Jak vypadá kompromis?

  Stojí proti sobě dva kandidáti. Korčok znamenající v případě zvolení jen pokračování linie založené Čaputovou, tedy liberálně směřující sluha Západu v sídle slovenských hlav státu, stojí proti Pellegrinimu, gayovi ze současné vládní koalice vedené vcelku drsným chlapem Robertem Ficem. Ten ho v prvním kole nijak zvláště nepodporoval. Důvody mohou být přinejmenším dva. Jedním je jistá vychytralost Pellegriniho při vzniku vládní koalice, přičemž získal více ministerských postů, než by mu příslušelo při přihlédnutí k výsledkům voleb. Druhým pak může být Pellegriniho sexuální orientace, kterou u představitele státu následně může připadat Slovensko některým neunijním partnerům směšné. Přestože si řada z vás může říct, že v současné době je být teplým normální, ve skutečnosti má v sobě lidstvo zakódovanou sounáležitost mezi mužem a ženou a jejich soubytí je stále prioritní. A mimo přihřátou Evropu a zvrhlé USA, Kanadu a Austrálii ještě mnohem více. Z historických zkušeností vždy vyšší nárůst homosexuality znamenal konec určité civilizace (starověké říše - Řecko, Řím). A my nyní směřujeme k podobnému scénáři.

  Konzervativní Slováci  jsou tedy v bodu, kdy budou ze svého pohledu řešit větší zlo. Přitom už v prvním kole měli možnost volit mnohem efektivněji. Na 3.místě  skončil Harabín,  a to není žádný hlupák, svými názory prokazuje mnohem větší přehled a čistou hlavu.  Byl by možná vhodnou osobou, byť má svou minulost. Prounijní část Slovenska z něho měla osypky, takže volila Korčoka, konzervativci mu hlas dali a Pellegriniho volilo příliš z těch, kterým uhlazený politik prostě něčím vyhovuje. Slováci si vybrali své favority, a teď ponesou následky. Liberál nebo gay? Poskakování pod eurounijní nebo duhovou vlajkou? I pro Fica to musí být dost tvrdý oříšek. A přiznejme si, že mu není co závidět. Ano, tady už půjde o velký kompromis.

  I u nás budeme řešit něco podobného. Jestliže někdo nyní skutečně válcuje protivníky z politické scény, pak jsou to Kateřina Konečná a Filip Turek. Bohužel je Konečná členkou a předsedkyní KSČM, což v mnohých vzbuzuje jistý odpor. Kdyby komukoliv z nás bojujících kdysi proti komunistům nebo stojícím na ulicích už v lednu 1989 a oslavujících listopad téhož roku řekl, že o 35 let později bude názorově pro pravicové voliče nejpřijatelnější předsedkyně komunistů, asi bychom si klepali na čelo. Odpor proti vládě vedené předsedou ODS Petrem Fialou, tedy strany vzniklé  mimo jiné z iniciativy dalšího současného kritika směřování České republiky Václava Klause, představuje na první pohled křehká blondýnka s naprosto bezprecedentními názory jdoucími proti likvidační bruselské politice. A nebojí se tak vystupovat nejen u nás, ale ani v Evropském parlamentu. Rozhodně brání zájmy českých občanů více, než europoslanci z vládní koalice a z ANO, které lze všechny považovat za poskoky liberálního Bruselu.

  Také Filip Turek ze subjektu Motoristé sobě přináší určitou naději pro návrat rozumu, logiky a živočišného mužství do naší společnosti. Jde na to přes Green Deal a  jeho naprosto správnou a oprávněnou kritiku. Z vystupování Turka čiší sebevědomí, inteligence a velmi často se pozastavuje nad hloupostí současné politické garnitury. Bohužel při hledání partnerů do voleb sáhnuli Motoristé sobě k partnerství s Přísahou Roberta Šlachty. Nejsme si úplně jistí, zda toto spojení bude přínosné, asi logičtější by bylo spojení například se Svobodnými, kde vnímáme velmi dobře prezentace ekonomky Šichtařové. Tato protiváha mediálních ekonomických hvězd by v odborné spolupráci s Konečnou, Turkem profesorem Ševčíkem, docentkou Švihlíkovou a pár dalšími skutečnými odborníky z více oborů nabízela vynikající alternativu, bohužel je však nikdy pohromadě asi nikdy neuvidíme. Dát hlas Konečné či Turkovi je tedy také jistým kompromisem, byť bychom je velmi rádi viděli na vysokých postech naší politiky. Část z nás do toho půjde, ale bude to stačit na to, abychom je katapultovali tam, kde se za nás budou prát?

  Život klade otázky a mnohé překážky. Správně se rozhodnout je někdy složité a těžké. Kdybychom byli na místě Slováků, Korčok by náš hlas stoprocentně nedostal, protože to je jen další poskok EU. A Pellegrini? Slyšíte to skřípění zubů? Přeci jenom nám duhová vlajka doma viset nikdy nebude. Ten kompromis je prostě drtící.

  Jindřich Kulhavý