Kam jít?

  Přestože se zdá, že hlavní tíhu bojů a jejich následky ponesou obě znesvářené strany, angažovanost Západu se otočí i proti němu samotnému. Vzhledem k rozsáhlému nerostnému bohatství vlastněném Rusy se může stát, že absence žádaných surovin na světových trzích a neochota prodávat je západním firmám či státům chovajícím se nepřátelsky dolehne na Západ mnohem více, než si dosud myslí. Nejde jen o ropu a plyn, týká se to i železné rudy, uhlí, hliníku, zlata, obohaceného uranu, pokračovat by se dalo ještě dlouho. Navíc je třeba si uvědomit, že Rusko zákazníky bude mít vždy, Čína a Indie jsou bezedné, Maďarsko a Srbsko se budou na zahraniční obchodu Ruska také nadále podílet, i když tyto dva státy nikoho svými objemy nevytrhnou. Rusko je však vážené ve všech zemích, kde nemají z důvodu špatných zkušeností rádi Spojené státy, což se týká Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Můžeme se stokrát ohánět vyspělostí Západu, ten ale bez paliv a energie svůj vyšší standard neudrží.

  K problémům Západu přidejme i liberální politiky zabývající se šílenými ideologiemi, které už ze své samotné podstaty působí destruktivně na celou společnost. Patří sem Green Deal vycházející z alarmismu ekologických aktivistů a z naprosto zcestných tvrzení o oteplování planety ignorujících historický vývoj změn podnebí nakonec přetavený v politicko-ekonomický nástroj vedoucí k devastaci všeho, co nám dělalo život příjemnějším. Najdeme zde i zvyšující se nedostatek výrobních kapacit elektřiny, bez které si současný život neumíme představit. Great Reset je obrovským přelitím majetku roztroušeného mezi lidmi směrem k nejužšímu kruhu nejbohatších elit. Další úchylností je snaha získat totální kontrolu nad vším, co děláme. Všechny ty kamery, platební terminály a karty, QR kódy, mobilní telefony s určováním polohy a uzpůsobené k nepřetržitým odposlechům, sledovací zařízení v autech vycházejících z GPS modulů, satelity schopné vyfotit krabičku od cigaret vedou k naprosté ztrátě soukromí a svobody. A pokud k tomu přidáme ještě nedostatek plynu, pohonných hmot a naprosto uspěchanou elektrifikaci dopravy, je vcelku jasné, že se Západ řítí z kopce bez brzd.  A to tu je ještě covidhysterie, která se může rychle změnit v řádění mnoha dalších epidemií, ostatně Bill Gates už se k tomu vyjádřil ve své nové příručce, jak s nimi ,,zacházet“. Navíc postupně spějeme k změnám volebních systémů. Když slyšíte Pekarovou Adamovou říkat, že se musí zrušit přímá volba prezidenta, protože si lidé volí, koho chtějí, je jasné, že se pokusí zrušit volby jako takové úplně.

  V kontextu s výše popsaným se plno lidí zabývá tím, kde by se dalo ještě žít s radostí a vědomím absence všech těchto plánovaných změn. Přestože se naše planeta zdá být dostatečně prostorná, opak je pravdou. Zvláště tehdy, máte li přání žít navíc v teple, u moře, v bezpečné zemi. V tu chvíli řešíte velmi složitou tajenku. Existuje vůbec takové místo? Nesmíme zapomenout ještě na jednu věc. Tou je chování vlád za doby covidu. Přišli jsme tak o pár dalších destinací, ve kterých byste si ještě nedávno přáli se vyskytovat. Takže covid v podstatě vyřadil z dříve uvažovaných zemí vhodných k případnému vystěhování v případu, že tu Pětikoalice ještě chvilku vydrží, například Nový Zéland a Austrálii, Filipíny a Malajsii, částečné Thajsko. Kanada je diktátorským režimem. Nebezpečné státy jsou především v Africe, Střední a Jižní Americe.

  Malebné ostrovy jsou obsazené nebo vhodné tak k dovolené, nikoliv k stálému žití. Kde jsou muslimové, mohou být konflikty náboženského a kulturního rázu. Na Srí Lance jsou problémy ekonomické, také je nedostatek elektřiny. JAR je od doby, kdy v ní vládnou černoši, velmi nebezpečná. Na mnoha místech hrozí přírodní živly. Zůstat v Evropě však nic neřeší, byť si lidé kupují nemovitosti v Chorvatsku, Španělsku či Itálii. Nicméně tam, kde je EU, dalších sto let tráva neporoste. Řešení není ani Maďarsko, protože Orbán tam nebude věčně a Brusel udělá vše proto, aby mu znepříjemňoval život, případně si počká, než se k moci dostane někdo Evropskou unií zkorumpovatelný.

  Najít místo na světě, kde by člověk žil s radostí, bez existenčních a bezpečnostních problémů, navíc s možností rozvíjet um svých dětí, není snadné. Zato míst k nežití je stále více a bohužel k nim patří poslední dobou i naše republika. Příspívá k tomu nejen naše naprosto neschopná a zaprodaná vláda neřešící žádné zásadní vnitropolitické a ekonomické záležitosti, připravená navíc udělat doslova vše, co si přejí v Bruselu, ale i samotná existence EU a jejího demagogického a ideologiemi ovlivněného vedení. Nad tím vším cítíme ještě zápach peněz a nenasytnosti elit. Máte tedy svůj vysněný ráj, nebo jste rezignovali a dožijete v tom bahně tady?

Jindřich Kulhavý