Právě se nacházíte:

Cesta na Hrad se plní

22. 11 2019

www.inadhled.cz   Ač prezidentský úřad se zdál být pro mnohé pouze reprezentativním postem, ze kterého lze jen minimálně ovlivňovat domácí a zahraniční politiku, naši poslední tři prezidenti dokázali, že ne vše je tak jednoznačné. Tři naprosto rozdílní vládci Pražského hradu vtisknuli své době jistý charakter, přičemž nelze tvrdit, že by kdokoliv navazoval na práci svého předchůdce.

  Václav Havel měl při vstupu do nejvyšší politiky jasný úkol. Respektive měl zásadní úlohy dvě, bohužel obě splnit nemohl. Tou první bylo předpřipravené zadání převzít moc a udělat to tak, aby se komunisté nestali obětí lynče. Zvládl to mistrovsky. Okamžitě po 17.listopadu se rozjely skartovačky a než bys řekl švec a něco vyhrabal, byla většina bývalých komunistů, svazáků, spolupracovníků STB a jejích agentů čistá, jako lilie. Republika se vcelku logicky odklonila od Sovětského svazu, aby vzápětí se stejnou naivitou vlezla do područí Spojených států. V té době obdivovaných a následné návštěvy vrcholných představitelů Spojených států jsme brali jako zadostiučinění. Vrcholem této doby bylo odsouhlasení ,,humanitárního´´ bombardování Srbska a uznání samostatného Kosova od Srbska odtrženého.

  Druhý úkol, který Havel dostal od občanů se nemohlo tedy podařit splnit ani trochu. Tím bylo vypořádání se s komunismem, potrestáním lidí podílejících se na represi a v podstatě zabránění komunistům v dalšímu ovlivňování života u nás. Místo toho se řada bývalých komunistů usadila na důležitých postech v širokém politickém i podnikatelském spektru a bývalé členství v KSČ nebylo žádnou překážkou. Řada z exčlenů KSČ dosud vládne, to i v případu Andreje Babiše. Obrovský náskok, který komunistům zůstal, byl přetaven v moc a peníze. Havel zpočátku tvrdil, že prezidentský post opustí po prvním volebním období, ale nakonec v něm zůstal po tři, tedy pokud rozdělujeme jeho působení ještě v spojeném Československu, a poté též v již rozděleném státu. Měl totiž skutečně moc práce spojené s prolomením Benešových dekretů, obstaráním dobrých míst pro přátele a prosazováním liberální proamerické politiky. To i přes svůj razantně se zhoršující zdravotní stav. Velkým pomocníkem a rádcem mu zůstávali kníže Schwarzenberg a podnikatel Bakala. I přesto všechno má Havel svatozář a je dáván za morální vzor. O tom, že to byl v podstatě velmi vychytralý člověk, jeho fandové slyšet nechtějí.

  Jeho následovníkem se na další dvě volební období stal Václav Klaus. Politik, ekonom a jeden z otců kuponové privatizace. Jestliže spojení Havel, Schwarzenberg a Bakala bylo typické pro předchozí roky, je Klaus více spojován s PPF podnikatele Kellnera. Václav Klaus byl v naší nedávné historii u všeho důležitého, nicméně jeho časté spory s Havlem patřily k dennímu koloritu a jeho zvolením tak lidé dali najevo, že náhrada snílka, který však dokázal za zavřenými dveřmi velmi účinně využívat svého vlivu k vlastnímu prospěchu, za pragmatického ekonoma postrčí hospodářsky Českou republiku vpřed. Klaus však vládnul v době, kdy proti němu stáli relativně silní lídři a musel bojovat s posthavlismem. Zastánci pořádků zvyklí na protěžování svých osob Havlem prostě Klausovi život neulehčovali a v zádech měli mediální Bakalův dům. Nicméně doba ještě nebyla tak třaskavá a Václav Klaus nebyl pod takovou palbou, jako jeho následovník Zeman. Jeho spojování s divokou privatizací a na nějakou dobu zhasnutí světla, aby po opětovném otočení vypínačem byl stát přerozdělen, má za následek častou dehonestaci, která se přenáší neoprávněně i na jeho syna. Jisté je, že prognózy Václava Klause vychází a na řadu nyní tak tíživých problémů upozorňoval dávno před tím, než přišly. Také amnestie spuštěná na závěr vlády Václava Klause nebyla ani zdaleka tak divoká a nebezpečná, jako ta poskytnutá Havlem.

