Dnes trochu atypicky

  K procházce. I pes má svou potřebu a pole i louka mi přijdou jako přírodní prostředí, ve kterém mimo mého psa žijí králíci, zajíci, bažanti, kuny, kočky a donedávna i nutrie a další „havěť“. Až dosud mne opravdu nenapadlo při venčení v této lokalitě řešit úklid exkrementu a jeho vyhledávání s pytlíkem v ruce uprostřed polnosti. Navíc toto rozlehlé místo navštěvuje více majitelů psů se stejným přístupem. Včera nás z dálky sledoval pár mladých přistěhovalců do nedalekých domků majících svého naleštěného boxera na kšandách a když viděli mého bílého vlčáka provádět tělesnou očistu a zjistili, že se mnou tento úkon nic nedělá, začali na mne pokřikovat, nechť po něm uklidím. Upozorňuji, že si na místo nechodí hrát děti, cestičku si vyšlapali pejskaři a pověstných hovínek je tam mnohem více a pravidelně je likvidují hovniválové a podobní přírodní sběrači. Je to prostě příroda.

  Když jsem ho poslal do háje, začal si mne natáčet na mobil, a nakonec volal na městskou policii. Páreček mne začal sledovat do doby, kdy se asi dovolali a policisté jim řekli cosi podobného jako já. Nechtěl jsem konflikt hrotit, kvůli pitomcovi nepřijdu o zbrojní průkaz, byť by asi v tu chvíli bylo lidsky obhajitelné ho intenzivněji odpálkovat, a protože to v jednom týdnu byl druhý člověk řešící kolem mne problém bonzováním a natáčením (ten předešlý se týkal manipulace s eternitem v zaměstnání na stavbě a úprk zástupce stavebního úřadu majícího zakázku na starost  pro zaměstnance hygienické stanice a jeho zklamaný obličej po ujištění, že je vše v pořádku a pokuta za to nebude, se nedá zapomenout), přišlo mi, že se vracíme do dob STB a udávání. Mobily navíc svými možnostmi natáčet kdykoliv tuto činnost doslova podporují.

  Předesílám, že psí hovínko na cestě, ve městě nebo na botě také nesnáším, nicméně že bych se z toho skládal, to asi ne. Osobně bych si psa v městské lokalitě ani nikdy nepořizoval, ale chápu lidi, že jim blízkost psího přítele mnohé přináší i tam. A pytlíky v obci považuji za běžný doplněk. V přírodě jde ale prostě o volný prostor pro všechny. A spíše si všimnete papírového ubrousku, který použil člověk v podobné situaci a při stejné akci, kdy prostě veřejné WC nebylo v dosahu.

  To vše bych přešel nebýt hysterie mladého páru (no něco pod 35 let)  a jeho iniciativní snahy řešit problém. Předpokládám, že progresivismus z nich čišící a dovolávání se pomoci strážníků je předurčuje být spokojeni v direktivním systému Evropské unie. Nevím proč, ale úplně jsem viděl jejich elektroauto napíchlé na kabely z fotovoltaiky, Green Deal je pro ně možná mantrou a pokud nevolili Pavla a Pětikoalici, přeběhnu nahý náměstí. Trochu jsem jim i přál tu romantiku s pytlíkem v ruce a jejich psovi žaludeční potíže a slušný průjem. Pravdou je, že když se jejich černý naleštěný boxer přiblížil k mému rozcuchanému Švýcarovi, ten si vzpomněl na mladá léta, olíznul se, zlověstně zavrčel a asi by ho sešrotoval. Jen se mu nechtělo se špinit a v klidu se na pokyn otočil a odešel. I přes půlkilometrové pronásledování dvojicí při přechodu do lesa.

  Přemýšlím, kde se v lidech bere neustálá nenávist, potřeba všímat si jiných, obracet se na policii i s naprostými nesmysly. Odpovědí je celospolečenská atmosféra. Média jdou po části politické scény s nebývalou agresivitou, zatímco jinde tolerují vše. Kdybych se k pánovi vyjádřil ukrajinsky, možná by mi nabídl, že to uklidí sám. Přišel odněkud, nastěhoval se do domu v místě, kde donedávna byla příroda, přitáhnul městské manýry, místo dětí si s osobou vedle něj se vyskytující pořídili psa a uvědoměle rozdávají rozumy. A já nakonec musím souhlasit s Turkem. Bohužel některý politik musí vážit slova a opatrně se vyjadřovat tam, kde opozice a novináři mohou adorovat například nacismus či rozpad České republiky, urážet, vyzývat k likvidaci, zatímco dotyčný sdělující potřebu vyčistit úřady a svět od parazitů a aktivistů je nucen se omluvit.

  Žijeme ve zvrácené době s nemocnými lidmi a s absencí zdravého rozumu. Vnímám to všude. Na silnicích, chodnících v obchodech, v zaměstnání a venku v přírodě. Těch parazitů nic neprodukujících a neznalých je stále nějak více. Vyrostl jsem v jiném prostředí. Ne, socialismus mi opravdu nechybí. Ale to, co se z lidí stalo nyní, ani tenkrát nebylo. Vracíme se obloukem k totalitě, buzeraci, nesvobodě. A k bonzování, které je technologicky mnohem dokonalejší. Už na tomto světě nejsem šťastný.

Jindřich Kulhavý