Je to guma

  Ke konci roku se má v rámci Evropské unie rozhodovat o mnoha podstatných záležitostech a nás tam nakonec budou zastupovat lidé nemající k tomu již mandát. To vše především díky zvůli nastrčeného klauna, jehož jediným pozitivem je vcelku solidní vzhled a klidné vyjadřování. Pokud tyto dvě vlastnosti mají být nominací na hlavu státu, pak je Petr Pavel vcelku ideální volbou. Bohužel zbytek požadavků na prezidenta ho jaksi míjí a jeho ochota podřizovat se zájmům jiných z něj dělá nevhodného pro reprezentaci České republiky. On však s Kolářem v zádech jde ještě dále a přistupuje k plnění povinností s vyloženě armádním způsobem. Jestliže byl zvyklý velet vojenským jednotkám, pak si svou současnou roli plete s důstojnickou minulostí. Jestliže jiný vojenský hodnostář a náčelník Generálního štábu Řehka prohlásil, že se armáda nezodpovídá politikům, ale pouze občanům České republiky, pak ani Pavel nemá pocit, že by měl reflektovat Ústavu a postavení Sněmovny.

  K čemu tedy byly volby? Zdá se, že šlo pouze jen o další průzkum veřejného mínění, ve kterém výsledky napověděly, že Fialu & spol. většina spoluobčanů nechce. Ale to je vše. Vítěz vzešlý z nich není ničím jiným než prosebníkem před branami Hradu. A nová koalice skupinou čekatelů, přičemž loutkovodič a generál chtějí posuzovat, kdo z nich bude vpuštěn jednou někdy do Strakovy vily na Úřad vlády. Přestože volby měly určit, komu lidé věří, Pavel si uzurpuje právo vybírat mezi kandidáty a určovat, kdo je dle jeho subjektivních pocitů vhodným k převzetí ministerstva. Navíc má premiérem jmenovat svého soupeře z posledního klání o prezidentský úřad, jehož porazil velmi těsně, tedy pokud skutečně zvítězil a nepomohla mu k tomu některá z fint sčítacího systému hlasů. Ego stosedmičkového důstojníka je tak dalším faktorem ovlivňující sestavení vlády a postavit do jejího čela jednoho z nejúspěšnějších a nejtvrdších podnikatelů v zemi může být solí v očích sběratele zážitků obývajícího momentálně Pražský hrad.

  Vše výše uvedené uvrhá naší zemi do chaosu. Státní rozpočet z pera Zbyňka Stanjury připomíná paskvil mající za úkol ještě více zkomplikovat předání vlády. Média mezitím burcují proti vítězům voleb a místo informací o pokračování vyšetřování kauz spojených s bývalou vládou a vzniku dalších obřích korupčních kauz se zabývají hledáním čehokoliv na potencionální členy nové vlády. Pokračují v propagaci ukrajinského nacistického režimu bez ohledu na obrovskou defraudaci  (to není korupce) peněz určených na „pomoc“ ukrajinské armádě ze strany vedení tamního režimu. Nově to skolilo nejbližší spolupracovníky kamaráda Petra Pavla Zelenského. Tentokrát samotného Jermaka. Za hranicemi už je i tamní ministryně energetiky či správce bitcoinové peněženky samotného kyjevského diktátora. Kdy to semele kokain šňupajícího Zelenského, to je otázka, nicméně pokračující podpora ze strany Pavla je ukázkou ztráty smyslu pro realitu, kterou se prezentuje hradní pán.

  Zvláštní je pasivita Babiše. Možná jde o zákulisní hru, jak prezidenta zesměšnit, ale zatím se to vše tváří jako výhra Hradu. Petr Pavel si dělá, co chce, jeho pozice vypadá neochvějná a Babiš se ani nesnaží prorazit jeho blok. Přitom Ústava mu dává možnosti. Například využít práva posvětit vládu Parlamentem poté, když prezidentem odsouhlasená skvadra vícekrát neprojde a skončí v demisi. Pak by si mohl Babiš sestavit konečně svůj tým včetně obejití požadavku generála na řešení vlastního střetu zájmů, který, jen tak mimochodem, vůbec nemá prezident právo posuzovat. Neustálé omílání tématu Turek už je trapné, protože na naší politické scéně je tolik grázlů, že nějaké překročení rychlosti či silnější výroky z postpubertální doby Turka jsou naprosto bezvýznamné příhody. To Pavel má másla na hlavě mnohem více a další přibývá.

  Turek sám udělal chybu v tom, že si měl do vyřešení této taškařice podržet post europoslance. Trochu to prokaučoval a podcenil mocenskou hradní kliku. Přesmyčka z Ministerstva zahraničí na ochranu životního prostředí pobavila, nicméně ničemu nepomohla. Z našeho pohledu prostě měla koalice 2x sestavit pro generála vládu, která mohla okamžitě podat demisi a zbytek nechat na Sněmovně. Vše by se urychlilo, Pavel by zůstal jako kůl v plotu a Babiš by dosáhl svého. Nechceme předsedu ANO podceňovat, ale zatím si nechává diktovat tempo. Prezident je bývalá guma, která si uchovala návyky. Čas běží, Rychetský jim radí a média vykonávají špinavou práci. Jsme pro smích polovině světa, ta druhá netuší, že existujeme. To fakt není k zasmání se.

Jindřich Kulhavý