Proč nenechat indoktrinaci na školách v klidu pokračovat?

  Kdysi tolik obávaná šikana mezi žáky se změnila v teror některých pedagogů vůči žákům a rodičům, kteří nejsou ochotní stát v pozoru a poslouchat na slovo. K nenávisti vůči jednotlivcům stačí odmítnutí praktik, kdy do škol dochází pochybní ,,psychologové´´, případně jsou po kursu součástí pedagogického sboru. Každý trochu jinak se tvářící žák (ano, většinou jde především o chlapce) se stává středem pozorování a snahy začlenit ho do kolektivu a udělat z něj součást homogenní masy. Je nepřípustné, aby měl někdo například vůdčí schopnosti, nebo nějak jinak vystupoval z řady. Nikdo už tu nemá zájem o existenci vyložených individualit, především školní osnovy v rámci inkluze se snaží srovnat úroveň všech do jedné lajny. To se týká jak vzdělání, tak i chování. Je jednodušší utlumit dobré, než vyzdvihnout špatné. Tím se také vysvětluje nižší vzdělanost mládeže, to i přes množství vysokých škol, a nedostatek skutečných osobností jak v běžném životě, tak i ve sportu. Dříve průměrní tak sice mají možnost vynikat, daří se to však pouze na vnitrostátní úrovni.

  Po zavedení pravidel, která určují, kdo je hodný a kdo ne, nastoupila indoktrinace ze strany proniknuvších elementů do sféry školství. Ve chvíli, kdy se rodiče bojí pozdvihnout hlas a děti pod strašákem kázeňských postihů často mlčí, nastupuje snaha o další pokračování v převýchově a předurčování toho, co je správné a co nikoliv. Vzhledem k popularizaci a momentální finanční výhodnosti multikultirismu je směřování naší mládeže jednoznačné. Důkazem jsou předvolební průzkumy na školách, z jejichž výsledků vycházeli nejlépe Top09 s Dominikem Ferim a Piráti. Samozřejmě lze pochybovat o přínosnosti podobných průzkumů, když vzhledem k nezájmu mladé generace o politické dění po ní někdo chce podobný názor, ale i tak jde o alarmující nastavování toho, co se bude jednou dít, až se ze studentů stanou voliči. Navíc jde o celoplošnou likvidaci tvorby vlastních názorů vycházejících z prostředí rodiny, ve které děti žijí. Přetavování skutečností v něčí prospěch, a je jedno, jde li o politickou stranu či mezinárodní doktrínu podpořenou neomarxistickou filosofií, je vstupováním školy do sféry, která rozhodně patří především rodičům.

  Vnucování multikulturního chápání světa je bohatě dotované státem a neziskovým sektorem. Smutné je, že na tuto činnost plyne velká část z až 16ti miliard, které státní pokladna uvolnila směrem k neziskovkám. Přidáme li soukromé investice ze strany Sorose a jeho fondů, dále vybrané peníze předurčené na charitu, ale použité jinak, je vcelku pochopitelný počet různých projektů směřujících na výchovu nových příznivců likvidace národních států, jejich hranic a hodnot spojených s vlastenectvím a národní hrdostí. Zájmy lídrů Evropské unie a levicových sil v USA i samotné OSN směřují k novému umělému přerozdělení světa, které by změnilo ekonomické parametry Evropy a udělaly z ní výzkumnou stanici a zdroj příjmů zároveň. Za laboratorní bílé myši jsme byli vybráni my Evropané. Což si bohužel na nižších stupních politiky příslušní úředníci pravděpodobně neuvědomují a slouží svým pánům pracujícím na postupné likvidaci světa takového, jaký jsme doposud znali. A pomoci jim v tom mají naše děti, které si ve svých školách připravují.

  Výsledky voleb ukázaly na naprosto zcestnou ideologii, která se díky mládeži dostává do reality. Levicové Pirátské straně spojené názově s Antifou stačilo minimum snahy k tomu, aby se stala parlamentní stranou. Její prosazování médii a tlak zdola právě na školách patrný způsobily nebývalý nárůst počtu jejích podporovatelů, přestože právě Piráti stojí o multikulturní svět. Střední generace tentokráte opravdu zaspala, nezachytila včas nástup podobných nálad a už možná nedokáže zabránit tomu, aby si mladí pod sebou nepodřezávali větev. O to větší obdiv patří těm, kteří tvrdohlavě bojují se státní a školní arogancí, přes značná rizika vychovávají své děti k individualitě, tvorbě vlastního názoru a preferují vnímání státu jako domova. Otázkou je, nakolik dokážou zabránit nevratným změnám kolem sebe. Volby ukázaly, že už je možná pozdě.

J3.K