STB a rozprášení KSČ je už jen něčím, čemu má národ věřit. Mezitím se tu kradlo ve velkém, a ti nejlépe informovaní či na správných postech bohatli způsobem, který je až brutální. Socialistická doba skončila, přišli liberálové, z nichž se vyklubali grázlové, kterým komunisté nesahají ani po kotníky. Navíc nás drancuje Západ mající v tomto praxi z dob vykrádání kolonií. Otázkou tedy zůstává, je li co slavit. Jistě, cestuje se, čistě teoreticky tu máme určitou svobodu slova, výběr zboží různé kvality, ale zase nám tu téměř nic z toho, co tu kdysi bylo, tak nějak nezbylo. Budvar je světlou výjimkou. Ale ideologie, byť stejně zvrácená, tu je pořád. Jen rudou vystřídala zelená.
17.listopad, 11.září, přistání na Měsíci, to jsou události, o kterých mnozí mají pochyby. V dlouhé historii lidstva je více sporných okamžiků, o kterých se dá diskutovat donekonečna. U nás si ze 17.11. udělali politici galerii vlastního úspěchu. Ale upřímně. Opravdu věříte tomu, co nám je předkládáno. A když se podíváte zpět, co se zlepšilo celkově k lepšímu, jste si jistí, že je co slavit? Já osobně o tom již mnoho let pochybuji. A současnost v prohnilé EU mi k tomu dává mnoho důvodů.

Jindřich Kulhavý

