Ekostrava či šílenství?

  Předpokladem začátku něčeho nového je určitá idea. Prostě dostanete nápad, který začnete prosazovat. Samozřejmě záleží na tom, v jakém postavení jste. Můžete třeba zatoužit po malinách na své zahrádce, vysadíte je, abyste za rok zjistili, že Vám na tom místě nevyhovují a další tři roky bojujete s tím, abyste je zlikvidovali. Nastoupili jste na špatnou cestu a nesli následky. Když si na zahradu vysadíte bolševník, jako to udělali kdysi v Mariánských Lázních a okolí, nezbavíte se ho nikdy a budete s ním bojovat navždy. I tady byla původní myšlenka zkrášlení zahrad zajímavou bylinou jistě inspirativní, ale důsledky jsou takové, že byla přivezena natolik invazní a odolná rostlina, že kdyby to byli černoši, tak jsou Mariánky a okolí navždy nefalšovanou Afrikou. Ono by toto přirovnání mohlo vystihovat i jinou momentální evropskou realitu.

  Problém nastává. Když se z prosté myšlenky stane ideologie. Takovým příkladem je nynější eurounijní tažení proti masu. Obětí se prozatím stávají uživatelé některých závodních a univerzitních jídelen v sousedním Německu, zkušenosti s tím však mají třeba sportovci stravující se ve Francii v centrech formování. Absence masa, a paradoxně i rybího, je zjevná a už se tím zabývá i tisk a média. Zatímco se dá očekávat, že Francouzi si do svého jídelního menu ve finále úplně zasáhnout nenechají, Němci vzhledem k svému smyslu pro disciplínu a vzestupu moci Zelených poslechnou vládní ideology ohánějící se potřebou snížit produkci CO2, s čímž tito demagogové nesmyslně spojují chov hospodářských zvířat. Jak mohou Zelení jít proti přírodní stravě a tvrdit, že plyny jdoucí z pozadí býků, krav a sviní přispívá oteplování Země, to je velmi těžké pochopit. To by musela naše planeta za dob žijících veleještěrů svítit do dálky stejně jako rozžhavené Slunce.

  Po závodních jídelnách v koncernu Volkswagen, kde byla velká část masných výrobků vyškrtnuta z jídelníčku, se k tomuto přidaly německé školy. Zatím především některá univerzitní stravovací zařízení, ale potichu se tak děje na všech školách. Nejdříve je vyřazováno vepřové, protože muslim si veřejně vepřový řízek dopřát nesmí, byť mu chutná, později to bude hovězí s ohledem na veganské manýry mladší generace zpitomělé propagandou, nakonec zmizí kuřecí, protože NE! hromadným chovům. O rybách se začíná záměrně mluvit jako o nepříliš zdravém jídle z důvodu znečištění moří a o jejich nedostatku. Úbytek masných produktů tak je všem vysvětlen a jeho reálné uvedení do reality už začalo. Postupně bude stále více článků v médiích vysvětlujících nám, jak je maso nezdravé, narazíme na zvyšující se počet návodů, jak si vytvořit vynikající pokrm z nějaké rostliny a dozvíme se, že hranolky a osmažená cuketa jsou zdravější než steak. Ideologové jdoucí proti CO2 samozřejmě ignorují skutečnost, že právě na tomto plynu jsou rostliny životně závislé. Všimněte si například, jak se daří stromům podél německých autobahnů.

  Unikátní ukázkou demence je poté snaha vyrábět syntetické maso v laboratořích. To má smysl v kosmickém programu, nikoliv v běžném životě. Na pastevectví jsou založeny kultury některých národů, zemědělci po celém světě po mnoho generací hýčkají své chovy, a poté přijde skupina bláznů a vymyslí si, že změní status člověka všežravce a na příslušníka rodu vegetariánů. Už to, že muslimové nejí vepřové, vyžaduje určitou míru přemýšlení, co je k tomu dovedlo, ale když vysledujeme jejich přístup k ženám, tak dojdeme k názoru, že jsou prostě jiní.  Ale proč bychom my měli jíst místo řízků, steaků a šunky cuketu, dělat mléko z brambor a ládovat se sójou? To prostě nemá žádné opodstatnění. Evropská unie už zasáhla do českých zabíjaček, jejím úředníkům už je jedno, zda li masné výrobky obsahují maso, což vyhovuje chemikům v potravinářských koncernech typu Kosteleckých uzenin, samozřejmě vzniknou kvóty a opatření pro zemědělce, které přinutí své chovy z ekonomických důvodů uzavřít, a nakonec všichni zezelenáme, onemocníme z důvodu nedostatečného příjmu bílkovin a v úplném závěru chcípneme hlady. To vše jen proto, že jsme se vydali na slepou cestu a včas stavitelům nezabránili v jejím budování. Jde o další etapu cesty lidstva do propasti.

Jindřich Kulhavý