Vysvědčení není vždy objektivní

25. 06 2015

  Dnes si většina školou povinných dětí přinese ze školy vysvědčení. Tento dokument může plno z nich nějak ovlivnit život, dovést rodiče k šílenství i k překvapivému uspokojení. Je to vše však skutečné vyjádření schopností potomka, nebo může být něco jinak?

  Číslice na předtištěném formuláři se znakem Českého lva (předpokládám, že tak vysvědčení stále vypadá), mohou vystihnout pouze část toho, co ve Vašem dítěti je. Biče odshora dolů zdaleka nevytváří jistotu dobrého uplatnění v dospělém životě. Pravděpodobnost, že jde o genialitu zajišťující kariéru špičkového vědce, bankéře, lékaře nebo politika, je relativně malá. Takový výsledek spíše svědčí o jisté sympatii pedagogů k studentíkovi, a také o jeho svědomitém přístupu ke studiu.

  Jaká je však realita? Většina těch úspěšných jsou nazýváni šprti. Někdy jde o určitou závist ostatních, ale stejně často si jedničkáři vyslouží kvalitní hodnocení tím, že se prostě šrotí. Jen málokteří zvládají učivo s úsměvem a časem tráveným i mimo učebnice. Přitom právě ti na tom budou v pozdějším životě daleko lépe, neboť u nich nejde o schopnost vydržet u knihy, ale o přirozenou inteligenci.

  Další skupina jsou ti, kteří proplouvají s relativním poklidem někde uprostřed. Ve svém životě stíhají sportovat, cestovat s rodiči, chodit do kina a studijním výsledkům se v jejich okolí přikládá rozumný význam. To i v této době tvrdé konkurence, často jde o dobré sportovce a možnost budoucích úspěchů se tak dělí na pracovní i sportovní kariéru. Mohou být kapku bohémy, takže ani oblast kultury není bez možných adeptů na popularitu. Rozhodně se však v budoucnosti neztratí.

  Průšviháři to mají těžší. Pedagogové je mají v určité škatulce a opustit ji je většinou nemožné. Stávají se často přímo terčem jejich pozornosti, ne vždy úplně oprávněné, nicméně s chováním se často veze i prospěch a naopak. Někdy jde o duševní lenost bránící se učit, jindy o systematickou nechuť se podřizovat, lecos ovlivní i okolí a jeho kvalita, přístup ke škole a výchově jako takové. Pořád však není nic ztraceno, určité procitnutí je vždy možné.

  Až potomci dorazí domu s deskami v ruce, někteří s obavami, jiní s pohledem lovené zvěře a zbytek v pohodě, vzpomeňme si na naše příchody v poslední den školy, také si musíme připomenout  to, že ne každý učitel nás měl rád a dle svých subjektivních pocitů nás dokázal buď osolit, nebo naopak přimhouřil obě oči. Berme to vysvědčení s nadhledem a nechme ty syčáky užít si dva měsíce volna bez stresu ze školy, i když bychom si tak dlouhou dovolenou zasloužili i my samotní. Nu což, jednou naše děti také zestárnou a budou závidět svým synům a dcerám. Tak fajn prázdniny.

J3.K

Speciály

Tipy