Kolem veřejnoprávních médií…

  Předesílám, že Český rozhlas 35 let neposlouchám a Českou televizi sleduji velmi omezeně a když, tak spíše kvůli bohatému archívu, přičemž bych se bez ní dokázal velmi dobře obejít. Snad jedině sportovní přenosy z méně populárních disciplín mohou zaujmout, protože komerční stanice si vybírají spíše lahůdky. Naopak kanál ČT24 považuji za klasickou novinářskou žumpu po okraj naplněnou lží a manipulací. Profesionálně připravovaný koktail zcestných reportáží, diskusí a zohýbaných aktualit může mít a má vliv na velkou část naší populace. Ale věřte tomu, že oprostění se od tohoto vysílání spolu s ignorací Seznamu vám může napomoci v najití reálného zpravodajského prostředí jinde. Jen nesmíte tupě zírat na obrazovku, ale více pátrat a dělat si mnohem širší názor, než je vám moderátory veřejnoprávních médií (a třeba Seznamu) podstrkován. Je to pracnější, ale mnohem barevnější.

  Vliv si v českých veřejnoprávních médiích dlouhodobě udržují STAN a jinak mizející Top09, také Člověk v tísni a neziskový politický sektor financovaný zčásti ze zahraničí či přímo Evropskou komisí (skandál kolem toho ještě neutichnul). Z toho vychází dlouhodobá novinářská opozice vůči Babišovi a SPD. Proliberální směřování vysílání samozřejmě netluče v současném prostředí eurohujerských stanic do očí tolik, jako kdyby u nás existovaly jiné stanice či tištěné tituly s opačným programem. Bohužel vliv Sorose a peněz investovaných do médií ze strany globálních vůdců jsou natolik silné, že jakýkoliv projekt protiliberálního média nemá šanci na úspěch. Jistou nadějí je v USA převzetí vlivu na dění v CNN Republikány (změna vlastnické struktury), což může mít časem vliv na obsah vysílání naší Primy, ale zatím nečekejme žádnou změnu a Tománková může dále kopírovat manýry z České televize.

  Forma placení koncesionářských poplatků umožňuje vedení ČT a ČRo hospodařit s penězi bez ohledu na NKÚ. Do účetnictví jim tedy nikdo nevidí a dle toho to tam také vypadá. Přes 8 miliard každý rok proteče přes účtárnu Kavčích hor, aniž by bylo možno jejich tok kontrolovat. Zároveň není možno zabránit machinacím ze strany politických subjektů majících vliv na fungování těchto mediálních domů. Přitom povinnost platit koncesionářské poplatky stanovuje zákon a vymanit se z této daně je téměř nemožné. Výběr hlídá advokátní kancelář spolčená s exekutorem. Nemusíte ČT a ČRo sledovat, odvádět desátky však ano.

  Jak jsem již uvedl, 35 let jsem si nikdy ČRo nepustil, dokonce ani žádnou podstanici, přesto po celou dobu hradím jejich režii. A ČT? Vysoké sedlo či Nemocnici na kraji města jsem viděl tolikrát, že by mi nechyběly stejně, jako mi je ukradené Star dance. Navíc tím, že je třeba si hradit satelit či Oneplay, s čímž nemám problém, považuji za správné, aby na vysílání kterékoliv stanice měli smlouvu provozovatelé těchto služeb, a ne aby mne tím obtěžoval stát.

  Politicky považuji za správně, aby státní televizi a rozhlas měla každá vláda možnost kontrolovat, a to nejen ekonomicky. U soukromých ať si hlásají to, co se shoduje s názory majitele, s tím se počítá a hledat vyváženost by bylo naivní. Navíc musí získat licenci od státu a splňovat určitá kritéria (zde je třeba revidovat pravidla volby do dohlížecích komisí), ale u státní televize nevidím důvod, proč by nemohl například Babiš ovlivnit výběr managmentu či chování moderátorů, kteří jdou systematicky proti němu i proti přesvědčení mnoha koncesionářů nucených platit i to, s čím absolutně nesouhlasí. Vždyť i výsledky voleb napovídají, jaké názory jsou konzumentům vysílání bližší.

  Burcování občanů a neziskovek k protestům proti rušení koncesionářských poplatků ze strany opozice a neziskovek je snahou udržet si vliv v těchto veřejnoprávních médiích, zabránění kontroly účetnictví a dotýká se to i komediantů majících snadnou obživu. I proto se přidávají k organizátorům protestu. Morální kredit herců je mizerný, ale peníze nesmrdí a přijít o ně se našim „hvězdám“ prostě nechce. A protože získávání rolí závisí na více faktorech, nesnaží se téměř nikdo vystoupit z řady, protože by tím ohrozil své živobytí.

  Liberalismus sám o sobě je s časovým vývojem stejně odpudivý jako byl komunismus. Jsou to v mnoha ohledech velmi blízké doktríny, které jdou proti lidem. Plíživě, trpělivě a nekompromisně se přiblížily k diktatuře. Jednou to byl proletariát, podruhé jsou to korporace, ale vždy u toho jsou političtí šmejdi. Doufáme, že se současné vládě podaří koncesionářské poplatky zrušit. A s nimi i manipulativní chování managmentu i moderátorů. Ne. Nevěříme v demokracii, ta už ani neexistuje. Stačí nám méně lží a více prostoru pro širší škálu názorů. A o to tu snad jde.

Jindřich Kulhavý