Česká televize nemá důvěru?

  Českou televizi samozřejmě ovládali před listopadem 1989 komunisté, kteří pomocí různých manipulací s pořady a zpravodajstvími ovlivňovali národní podvědomí. Jen málokdo si tehdy dovolil zažertovat na úkor vládnoucí dělnické třídy zastoupené úspěšnými a všehoschopnými aparátčíky. A když už se to stalo aspoň podprahově, bylo otázkou času, co se s dotyčným stane. V rušných létech 1968 – 69 si pár redaktorů a dalších zaměstnanců státní televize dovolilo sympatizovat s národem, na což samozřejmě v následujících létech doplatili. Nicméně tato tehdy jediná stanice dokázala vyprodukovat nejednu hvězdu, které zářily z obrazovek po dlouhé roky. Což platí i o moderátorech, především sportovní komentátoři dosahovali solidní úrovně.

  Porevoluční období mohlo nastartovat novou etapu v chodu veřejnoprávního média. Vznikající konkurence způsobila jistý tlak na největší český mediální kolos, čehož mohlo být využito k zvýšení úrovně. Místo toho se zvedly především povinné koncesionářské poplatky, jejichž placení je v dnešní době reklam a komerčních projektů pouhou zlodějnou. To platí jak pro rozhlas, tak i pro televizi. Paralera mezi těmito dinosaury je zjevná. Český rozhlas z mladších ročníků už asi neposlouchá nikdo, žije spíše z příznivců opravdu starší generace a těch, kteří se považují za intelektuály. S ČT je to trochu složitější. Široké spektrum jednotlivých podstanic by mohlo teoreticky lákat mnoho diváků otrávených lacinými seriály z produkce komerčních stanic. Proč tomu tak úplně není?

  Bohatstvím České televize jsou její bohaté archívy. Otázkou je, nejsou li zároveň morem. Neustále se opakující pořady vyplňující celodenní vysílání už ani nemohou bavit. Nejde jen o mnohokrát viděné pohádky, ale i o dvacet let staré cestopisy popírající bouřlivý vývoj ve světě za uplynulá dvě desetiletí. Také již pro časté opakování nepříliš úsměvné scénky a historky z kdysi originálních tv show se vracejí do vysílání ČT s železnou pravidelností stejně, jako historické kriminální zápletky. Novinky se nedaří většinou uvádět ani v hlavním vysílacím čase, je jich žalostně málo, což při rozpočtu kolosu je s podivem. Snad jen Marek Eben dokáže oživit svým hlasem oblíbenou taneční soutěž.

  Daleko nejsmutnější však jsou dvě části vysílání. Jednou je ČT D, které je určené dětem. Některé pořady jdou ruku v ruce s trendem, kterým je výchova k multikulturnímu životu. Snaha působit na vnímání dětí hraničí občas s potřebou vyhodit televizní přijímač na smetiště. Podobně, jako se neziskovky snaží útočit na ty nejmladší ve školním prostředí, zavlékají podobné móresy i mezi nejmenší diváky. Vychovávat podvědomí je tím nejzákeřnějším pokusem změnit myšlení budoucích občanů této země.

 Druhým je poté ČT24. Objektivní zpravodajství je něčím, čeho jsme se nikdy nedočkali. Ani rok 1989 nic nezměnil. Po přesunu významných komunistů do jisté ilegality začala glorifikace Václava Havla a jeho okolí. Nová vládnoucí garnitura převzala způsoby té staré odcházející, k čemuž ji pomohla pravděpodobná dohoda o smírném přesunu moci a jistá bezpáteřnost pracovníků v médiích. Předpokládaná apolitičnost moderátorů zpravodajství vzala tak záhy za své a tendenční vysílání se rozjelo na novo, ovšem s daleko vyšší spotřebou peněz. Poslední generace pracující ve státním molochu na své nemorálnosti usilovně zapracovala, přebíráním upravených a zfalšovaných informací od CNN a dalších podobně zaměřených světových televizních stanic dosáhla svého smutného vrcholu. Zvláště v době migrace a voleb v několika částech Evropy a v USA se ukázalo, že nestranné zpravodajství je v podání ČT naprosto nedostatkovým zbožím.  ,,Odborníci´´, kteří jsou zváni do diskuzí, jsou samozřejmě vybíráni velmi pečlivě tak, aby zapadnuli do schématu. Pokud se omylem objeví někdo jinak smýšlející, je buď rázně moderátory umlčen, nebo se na obrazovku už nikdy nedostane. Je neuvěřitelné, s jakou vervou se snaží Česká televize manipulovat s vědomím nás všech. A nastoupený trend rozhodně jen tak neopustí.

  Na závěr je třeba konstatovat, že jedinou trochu světlo výjimkou je ČT Sport. Ani ne tak schopností přinášet vše zajímavé, plno skutečně interesantních událostí skončilo na jiných stanicích, ale například sportovní komentátor Jaromír Bosák je skutečným profesionálem, jehož je radost poslouchat. Bohužel se zdá, že platit koncesionářské poplatky kvůli jednomu moderátorovi a několika jeho kolegům je asi opravdu zbytečný luxus.

J3.K