  Miloš Zeman, prognostik, expředseda jedné ze dvou kdysi nejsilnějších stran a politik schopný jít na dohodu i se svým odvěkým sokem Klausem, pojal prezidentský úřad jako silový post. Přestože i za nim se táhne řada pochybností spojených s ekonomickou a hospodářskou kriminalitou, vývoj jej posunul dále a ve funkci prezidenta se z něj stal písek v očích liberálů u nás vzešlých s posthavlistických struktur. Všimněte si stále významného vlivu knížete Schwarzenberga postupujícího ruku v ruce s Kalouskem a spolupracujícího s evropskými liberály, Zelenými a u nás s Piráty. Navíc Top09 má zásadní vliv na vysílání České televize, respektive je stranou, která má v ČT velmi pozitivní postavení. A tím je samozřejmě vytýčeno bojové pole, na kterém stojí Miloš Zeman, částečně názorově podpořený svým politickým protivníkem i souputníkem Václavem Klausem, proti nimž však stojí Demoblok a samozřejmě Piráti. Spolupráce s Babišem je tak pro něj jediným možným řešením a možností prosazovat vlastní názory. Zeman vmanévroval politickou scénu do situace, kdy se stává jazýčkem na vahách a drží v šachu jak Parlament a Senát ČR, tak i vládu. Mediální tlak Bakaly a ČT je sice obrovský, ale Zeman se přes něj přenáší s grácií a porážkou Drahoše ukázal nejen vnitřní sílu, ale i odhodlání. Sice to vypadá, že rozdělil tuto zemi, pravdou však je, že za to dělení mohou spíše média a neschopnost vlády a politiků srovnat tento stav.

  Ač prezidentské volby budou za dlouho, už nyní se hlásí kandidáti na prezidentský úřad. Nejvýrazněji se ozývají Hilšer, Kocáb, Drahoš a generál Petr Pavel. Nemá příliš cenu se těmito lidmi zabývat, byť nelze říct, že jsou bez šance na úspěch. Nicméně zbrklost poslední doby a razantní změny s ní spojené naznačují, že v době prezidentských voleb může být vše jinak, než je nyní. Všichni toto pseudokandidáti, tedy aktivista, tunelář fondu a umělec, i přes obrovskou podporu neschopný exuchazeč o post prezidenta, a bývalý elitní komunistický velitelský kádr mají jedno společné. Patří názorově k pohrobkům Havla a k prounijně směřované liberální levici. To znamená, že mají blízko jak k ekoaktivismu, tak k migraci, multikultuře, inkluzi, genderu a absolutně ignorují národní zájmy a naše tradice. Podobně, jako veterán Schwarzenberg, prosazují euroobčanství a spojení Evropy do jednoho celku, likvidaci V4.

  Svým přihlášením se k možné kandidatuře testují občany v době, kdy mají možná šanci na úspěch. Ten se zvětšuje s dospíváním mladších ročníků. Na druhou stranu u nás stále převažuje odpor k jejich prioritám. Médiím zůstává ještě dost času na masáž voličů a na ovlivnění výběru. Jisté je však jedno. Důležité bude především to, kdo se postaví proti těmto hráčům. Rozumný uchazeč o post bude vyčkávat. Unáhlenost Hilšera a Kocába, chtíč Drahoše a jeho manželky a sebevědomí vojáka Pavla jsou ukázkou politické hlouposti. Na skutečnou bitvu o Hrad je ještě dost času Miloš Zeman to i přes své na první pohled chatrné zdraví ví a rozhodně se jen tak k odchodu nerozhodne. Kandidovat už nemůže, ale jistě se pokusí o nějaký majstrštyk. Bude to ještě zajímavé.

J3.K

Speciály

Tipy