Co produkuje naše školství?

   Kdysi bylo studium na střední škole pro mnohé konečným, na vysokou se hlásili ti nejlepší z odborných středních škol a gymnázií. Z učebních oborů, byť s maturitou, se dále chodilo daleko méně, a pokud se to někomu podařilo, byl považován za dobrého. Míst na školách bylo málo a projít přijímací zkouškou na některé fakulty a studijní obory bylo složité. Často zafungovala tzv. tlačenka, tedy protekce, jindy Vás muselo provázet opravdu dobré doporučení ze střední školy, hledělo se na dělnický původ a aktivitu v SSM. Občas mohly být Vaše výsledky při předešlém studiu kvalitní, posudek z minulosti však zabrzdil Vaši kariéru a vlak přes to opravdu nejel.

  Nyní je vše jinak. Když se nedostanete na státní ,,výšku‘‘, máte velkou šanci se dostat na soukromou. Sice je to o něco dražší, ale získat titul není nemožné. Otázkou je, proč nyní musíte při hledání zaměstnání mít vysokoškolské vysvědčení i tam, kde Vám je v podstatě k ničemu. Plno lidí totiž studuje jen proto, aby díky absolvování výuky získali později snadněji vyšší post, a tím i lepší plat. Bohužel tak dochází k tomu, že jsou často upřednostňováni absolventi VŠ, kteří nic neumí, před zkušenými a neméně schopným staršími lidmi s nižším vzděláním. Navíc se stává, že mladí přímo vyžadují rovnou manažerské posty bez ohledu na potřebu získávat vědomosti praxí.

  Dalším problémem je skladba oborů na středních i vysokých školách. Chybí učební obory, je to jako by montérky patřily k nečistým a méněcenným lidem. Opak je pravdou, je otázkou času, kdy se budou skuteční řemeslníci topit v penězích, zatím co kdejaký inženýr bude shánět něco levného k večeři.  Návrat k řemeslu je jedním z předpokladů rozvíjejícího se hospodářství. Mladí pánové už většinou neví, co je to šupléra, štípačky a izolačka, neumí vyříznout závit, gola je pro ně nepochopitelný zázrak a ruční pilou si uříznou prsty, o cirkulárce ani nemluvě. Manuální umění se dědí z otce na syna pouze tam, kde se podaří potomka udržet doma a když je ochoten opustit počítač. Slečnu u šicího stroje chytíte také výjimečně, o to zkušeněji drží v ruce cigaretu a říká hlouposti o nerovnosti mezi mužem a ženou. Nesmyslné množství neodborných středních škol produkuje jen čekatele vysokoškolských přijímaček.

  Je s podivem, že při počtu českých fakult je nedostatek lékařů, IT odborníků a lidí do výzkumu a vývoje. Naopak přebývá těch, kteří vystudují školy zaměřené na sociologii, práva, přírodovědné zaměření. Ještě poměrně nedávno bylo jasné, že na medicínu chodili ti nejlepší a šlo o top obor. Uplatnění pro budoucí zubaře, chirurgy, de facto všechny lékaře a zdravotnický personál, inženýry technického i chemického zaměření, programátory, odborníky v zemědělství a potravinářském průmyslu, skutečné profesionály ve výzkumu, je prostě jednoznačné. Co však produkují fakulty humanistického a sociologického směru? Zde je třeba rozlišit skutečně přínosné obory a ty ostatní. Nedostává se nám kvalitních a moderních učitelů, své místo najdou schopní právníci, ekonomové.

  Je však třeba si uvědomit , že právě tyto fakulty dodávají převážnou část relativně nepotřebných úředníků do bující státní správy, formují se zde levicoví aktivisté a budoucí podnikatelé v neziskovém sektoru. Můžeme hledat odpověď na otázku, potřebujeme li tolik lidí vytvářejících sociologické studie, jejichž výsledkem je pochybné genderové inženýrství, LGBT, protěžování nepřizpůsobivých skupin obyvatelstva a snaha měnit zavedené pořádky a přírodní zákony. Úcta k podstatě rodiny, k vlastní rase, národu a vlasti je zaměněna za bezbřehou loajalitu s kýmkoliv, kdo přinese změnu, byť k daleko horšímu. Hlavním tématem jejich života se tak stává souboj o názvosloví, absolutní volnost, dále protikladné myšlenky typu rovnoprávnosti pohlaví a prosazování islámu zároveň (všichni už víme, jak ponižující role ženy u muslimů je). Vzhledem ke skutečné neužitečnosti těchto absolventů pro společnost, často až nebezpečných, a nemožnosti jim najít skutečnou práci, jsou tito drženi uměle při životě formou úlev a různých programů, které však opět vymýšlí jim podobní lidé. V době, kdy na trhu práce chybí tisíce skladových manipulátorů, zedníků, řemeslníků v těžkém a automobilovém průmyslu i zemědělství, je vydržování si těchto absolventů VŠ nepotřebného zaměření zbytečně nákladným luxusem. Plno z nich navíc směřuje do politické sféry, kde škodí naprosto nejvíce, výsledkem je naprosto zdegenerovaná skupina lidí sedících v Evropském parlamentu. Zbytek se poté účastní levicových demonstrací, prosazuje squatting  a napadá právo na soukromé vlastnictví.

  Vysoké školy jsou často především byznysem. Jejich kredit postupně klesá, vzdělanost národa se navyšuje uměle. Možná je troufalostí konstatovat, že předešlé generace i přes nižší počet absolventů VŠ rozhodně svými znalostmi a umem nynější mládež překonávaly. Nicméně v době absence počítačů, internetu a velkého počtu médií byly plné knihovny, lidé byli vděčný za možnost vědět a poznávat. Navíc existoval větší respekt před zkušeností a věkem, pokora patřila k základním atributům vedoucích k dospělosti a vědění. Situace se v tomto směru mění výrazně k horšímu. Stoupají nároky agresivních aktivistů rekrutujících se právě z nevyužitelných absolventů vysokých škol, hledají se skulinky, které by se jimi zaplnily i za cenu nesmyslných nákladů. Pokud toto nikdo nezastaví, bude ta malá hrstka skutečně produktivních jedinců doplácet horentní sumy na luxus udržovat si vrstvu systematicky nepracující a nudící se vzdělané mládeže. Je nejvyšší čas změnit koncepci vedoucí k těmto problémům. Kolabs je nablízku.

J3.K